Proč je čestnost pro státního úředníka neocenitelným přínosem

Poctivost nebo naprostá bezúhonnost, pravdomluvnost a pracovitost bez shovívavosti tvoří neodmyslitelnou součást života státního úředníka, jehož jediným cílem je efektivně poskytovat služby veřejnosti.

Proč je čestnost pro státního úředníka neocenitelným přínosemPrastarý výrok – poctivost je nejlepší politika – nedávno zdůraznil bývalý byrokrat, který nyní zastává ústavní funkci, ve zpravodajském článku před několika dny. (reprezentativní obrázek)

Občasné úvahy některých bývalých byrokratů o poctivosti, pravdomluvnosti nebo profesionální etice se zdají být oblíbeným časem, který může být pro mnohé zábavný. Prastarý výrok – poctivost je nejlepší politika – nedávno zdůraznil bývalý byrokrat, který nyní zastává ústavní funkci, ve zpravodajském článku před několika dny. Zvědavě došel k závěru, že ve větším společenském zájmu musí byrokraté zůstat poctiví, i když to pro ně znamená přímé nebo vedlejší náklady. Ilustrace byly prezentovány na formách poctivosti spolu s co dělat a co nedělat v různých situacích, což zanechávalo pocit, jako by se logika a ctnost poctivosti stavěly na hlavu. Nemá smysl hádat, co takové výlevy vyvolalo.

Poctivost nebo naprostá bezúhonnost, pravdomluvnost a pracovitost bez shovívavosti tvoří neodmyslitelnou součást života státního úředníka, jehož jediným cílem je efektivně poskytovat služby veřejnosti. Na tyto atributy nelze nahlížet prizmatem dalších kvalifikátorů a nákladů. Pontifikace některými předními světly, kteří jsou také považováni za protichůdné politiky a stanovy, které prosazovali, když byli ve službě, se zdají být oportunistická. Poté, co jsme si užili téměř čtyři desetiletí veřejného života na klíčových pozicích v Indické republice, jejímž heslem je Satyameva Jayate, když jsme varováni, že poctivost něco stojí, jediným logickým, i když tvrdým závěrem, který lze vyvodit, je sebeklam nebo arogance, která vedla k neschopnosti rozlišovat mezi zdáním a realitou.

Čtěte také | Společnost, která vytváří překážky k vyčerpání poctivých, dláždí cestu své vlastní záhubě

Je výsměchem pravdy usuzovat, že poctivost má obrovskou cenu. Čestná rozhodnutí a pravdivé uplatňování práva s sebou nesou rizika a potíže ve společnosti, která nerespektuje právní stát v literatuře i duchu. Společnost infikovaná různými formami zvráceností a přeludů si totiž nezaslouží nacházet absolutní přednosti ve státních nástrojích, ať už jde o zákonodárnou, výkonnou nebo soudní moc, které jsou pověřeny sloužit bez diskriminace a účinně vykonávat spravedlnost beze strachu a přízně. Z toho tedy vyplývá, že v krysím závodě o obsazení klíčových postů nejsou konkurenční nároky nutně založeny na zásluhách; požadované předpoklady jsou občas nahrazeny nežádoucími dodatečnými atributy zavedených provozovatelů. Taková pečlivě skrytá zkreslení se nakonec projeví. Když takzvaní „go-getteři“ nesplní očekávání svého pána, jde to pro ně do tuhého – a zářivá kariéra „rybaření a toulání“ někdy trpí otázkami „rybaření a toulání“. Kroucení paží nebo vydírání je hrubý výraz pro popis tohoto syndromu.

Uváděním některých příkladů se někdy tvrdí, že jinak „čestní“ byrokraté se stávají obětí rozhodnutí přijatých na příkaz svých politických pánů. Nejde o nic jiného než o trik, jak kalit vody. Možná neexistuje žádná země, která by státním zaměstnancům poskytovala takovou jistotu zaměstnání jako Indie, zejména těm, kteří patří do All India Services. Dostat se ze služby se zdá obtížnější než se dostat dovnitř! Lékař nepředepisuje diabetikovi léky v cukru jen proto, že pacient nechce mít chuť na hořkou pilulku. Stejně tak je byrokrat odpovědný za prozkoumání každého návrhu, pokud jde o zásluhy, aby byl veřejný zájem nadřazen pro rozhodnutí politického establishmentu. Je v jeho pravomoci sdělit svou neschopnost provést nezákonné příkazy nebo znovu předložit návrh, pokud jsou výkonná rozhodnutí bezdůvodná.

Kolik státních zaměstnanců skutečně trpělo za plnění povinností v souladu se zákonnými ustanoveními? Utrpení nelze počítat z hlediska přesunů a odsunu na okrajová místa na nějakou dobu. Jsou to prostě nástroje, které nasadila státní správa k podrobení byrokracie. Podle mého hodnocení a zkušeností má každý příspěvek, jakkoli okrajový v byrokratickém jazyce, potenciál zlepšit poskytování veřejných služeb. Příspěvek byrokrata nedefinuje ani funkce, ani funkční období; důležitá je kvalita a množství odvedené práce se systémovými vylepšeními. Identifikace se specifickou politickou dispenzací totiž ovlivňuje schopnost rozhodování. Ti, kdo mají zkušenosti s ‚kolejovým obchodem‘, zapomínají, že jednoho dne někdo jiný napíše jejich nekrolog.

Špatné řízení veřejného sektoru považujeme za odpovědné za jeho nemoc, když ignorujeme, že čisté jmění těch, kdo stojí u kormidla věcí, se mnohonásobně znásobilo. Takzvané diskreční pravomoci uplatňované běžně přinášejí výhody těm, kteří si to nejméně zaslouží. Proč by měl předseda železniční rady nebo tajemník pro civilní letectví využívat doživotní privilegia od Indian Railways nebo Air India? Pamatuji si, jak bývalý vicepremiér-cum-ministr vnitra marně radil policejnímu komisaři v Dillí, aby stáhl služby více než 400 seržantů/strážníků, kteří sloužili vysloužilým policistům! Ze všeho je snadné vinit politiky. Ve skutečnosti někteří byrokraté zjistili, že vychvalují přednosti čestnosti a pravdy, stěží považují zneužívání funkcí zastávaných k propagaci své rodiny nebo využívání různých výhod, které nemají zjevnou peněžní transakci pod nebo nad stolem, za něco, co by měli pykat svědomí. Upřímnost je k nezaplacení, bez kompromisů. Čestný člověk může čelit občasné kontrole, ale z dlouhodobého hlediska nemůže prohrát. A jaký má smysl plakat nad rozlitým mlékem?

(Dr. Taradatt je bývalý státní úředník)