Odkud pochází všechna naše nenávist?

Harsh Mander píše: Násilí v Assamu, stejně jako to, které páchají lynčové davy, ukazuje normalizaci nenávisti vůči komunitám. Nelze to připisovat sociálním anomáliím.

Vystěhovaní vesničané prohlížejí zbytky svých domovů v Dholpuru. (Expresní fotografie od Sadiq Naqvi)

Pronásleduje mě nářek dvou mladých výzkumníků z Assamu, Suraje Gogoi a Nazimuddina Siddiqueho. Jsme otřesení a zmrzlí, říkají. Je to poslední nebe? Většina indického lidu si natolik zvykla na brutální veřejné projevy násilí z nenávisti, že když konzumujeme videonahrávky lynčování, skupinového znásilnění a zabíjení dalitských žen a předvádění fanatismu ze strany našich vůdců, jen odvracíme obličej. Co to bylo na nedávných snímcích z Darrangu v Assamu – muže s lathi střelou do hrudi, jak se snaží bránit svůj domov před stovkami ozbrojených mužů z ochranky, a mladého civilisty, který skáče a kope do mužova těla, i když jeho poslední nádechy ustaly – to vyvolalo veřejné pobouření?

Místní aktivista přirovnal scénu vesnice Assam k té z války. Bylo tam nejméně 1500 ozbrojených policistů a polovojenských vojáků, řekl. Osm set domů bylo rychle srovnáno se zemí. Osmadvacetiletý muž v lungi s holí v ruce běžel k vojákům v úzkosti z toho, že se stane bezzemkem a bez domova. Mohl být snadno přemožen, aniž by vystřelil byť jen výstřel. A i když jsou nuceni střílet, síly jsou vycvičeny ke střelbě pod pás, aby demonstranta dočasně vyřadily, ale nezabily. Místo toho se rozhodnou střelit ho do hrudi.

Vesnice Dholpur je jedním ze stovek říčních ostrovů a břehů, které jsou každoročně náchylné k erozi. Na jedné straně je mocná Brahmaputra a na druhé její přítok Nonoi. Po desetiletí se zde usadili bezzemští rolníci, většinou bengálského muslimského původu. Jedná se o rodiny vysídlené jak říční erozí, tak periodickým cíleným násilím – k nejnásilnějším incidentům došlo během assamské agitace.

Sabita Goswami v Along the Red River popisuje, jak v roce 1983, spolu se zapomenutým masakrem Nellie – největším komunálním masakrem po nezávislosti, za který nebyl ani jeden člověk souzen, natož potrestán – bylo v roce 1983 zabito nespočetné množství lidí. Chaolkhowa Chapori, v blízkosti Dholpur.

Na silně povodněmi ohrožených říčních ostrovech a březích obdělává velké množství rolníků bez půdy v podmínkách nesmírných strádání a nejistoty pozemky, na které jim státní správa nevydala papíry. Tyto země jsou každých několik let odplaveny záplavami a rolníci se pokaždé přesunou na nový ostrov nebo břeh řeky. V Dholpuru každý rok pěstovali tři plodiny – kukuřici, jutu a arašídy – a zeleninu jako zelí, brinjal a květák. Označovat je za vetřelce je nebezpečná oficiální fikce.

Téměř okamžitě po nástupu do úřadu oznámil hlavní ministr Assam Himanta Biswa Sarma rozhodnutí své vlády odstranit tyto zásahy. Nevysvětlil, proč byly k demolici vybrány pouze osady obývané převážně muslimy bengálského původu. Na místě Dholpur Sarma oznámil, že půda získaná od těchto útočníků bude použita k usazení domorodých Asámců pro kolektivní zemědělství. Může se zdát záhadné, proč se stát rozhodl nahradit jednu skupinu rolníků bez půdy jinou. Ale když jde o nahrazení Bangladéšanů (čti asámských muslimů bengálského původu) domorodými lidmi (čti asámských hinduistů), stane se nestydatě komunální politický charakter projektu evidentní.

Sarma po kritice oznámila, že vysídlení bezzemci budou přesídleni jinam. Humánní administrativní reakcí by pak bylo přesídlení vysídlených lidí před jejich vysídlením. Místo toho mi místní lidé řekli, že jedné noci dostali oznámení a druhý den časně ráno začaly síly demolovat jejich domy. Požádali o čas, aby si alespoň posbírali svůj bytový materiál a věci, ale místo toho byly policejními silami zničeny a často zapáleny.

Konečně vyvstává otázka tohoto muže, který si s takovou zlobou vybíjel nenávist na muži postřeleném policejními kulkami. Dnes víme, že to byl fotograf, který byl často najatý okresní správou, pověřený natáčením policejní akce proti útočníkům. Abychom porozuměli fotografovým činům, musíme nejprve vidět temnou díru, do které jsme my – lidé v Assamu a zbytku Indie – spadli. Zvrácenost nenávisti fotografa, a dokonce i lynčování davů v mnoha částech země, nelze považovat za individuální sociální anomálie. Tyto veřejné projevy násilné nenávisti namířené proti indickým muslimům a někdy i Dalitům se stále více normalizují a veřejný odpor vůči nim je stále vzácnější.

Mluvím ze zkušenosti 30 cest solidarity a usmíření Karwan e Mohabbat rodinám těch, kteří byli poraženi násilím z nenávisti. Rodiny by nám řekly: Přáli bychom si, aby ho právě zastřelili nebo ubodali k smrti. Proč ho tak mučili?

Musíme se sami sebe ptát, odkud tato nenávist pochází? Dnes není pochyb o tom, že jsme shůry, z mocenských pozic, vedeni k nenávisti. Jsou to oni, kdo zhodnotili nenávist vůči termitům, infiltrátorům, zabijákům krav, bořitelům chrámů a džihádistům lásky.

Lidí z dominantních komunit se ptám: Je vám to jedno, protože si myslíte, že tato nenávist jen poškodí nenáviděné druhé? Podívejte se na fotografa v Darrangu, podívejte se na tváře mladých mužů v nesčetných videích lynčovacích davů nebo gang-násilníků. Nepředstavujte si, že by vás nenávist nechala nedotčenou. Chcete, aby i vaše děti vyrostly tak krutě poškozené nenávistí?

Tento sloupek se poprvé objevil v tištěném vydání 26. září 2021 pod názvem ‚Nauka o nenávisti‘. Mander je členem Richarda von Weizsackera a pracovníkem v oblasti míru a lidských práv a spisovatelem

Přečtěte si to nejlepšíinvestigativní žurnalistikav Indii. Přihlaste se k odběru elektronického papíru The Indian Express zde .