Vítězství zastánců tvrdé linie v íránských volbách snižuje naděje na sblížení se Západem

Je samozřejmé, že upevnění moci íránskými zastánci tvrdé linie otevře novou kapitolu neliberalismu a státního násilí v íránské politice.

Írán, íránské volby, ajatolláh Alí Chameneí, íránské průzkumy, hlasování v Íránu, výsledky íránských voleb, Indian ExpressVoliči se v pátek zaregistrovali, aby mohli odevzdat svůj hlas během parlamentních voleb ve volební místnosti v Teheránu v Íránu. (AP)

Nikdo nikdy nepomyslel na Thomase Hobbese žijícího na počátku 21. století v Íránu. Právě kvůli svým zkušenostem z politického zmatku anglických občanských válek napsal Leviathan. Jak by reagoval na dnešní Írán? Na tuto otázku je těžké odpovědět, a přesto je Írán dnes semeništěm frakcí, které pohánějí do zad, náboženského fanatismu a politického násilí.

Vzhledem k tomu, že parlamentní volby v Íránu končí s konzervativci a zastánci tvrdé linie, kteří nyní ovládají parlament, není pochyb o tom, že Íránci nyní čelí hobbesovskému státu s absolutní mocí, kde nátlak na bezpečnost a přežití vyžaduje minimalizaci a odmítnutí jakýchkoli právních nebo morálních omezení. o použití síly. Ve skutečnosti nemůže být nic blíže chladnému realismu Hobbes než autoritářský kurz, na který se íránský režim vydal. Jeho případ spočívá na premisách zcela v souladu s Hobbesovým chápáním suverénního státu jako absolutního pána všech svých subjektů a konečného arbitra všech otázek ve společnosti.

V důsledku toho skutečnost, že kandidáti přidružení k Íránským revolučním gardám (IRGC) získali většinu křesel v 290členném parlamentu, opět ukazuje, že IRGC ovládají rozsáhlé segmenty íránské politiky, ekonomiky a zahraniční politiky. Ačkoli nejvyšší vůdce, ajatolláh Chameneí, jako vrchní velitel, má nadále synergický vztah s IRGC, zdá se, že gardy hrají aktivnější roli v politickém rozhodování Íránu.

Nedávná kontrola parlamentních voleb a diskvalifikace asi 9 000 potenciálních kandidátů, většinou reformistů a umírněných, mocnou Radou strážců znovu ukazuje, že IRGC a konzervativci blízcí Chameneímu se snaží převzít vládu, od Rúháního prezidentství vedla skupina, která chtěla otevřít vztahy se Západem. Prozatím, s vítězstvím zastánců tvrdé linie, nově upravený íránský parlament zaujme mnohem pevnější postoj proti USA a jejich spojencům v Evropě a v regionu. Íránský zákonodárný sbor však bude předán konzervativcům v situaci politické nestability a hospodářské krize vyvolané americkými sankcemi. Noví zákonodárci s tvrdou linií také začnou pracovat jako poslanci v islámské republice, která trpí narušováním pilířů legitimity.

Brutální zásah v listopadu 2019 (1 000 mrtvých a 7 000 zatčených) proti těm íránským občanům, kteří vyšli do ulic, aby vyjádřili svou nespokojenost s 200procentním zvýšením cen pohonných hmot, poškodil již tak křehký volební pilíř režimu a oslabil jeho nároky. k legitimitě. Přibližně 58 milionů Íránců mělo právo volit v nedávných parlamentních volbách s 9 miliony voličů v hlavním městě Teheránu. Přesto mnoho občanů, včetně íránské městské střední třídy, bojkotovalo volby ve velkých městech.

Oficiální volební účast (42,5 procenta, což je nejméně v historii islámské republiky) je jasným vyjádřením rozčarování lidí z volebního procesu v Íránu. Nezapomínejme, že volební účast ve volbách v roce 2016, kde dominovali reformátoři, kteří podpořili prezidenta Rúháního a jadernou dohodu z roku 2015, byla téměř 62 procent. Ačkoli Chameneí obviňoval nízkou účast na negativní propagandě o novém koronaviru, každému je jasné, že íránský režim dokazuje, že není schopen reformy.

Vzhledem k tomu, že prezident Rúhání a jeho kabinet nebyli schopni splnit svůj slib vybudovat novou éru prosperity kvůli nesmírnému tlaku ze strany amerických sankcí, íránští zastánci tvrdé linie nyní uvažují o tom, že upustí od snahy otevřít se západním investicím a obchodu. Místo toho se budou snažit zaměřit na regionální trhy. Jedním z příkladů je Irák, který je druhým největším vývozním trhem Íránu a závisí na Íránu ve všem – od potravin, strojů a elektřiny až po zemní plyn. Irák nemá jinou možnost, než pokračovat v obchodování s Íránem, protože, jak jsme viděli u vraždy generála Kásema Solejmáního, IRGC jsou hluboce zapojeny do iráckých politicko-vojenských záležitostí.

Klíčovou složkou zde byly síly Quds, vnější operační křídlo IRGC, které Soleimani vedl před jeho zavražděním Američany v Iráku. Vzhledem k tomu, že v nové komoře jsou u moci IRGC a jejich kandidáti, není naděje, že by prezident Rúhání mohl během svého posledního roku v úřadu ratifikovat jakoukoli klíčovou legislativu. Vzhledem k tomu, že zastánci tvrdé linie mají většinu v íránském parlamentu, není již žádná naděje na opětovné projednání jaderné dohody z roku 2015, od níž administrativa Donalda Trumpa v roce 2018 odstoupila. Přestože parlament nemá v íránské zahraniční politice příliš co říci, tvrdší shromáždění bude schopno obsáhnout umírněnou agendu.

Je samozřejmé, že upevnění moci íránskými zastánci tvrdé linie otevře novou kapitolu neliberalismu a státního násilí v íránské politice. Tím nejen skončí zbývající zrnka důvěry mezi íránskými občany a islámským režimem, ale také se zavřou dveře pro jakékoli diplomatické úsilí a angažovanost pro mír na Blízkém východě mezi Teheránem a Západem.

Tento článek se poprvé objevil v tištěném vydání 26. února 2020 pod názvem Staré víno ve staré láhvi. Autor je profesor-proděkan a ředitel Centra pro mír Mahátmy Gándhího, Jindal Global University.