Když se lavice prohnula

• Kategorie: Sloupce

Pohotovost neušetřila Nejvyšší soud, protože proudy dějin se soudci nemívají

Nahrazení tří soudců a Rayovo jmenování způsobilo v právnické komunitě obrovskou agitaci.

Tísnivé atmosféře nouzového stavu neunikl ani Nejvyšší soud Indie. Jeho fungování v několika ohledech vyvolalo vážné obavy. Pouze dva soudci vynikli jako silně nezávislí – soudce H. R. Khanna a soudce V. R. Krišna Iyer.

Ještě před vyhlášením nouzového stavu se SC dostal pod mrak kvůli nahrazení tří vyšších soudců po vyhlášení většinového rozsudku ve slavném případu Kesavananda Bharati. Rozsudky senátu o 13 soudcích byly vyneseny 24. dubna 1973. Většinové rozsudky sedmi soudců konstatovaly, že parlament nemá pravomoc měnit základní strukturu ústavy. Šest dalších soudců v čele se soudcem A.N. Ray konstatoval, že neexistují žádná omezení pravomoci parlamentu měnit ústavu. Poté hlavní soudce Indie (CJI) S.M. Sikri, který stál v čele většinového rozsudku, měl následující den odejít do důchodu. Když vláda věděla o rozsudcích předem, nebrala v úvahu senioritu tří soudců, kteří byli součástí většiny – soudců J. M. Shelata, K. S. Hegde a A.N. Grover - pro jmenování dalšího CJI a jmenoval soudce A.N. Ray další den.

Na večeři pořádané zaměstnanci SC gazetted 25. dubna na počest odchodu CJI Sikriho do důchodu řekl Rayovi: Budeš litovat dne, kdy jsi přijal funkci hlavního soudce. Nahrazení a Rayovo jmenování způsobilo v právnické komunitě obrovskou agitaci. Byl považován za soudce, který měl sklon rozhodovat ve prospěch vlády, jako to udělal v případech znárodnění bank a peněženek. Taková atmosféra panovala v justici, když byl o dva roky později vyhlášen Nouzový stav.

V této atmosféře napětí došlo 12. června 1975 k neočekávanému vývoji, kdy soudce JL Sinha z Allahabad High Court uznal premiérku Indiru Gándhí vinnou ze dvou zkorumpovaných volebních praktik podle zákona o zastoupení lidu a diskvalifikoval ji z účasti ve volbách. šest let. Rozhodnutí Allahabad HC bylo učiněno, když byl SC na dovolené a soudce Krishna Iyer byl prázdninovým soudcem, kterému měla být podána naléhavá žádost o odklad rozsudku HC. V krátké době po rozsudku HC se tehdejší ministr práva Unie H. R. Gokhale snažil setkat se soudcem Krishna Iyerem ve své rezidenci. Soudce se zeptal na účel schůzky. Gokhale řekl, že vláda podá odvolání, aby požádala o pozastavení rozsudku Allahabad. Soudce Krishna Iyer se s ním odmítl setkat.

V celodenním slyšení 23. června 1975, před soudcem Krishna Iyer, Nani Palkhivala, která se objevila za Indiru Gándhíovou, prosila o okamžitý bezpodmínečný pobyt kvůli její diskvalifikaci v národním zájmu. Následujícího dne, 24. června, soudce Krishna Iyer v písemném rozsudku odmítl udělit úplný pobyt. Ale podmínečným příkazem umožnil Indiře Gándhíové zúčastnit se parlamentu jako člen a premiér bez hlasování, dokud nebude konečné rozhodnutí ve volebním odvolání. Významný právník H.M. Seervai považuje toto rozhodnutí za nejlepší hodinu Nejvyššího soudu. Její poradci to ale považovali za urážku premiéra. Jeho okamžitým účinkem bylo vyhlášení nouzového stavu, podepsané prezidentem, o půlnoci téhož dne. Nouzový stav byl vyhlášen brzy 26. června, následujícího dne.

Vláda se zoufale snažila potvrdit zvolení Indiry Gándhíové. Zatímco v SC projednávalo odvolání, byl Parlament nucen uzákonit ústavní (39. dodatek) zákon z roku 1975, do kterého byl vložen článek 329A, kterým byl spor o volbu premiéra zpětně vyňat z jurisdikce soudů. Současně byl parlament také přinucen schválit zákon o volebních právech (dodatek) z roku 1975 – běžnou legislativu, kterou byly volební přestupky, za které byla Indira Gándhí diskvalifikována Allahabad HC, se zpětnou platností anulovány. Dne 7. listopadu povolil SC odvolání Indiry Gándhíové, ale ne na základě zákona o ústavě (39. dodatek), který byl s ohledem na Kesavanandu Bharati prohlášen za neústavní. Ta však byla nečekaně potvrzena běžnou legislativou, kterou se mění zákon o zastupování lidu.

V průběhu projednávání odvolání Indiry Gándhíové 9. října bylo náhle nařízeno, aby CJI Ray sestavil senát 13 soudců, aby přezkoumal Kesavanandu Bharatiho. Tento krok překvapil i jeho vlastní kolegy. Jeden z nich řekl soudci H. R. Khannovi, že v převládající atmosféře nouzového stavu by pro vládu nebylo těžké získat příznivé rozhodnutí o přezkumu, o který usiluje.

V přezkumu další 13člennou lavicí se Palkhivala znovu objevil, aby obhajoval většinové rozhodnutí v Kesavananda Bharati o nedotknutelnosti základní struktury ústavy jakýmkoli dodatkem. Po vyhlášení nouzového stavu vrátil prohlášení Indiry Gándhíové. V nejvýmluvnějším argumentu, který kdy u soudu zazněl, Palkhivala přesvědčil soudce, aby nepřehodnotili většinový názor v Kesavananda Bharati. Na konci druhého dne slyšení byl soudce Krishna Iyer tak ohromen Palkhivalovým argumentem, že řekl soudci K.K. Mathew, že v Palkhivalových podáních byla značná síla. Zdá se, že to soudce Mathew oznámil CJI Rayovi. CJI se domníval, že soudce Krishna Iyer se spojil s ostatními kolegy, aby se recenze nebavil. Třetího dne, 12. listopadu, k překvapení všech řekl hlavní soudce zaplněnému soudu: Tato lavice je rozpuštěna. Tímto způsobem pokus CJI Raye přezkoumat Kesavanandu Bharatiho během Nouze selhal a doktrína základní struktury přežila po celou dobu.

Nejvíce kritizované rozhodnutí SC během nouzového stavu bylo v případě habeas corpus. 28. dubna 1976 pětičlenný senát SC s většinou CJI Raye, Justices M.H. Prosit, Y.V. Chandrachud a P.N. Bhagwati při maratonském slyšení ADM Jabalpur vs Shivkant Shukla prohlásil, že z důvodu prezidentského vyhlášení nouzového stavu z 25. června 1975 nemůže být zpochybněna zákonnost příkazů k zadržení, a to i v případě mala fide a bez pravomoci zákona. Rozhodnutí dozorčího výboru zrušilo opačný názor devíti HC. Jen soudce H. R. Khanna v SC zastával opak. Jeho nesouhlas ho stál jmenování CJI poté, co soudce Ray odešel do důchodu a místo něj byl jmenován Justice Beg. Soudce Khanna se stal velmi váženým soudcem a advokacií a jeho portrét byl umístěn v ÚS.

Většinové rozhodnutí v kauze habeas corpus bylo neobhajitelné. Po mnoha letech vehementní kritiky soudci Chandrachud a Bhagwati přiznali, že se mýlili, když souhlasili s názorem, že občan byl během nouzového stavu bezmocný pohybovat soudy. Nouzový stav tak měl dopad na Nejvyšší soud Indie. Jak řekl Benjamin Cardozo, slavný soudce Nejvyššího soudu USA: „Velké přílivy a proudy, které pohlcují zbytek lidí, neodbočují ze svého směru a míjejí soudce.

Spisovatel je vedoucím advokátem Nejvyššího soudu, bývalým generálním advokátem Indie a generálním advokátem státu Maháráštra.