Když život napodobuje umění: USA, Čína a geopolitická válka

Kniha je o tom, jak Čína a Amerika jdou do války v roce 2034, počínaje námořní bitvou u Tchaj-wanu a s Čínou jednající v tichém spojenectví s Íránem a Ruskem.

O to nebezpečnější je to, že v každé zemi je to spojeno se státem vedeným průmyslem – zejména vojenským – a objevuje se v době, kdy americká demokracie slábne.

Pokud hledáte poutavé čtení, doporučuji 2034 od Jamese Stavridise, vysloužilého admirála, a Elliota Ackermana, bývalého mariňáka. Kniha je o tom, jak Čína a Amerika jdou do války v roce 2034, počínaje námořní bitvou u Tchaj-wanu a s Čínou jednající v tichém spojenectví s Íránem a Ruskem.

Neřeknu, že Čína a USA skončí v jaderné přestřelce a spálí několik měst toho druhého, a výsledkem je, že neutrální Indie se stane dominantní světovou velmocí. (Hej, to je román!)

Co však knihu znervózňovalo, bylo to, že když jsem ji odložil a vzal do ruky denní noviny, přečetl jsem si mnoho z toho, co předpovídala za 13 let: Írán a Čína právě podepsaly smlouvu o spolupráci na 25 let. Vladimir Putin právě shromáždil vojáky na hranici Ukrajiny a varoval USA, že každý, kdo ohrožuje Rusko, bude litovat svých činů. Zatímco flotily čínských bojových letounů, vyzbrojených technologií elektronického boje, nyní pravidelně bzučí na Tchaj-wanu, nejvyšší čínský tvůrce zahraniční politiky právě prohlásil, že USA nemají kvalifikaci... mluvit s Čínou z pozice síly.

Jejda, to je život napodobující umění trochu příliš blízko, než aby to bylo pohodlné. Proč teď?

Odpověď lze částečně najít v knize Michaela Mandelbauma Vzestup a pád míru na Zemi. Sleduje, jak jsme přešli ze světa definovaného studenou válkou mezi americkou demokracií a sovětským komunismem – 1945 až 1989 – do mimořádně poklidného čtvrtstoletí bez velkého mocenského konfliktu, podpořeného šířením demokracie a globální ekonomické vzájemné závislosti – 1989 až přibližně 2015 – do naší současné, mnohem nebezpečnější éry, v níž Čína, Írán a Rusko odvracejí tlak demokracie tím, že svým lidem nabízejí agresivní hypernacionalismus.

O to nebezpečnější je to, že v každé zemi je to spojeno se státem vedeným průmyslem – zejména vojenským – a objevuje se v době, kdy americká demokracie slábne.

Naše oslabující politická a kulturní občanská válka ochromuje schopnost Američanů jednat jednotně a pro Washington být globálním stabilizátorem a budovatelem institucí, jako byly Spojené státy po druhé světové válce.

Naše pošetilé rozhodnutí rozšířit NATO do tváře Ruska zocelilo postkomunistické Rusko v nepřítele namísto potenciálního partnera. Mezitím neschopnost amerických intervencí v Afghánistánu a Iráku vytvořit pluralitu a slušnost, v kterou se po 11. září očekávalo, spolu s ekonomickou krizí v roce 2008 a současnou pandemií oslabily jak americkou sebedůvěru, tak důvěru světa v Ameriku.

Výsledek? Právě když Čína, Rusko a Írán zpochybňují řád po druhé světové válce agresivněji než kdy jindy, mnozí si kladou otázku, zda mají USA energii a spojence pro novou geopolitickou rvačku.

Jsem si docela jistý, že dokážeme udržet agresivnější, nacionalistické Rusko a Írán odrazující za rozumnou cenu, ale Čína je jiná otázka. Čína je nyní skutečným konkurentem ve vojenské, technologické a ekonomické oblasti, s výjimkou jedné kritické oblasti: navrhování a výroby nejpokročilejších mikroprocesorů a logických a paměťových čipů, které jsou základní vrstvou pro umělou inteligenci.

Avšak jen pár kilometrů od Číny sídlí největší a nejsofistikovanější smluvní výrobce čipů na světě: Taiwan Semiconductor Manufacturing Co. od TSMC a dalších, aby skutečně vyrobili mikročipy se sídlem v USA. A právě před dvěma týdny USA přiměly TSMC pozastavit nové objednávky od sedmi čínských superpočítačových center podezřelých z napomáhání při vývoji zbraní v zemi.

The South China Morning Post citoval Francise Laua, počítačového vědce z Hongkongské univerzity, jak řekl: Sankce by rozhodně ovlivnily schopnost Číny udržet si vedoucí pozici v superpočítačích, protože všechny její superpočítače používají procesory od Intelu nebo navržené AMD a IBM a vyrobené společností TSMC.

To je důvod, proč – dnes – stejně jako Čína chce Tchaj-wan z ideologických důvodů, chce TSMC v kapse čínského vojenského průmyslu ze strategických důvodů. A stejně jako jsou USA odhodlány zachovat tchajwanskou demokracii, jsou ještě více odhodlány zajistit, aby TSMC nepadla do rukou Číny ze strategických důvodů.

Protože v digitalizovaném světě ten, kdo ovládá nejlepšího výrobce čipů, bude ovládat... hodně. NYNÍ