Proč Indie nesmí říci „ne“ NATO

Pragmatická angažovanost v NATO musí být důležitou součástí nové evropské orientace Indie, zejména uprostřed snahy kontinentu o novou roli v Indo-Pacifiku.

NATO nenabízí Indii členství; ani Dillí nezajímá. Sporná je otázka zkoumání možného společného základu. (Ilustrace CR Sasikumar)

Jakýkoli návrh, že by Indie měla angažovat Severoatlantickou alianci, se v Dillí obvykle setká s chladným pohledem. Indie v posledních letech prolomila ve své zahraniční politice mnohá předpokládaná politická tabu, ale rozhovory s NATO mezi ně nepatří. Proč jsou pravidelné konzultace s NATO, poválečnou vojenskou aliancí mezi USA a Evropou, v Dillí tak nepředstavitelné?

Během studené války bylo odmítnutí Indie založeno na její neangažovanosti. Tento argument měl po skončení studené války v letech 1989-91 jen malé opodstatnění. Od té doby NATO vybudovalo partnerství s mnoha neutrálními a nezúčastněnými státy. NATO pravidelně konzultuje jak s Ruskem, tak s Čínou, navzdory rostoucímu napětí mezi nimi v posledních letech.

Dialog Indie-NATO by jednoduše znamenal pravidelný kontakt s vojenskou aliancí, jejíž většina členů jsou dobře zavedenými partnery Indie. Pokud Dillí touží zatáhnout zdráhavé Rusko do diskusí o Indo-Pacifiku, nemá smysl vyhýbat se angažmá v NATO, které nyní diskutuje o roli v asijských vodách.

Indie má vojenské výměny s mnoha členy NATO – včetně USA, Británie a Francie – v bilaterálních a minilaterálních formátech. Proč je tedy kolektivní angažmá v NATO problematické? Jestliže Dillí provádí vojenská cvičení se dvěma zeměmi, s nimiž má vážné bezpečnostní problémy – Čínou a Pákistánem – pod hlavičkou Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO), proč by rozhovory s NATO měly být prokletí?

Skutečný problém Indie nespočívá v NATO, ale v obtížích Dillí strategicky uvažovat o Evropě. Tato inhibice má hluboké kořeny. Během koloniální éry se Kalkata a Dillí dívaly na Evropu britskýma očima. Po nezávislosti, Dillí inklinoval vidět Evropu přes ruskou optiku. V posledních několika letech začalo Dillí vyvíjet nezávislý evropský rámec, ale při jeho konsolidaci má ještě kus cesty. Rozhovor s NATO by měl být jednou z důležitých součástí evropské strategie Indie.

Britská vláda v Indii zahrnovala neustálý boj proti soupeřícím evropským mocnostem. Nejprve musela zvítězit nad Portugalci, Nizozemci a Francouzi. Pak musela neustále sledovat plány ostatních evropských mocností na podkopání britské hegemonie na subkontinentu. V této takzvané Velké hře – s Francií, Německem a Ruskem v různých fázích – bylo podezření z Evropy zapsáno do DNA indického establishmentu. Ve velkém zvratu po nezávislosti, vedeném mnoha úvahami, kterými se zde nemusíme zabývat, se Dillí začalo spoléhat na Sovětský svaz, pokud jde o jeho bezpečnost ve studené válce, uprostřed rostoucí politické propasti Indie se Západem.

Za poslední tři století existovaly protichůdné trendy. Jak Východoindická společnost rozšiřovala svůj dosah, mnoho princů hledalo spolupráci u jiných Evropanů ve svých (prohraných) bitvách, aby si zachovali svou suverenitu vůči Britům.

Jak nacionalistické síly získávaly půdu na úsvitu 20. století, hledaly spojenectví s evropskými mocnostmi, aby svrhly britské impérium. Wilhelmine Germany pomohlo ustavit první prozatímní vládu Indie v Kábulu v čele s Raja Mahendra Pratap Singh a Maulana Barkatullah v roce 1915. Nově založený Sovětský svaz se stal atraktivním partnerem pro indické revolucionáře pro svržení britského Raje. Ve druhé světové válce hledal Subhas Bose německou podporu, aby vyhnal Británii z Indie.

Když svět zahalila studená válka, v Dillí se ztížilo nuance Evropy. Indie začala vnímat západní Evropu jako rozšíření USA a východní Evropu jako soubor sovětských satelitů. Mnoho vnitřních rozporů Evropy nezmizelo ve studené válce; ale rigidní ideologické uspořádání světa v Dillí v osách východ-západ a sever-jih ponechalo jen malý prostor pro kreativní zapojení do Evropy.

Pád Berlínské zdi a rozpad Sovětského svazu si vyžádaly nový přístup k Evropě. Dillí však nemohlo věnovat takovou strategickou pozornost, jakou Evropa požadovala. Byrokratizace angažmá mezi Dillí a Bruselem a nedostatek politického zájmu na vysoké úrovni zabránily Indii v plném využití výhod znovu se rozvíjející Evropy.

Premiér Naréndra Módí se určitě snažil ukončit toto dlouhodobé politické zanedbávání. Prohlubující se námořní partnerství s Francií od roku 2018 je příkladem. Dalším krokem je připojení k francouzsko-německé alianci pro multilateralismus v roce 2019. Modiho první summit se severskými národy v roce 2018 byl uznáním, že Evropa není monolit, ale kontinent subregionů. Stejně tak bylo angažmá se středoevropskou visegrádskou čtyřkou.

Zdá se, že Dillí je letos připraveno vydat se do Evropy. Pragmatická angažovanost v NATO musí být důležitou součástí nové evropské orientace Indie, zejména v době, kdy tento kontinent hledá novou roli v Indo-Pacifiku.

NATO je sice impozantní vojenská aliance, ale neměří ani deset stop. Je protkaná spory o to, jak sdílet vojenskou zátěž a najít správnou rovnováhu mezi snahou NATO a EU o nezávislou vojenskou roli. Členové NATO se neshodnou na Rusku, na Blízkém východě a v Číně. Mezitím se konflikty mezi členy NATO – například Řeckem a Tureckem – vyostřily. Nedávná dobrodružství NATO mimo Evropu – v Afghánistánu, Iráku a Libyi nevzbudila úžas.

NATO nenabízí Indii členství; ani Dillí nezajímá. Sporná je otázka zkoumání možného společného základu. Aby Evropa a NATO mohly hrát jakoukoli roli v Indo-Pacifiku, potřebují partnery jako Indie, Austrálie a Japonsko. Dillí zase ví, že žádná jediná mocnost nemůže zajistit stabilitu a bezpečnost v Indo-Pacifiku. Nadšení Indie pro Quad je uznáním potřeby vytvářet koalice.

Trvalý dialog mezi Indií a NATO by mohl usnadnit produktivní výměny v řadě oblastí, včetně terorismu, měnící se geopolitiky; vyvíjející se povaha vojenského konfliktu, role vznikajících vojenských technologií a nové vojenské doktríny. V širším měřítku by institucionalizované zapojení do NATO mělo Dillí usnadnit jednání s vojenskými zařízeními jeho 30 členských států. Na bilaterální frontě má každý z členů co nabídnout při posilování národních schopností Indie.

Bylo by Rusko naštvané zapojením Indie do NATO? Rusko se netajilo svou alergií na Quad a Dillí s Washingtonem. Je nepravděpodobné, že by zapojení NATO do této směsi mělo velký význam. Dillí zase nemůže být spokojeno s prohlubujícími se vazbami mezi Moskvou a Pekingem. Jako vyspělé státy Indie a Rusko vědí, že musí svůj bilaterální vztah izolovat od větších strukturálních trendů, které trápí dnešní svět.

Mezitím jak Rusko, tak Čína intenzivně bilaterální vztahy s Evropou. I když nepřátelství mezi Moskvou a Bruselem zesílilo, četné evropské hlasy volají po dialogu s Ruskem. Koneckonců, Evropa si nemůže přát, aby bylo Rusko ze své geografie pryč. Mezitím Čína již dávno pochopila význam Evropy a masivně investovala do její kultivace. Pokračující neochota Dillí zapojit významnou evropskou instituci, jako je NATO, bude ohromujícím případem strategického sebezapření.

Tento sloupek se poprvé objevil v tištěném vydání 6. dubna 2021 pod názvem ‚Proč musí Dillí mluvit s NATO‘. Autor je ředitelem Institutu jihoasijských studií, National University of Singapore a redaktorem mezinárodních záležitostí pro The Indian Express.