Když se ústřední vláda schovává za „systém“

Posledních šest sedm let je podkopávána nebo zesměšňována samotná duše Ústavy.

Rétorický diskurz nemůže skrýt realitu, alespoň ne na dlouho. Truchlící národ je nadáván a je mu řečeno, aby zůstal pozitivní. (Ilustrace CR Sasikumar)

Jai Hind!

Zoufale jsem hledal vaši adresu, abych vám mohl poslat tyto úvahy pro vaše laskavé zvážení a nezbytné prostudování, ale nikdo nemohl s jistotou říci, kde bydlíte. Zvolil jsem tedy jedinou alternativu, která mě napadla a tou je apelovat na vás, abyste se demaskovali.

V poslední době z různých stran slýcháme refrén, že systém selhal, systém se zhroutil a že systém nese vinu za bezprecedentní bolest a bídu a ztrátu tisíců indických životů. Viděli jsme, jak jsou údaje o případech infekce spravovány napříč státy. Také jsme byli – bezmocně – svědky velké propasti mezi počtem úmrtí deklarovaných prostřednictvím systému a těly hořícími v krematoriích. A pak jsme také viděli stovky těl plujících různými říčními toky – drze to systém popíral. Na článek 21 indické ústavy, který zdůrazňuje právo na život, sedá prach. Stejně tak mnoho dalších otázek týkajících se ústavní morálky. Do očí bijící arogance nejdůležitějších lidí stojících za fikcí systému během pandemie Covid, zejména druhé vlny, ukazuje, že instituce odpovědné a reprezentativní vlády byly přeměněny na předměty v muzeu.



Je zcela zřejmé, že toto vyprávění se vynořilo z takzvaného systému samotného, ​​aby zbavilo nejvyšší patra moci jakékoli viny. Čekat od nich výčitky svědomí by znamenalo očekávat Měsíc.

Rodinní příslušníci běží od sloupu k sloupku pro lůžko v nemocnici; nebo běžící helter-skelter pro kyslíkovou lahev nebo život zachraňující léky ji nedokážou získat. Bezmocně sledují, jak jejich blízcí a drazí odcházejí. To se děje už týdny. Vědí, kdo jsou skutečné tváře za tímto systémem, ale jsou prostě příliš obyčejní a bezmocní na to, aby je pojmenovali a zahanbili. Jak řekl Harold Laski, civilizace znamená především neochotu způsobovat zbytečnou bolest... ti z nás, kteří bezohledně přijímají příkazy autority, ještě nemohou tvrdit, že jsou civilizovaní. Tváře za systémem však oslabily civilizační étos v Indii.

Naše Ústava poskytuje skvělý plán toho, jak by měl systém fungovat, ve prospěch i toho posledního v řadě. Poskytuje rovnostářskou vizi a cesty k jejímu dosažení. Poskytuje také nápravu pro případy, kdy se systém vymkne kontrole, s přiměřenými kontrolami a protiváhami. Moje generace vyrostla s vírou, že tento systém je robustní a dokáže překonat každou krizi. Ve skutečnosti je dobře fungující systém takový, který může poskytovat veřejné statky a podporovat pocit bezpečí, pohody a důstojnosti mezi lidmi, za které zodpovídá. Systém, který zapíná právě ty lidi, pro které má fungovat, lze nazvat jedině dysfunkční.

Pokud je nám řečeno, že systém selhal, pak to může znamenat pouze to, že se jedná o přiznání veřejného tajemství. Ten, o kterém se ví posledních šest až sedm let – že je podkopávána samotná duše/podstata ústavy nebo je zesměšňována. Byli jsme svědky extrémní centralizace moci nejen na federální úrovni, ale i v rámci exekutivy. Viděli jsme do očí bijící podkopávání demokratických procesů. Viděli jsme, jak se nezávislé instituce buď vzdaly svých povinností, nebo byly umlčeny pomocí agentur stejného systému. Osobní svoboda a svoboda slova již nejsou zaručeny. Nejsmutnějším komentářem stavu věcí v těchto těžkých časech je kriminalizace humanitárních prací. Uprostřed ničivé druhé vlny pandemie, kdy hlasy z opozice nebo občanské společnosti požadují nápravu kurzu, vydaly tváře stojící za systémem důtku – nedělejte politiku!

Lidé, kteří jsou systémem, si dávali pozor, aby zapomněli, že politika není jen o soutěži a vítězství ve volbách, ale také o kladení kritických otázek, jako kdo co dostane, kde, kdy a jak. Selektivní amnézie se tak používá k vytvoření nárazníku fikce a leží mezi skutečnými tvářemi mocností a fasádou systému.

Rétorický diskurz nemůže skrýt realitu, alespoň ne na dlouho. Truchlící národ je nadáván a je mu řečeno, aby zůstal pozitivní. Pokud byl systém rozbit a tak mimo vykoupení, proč byl dán slib achhe din? Plovoucí těla v Ganze si nesou své vlastní příběhy a ta se navzdory proudu v proudu nesmějí potopit z dohledu.

Mainstreamové mediální domy hanebně obhajující neobhajitelné si musí pamatovat, že historické anály budou při posuzování jejich role mnohem objektivnější a bezohlednější než systém, do kterého jsou zapojeny z důvodů, které zná každý. Umocnily diskurz o selhání systému a poskytly tolik potřebný prostor těm, kteří vědomě ohrožovali životy a živobytí milionů lidí. Namísto identifikace, zdůrazňování konkrétních selhání vládnutí a hledání odpovědnosti se mainstreamová média řídí příkazy tváří za systémem, které lidem nařizují, aby mluvili pozitivně, šířili pozitivitu atd. Čtvrtý stav udušil demokracii v době, kdy udýchaný národ těžce bojuje o záchranu svých blízkých.

Systém rozhodně selhal. Ale není to abstrakce. Není to netělesný hlas z nebe. Systém se nesmí cítit příliš jistý slepou vírou lidí. Skládá se z osob, které byly obdařeny mocí a odpovědností. Jsou to tito jedinci, kteří naprosto selhali v řízení systému, v řízení záležitostí lidí efektivně a se soucitem.

Tento sloupek se poprvé objevil v tištěném vydání 20. května 2021 pod názvem ‚Dear System ji‘. Autor je člen parlamentu (Rajya Sabha) z RJD