Hlídka americké 7. flotily v indické výlučné ekonomické zóně byla činem neslušnosti

Nejenže USA riskovaly odcizení spojence, ale také zdůraznily bohatou ironii svého postoje, když citovaly třetí konferenci OSN o mořském právu, aniž by ji ratifikovaly.

Indie a USA byly zapojeny do společného námořního cvičení, spolu s námořnictvem Japonska, Francie a Austrálie v oblasti východního Indického oceánu, do cvičení La Pérouse mezi 5. dubnem a 7. dubnem. (Zdroj: Twitter/@USNavy)

Indičtí návštěvníci oficiálních webových stránek velitele americké 7. flotily se sídlem v Jokosuce byli zmateni, když si přečetli následující oznámení: Dne 7. dubna 2021 USS John Paul Jones uplatnil práva a svobody navigace... uvnitř indické VEZ, aniž by si vyžádal předchozí souhlas Indie. Se stejnou kombinací spravedlnosti a chutzpy, dodává prohlášení, Indie vyžaduje předchozí souhlas s vojenskými cvičeními nebo manévry ve své výlučné hospodářské zóně… tvrzení, které není v souladu s mezinárodním právem… Tato operace svobody plavby (FONOP) potvrdila mezinárodní právo tím, že zpochybnila nadměrné nároky Indie v oblasti námořní dopravy. .

V atmosféře rychle se oteplujících indicko-amerických vztahů lze toto bezdůvodné veřejné prohlášení, které přišlo během týdnů po virtuálním setkání Quad Leaders pod vedením USA a v patách velkého indicko-amerického námořního cvičení, vnímat pouze jako akt dechu- brát šílenství. Nevhodnost se stává ještě zjevnější, když se podíváme na pozadí, že mezinárodní právo citované velitelem 7. flotily je úmluvou OSN, která vzešla z třetí konference OSN o mořském právu (UNCLOS 1982).

Indie ratifikovala Úmluvu, která vstoupila v platnost v roce 1994, ale je zde bohatá ironie ve skutečnosti, že mezi 168 státy, které buď přistoupily nebo ratifikovaly UNCLOS 1982, jsou USA nápadné tím, že chybí. Sekretariát OSN nepověřil žádnou zemi, aby dohlížela na provádění UNCLOS nebo je vynucovala. Je proto zajímavé vidět, že USA si při jeho provádění přisvojily roli globálního policisty. Vzhledem k tomu, že se námořní řád založený na pravidlech stal často používanou politickou frází, stojí za to prozkoumat původ těchto pravidel a roli, kterou dosud hrají USA.



S rizikem, že to bude znít doktrinárně, je třeba říci, že devět let dlouhá jednání o formulaci UNCLOS 1982 byla v podstatě bojem mezi majetnými (etablovanými evropskými a severoamerickými námořními mocnostmi) a nemajetnými – vznikajícími třetími svět — kteří začali sázet své legitimní nároky na využívání a bohatství oceánů. První velká výzva pro starý řád přišla ze Spojených států, když v roce 1945 prezident Harry Truman jednostranně vyhlásil jurisdikci USA nad všemi přírodními zdroji na kontinentálním šelfu této země. To vyvolalo svobodu pro všechny, ve které některé státy rozšířily svá suverénní práva na 200 mil, zatímco jiné vyhlásily územní limity, jak se jim zlíbí.

Aby vnesla do nepřehledné situace pořádek, svolala OSN konference pro kodifikaci mořských zákonů a po trýznivých jednáních bylo dosaženo dohody o souboru zákonů, které formalizovaly následující námořní zóny: a) limit 12 mil na teritoriální moře; (b) souvislá zóna 24 mil; a (c) nově koncipovaná výlučná ekonomická zóna (EEZ) zasahující až do 200 mil, v níž by měl stát výhradní práva na přírodní zdroje. Výhradní hospodářská zóna byla prý jedinečná v tom, že se nejednalo ani o volné moře, ani o teritoriální vody.

Bylo akceptováno, že mořské dno za hranicemi národní jurisdikce nepodléhá národní suverenitě, ale bude společným dědictvím lidstva, a zdá se, že to bylo kořenem odporu USA vůči UNCLOS. Prezident Ronald Reagan byl údajně přesvědčen, že tento utopický koncept upřednostňuje zaostalé země, čímž Americe upírá plody její technologické převahy. Americký Senát proto odmítl ratifikovat UNCLOS.

Hlavní zbytkovou chybou v UNCLOS 1982 je, že se signatáři rozhodli mlčet o kontroverzních otázkách s vojenskými nebo bezpečnostními důsledky a nenařídili žádný proces pro řešení nejasností. Mezi dostupnými možnostmi je uchýlit se k Mezinárodnímu tribunálu pro mořské právo nebo k arbitrážnímu soudu, ale mnoho států vyjádřilo přednost vyjednávání v dobré víře.

Mezi hlavní sporné oblasti nebo ostré rozdíly ve výkladu pravidel patří: Použitelnost konceptu EEZ na skály a ostrůvky; právo na nevinný průchod cizích válečných lodí teritoriálními moři; provádění námořních činností ve VEZ a provádění mořského vědeckého výzkumu v teritoriálních vodách a VEZ. Indie měla k těmto otázkám výhrady a při ratifikaci UNCLOS učinila v této souvislosti určitá prohlášení. Možná nadešel čas, aby signatáři UNCLOS 1982 svolali další konferenci k přezkoumání zákonů a vyřešení sporných otázek.

Mezitím se zdá zbytečné, aby americké námořnictvo strašilo Maledivy nebo spřátelenou Indii zastrašujícími hlídkami FONOP a provokativními zprávami, zatímco skutečný viník – Čína – předkládá světu řadu hotových věcí. Poté, co se Čína izolovala proti americké intervenci prostřednictvím postupného rozvoje svých schopností proti přístupu, odepření oblasti nebo A2AD, které představují vrstvenou odstrašující hrozbu pro blížící se americké jednotky, urychlila svou kampaň za dosažení kontroly nad Jihočínským mořem (SCS ).

V roce 2013 Čína zahájila intenzivní kampaň na vybudování umělých ostrovů v SCS pomocí flotily bagrů k vytvoření 3 000–4 000 akrů půdy na vrcholu útesů ve skupinách Spratly a Paracel. Dnes tři čínské základny, Fiery Cross, Mischief & Subi Reefs, mají přistávací dráhy a přístavy a jsou opevněny raketami a radary. V roce 2016 Čína pohrdavě odmítla verdikt arbitrážního soudu OSN ve sporu s Filipínami. Blíže domů, v roce 2020, jednotky PLA agresivně vyrazily vpřed na severních hranicích Indie, aby překročily linii skutečné kontroly.

Dosud se zdá, že žádná z amerických iniciativ, včetně Obamova neúspěšného US Pivot/Re-balance to Asia, Trump's Indo-Pacific Strategy a Asia Reassurance Initiative Act, neměla sebemenší dopad na agresivní záměr Číny a rozvíjející se velkou strategii. Zdálo se, že svolání historicky prvního summitu Quad na úrovni lídrů prezidentem Joem Bidenem vdechlo nový život iniciativě, kterou Peking odmítl jako tolik mořské pěny.

V tomto napjatém prostředí potřebuje neustále se rozšiřující celosvětová kampaň FONOP pečlivé přehodnocení účinnosti ze strany tvůrců politik – aby neodcizovala přátele, místo aby odstrašovala protivníky.

Tento sloupek se poprvé objevil v tištěném vydání 12. dubna 2021 pod názvem ‚Odrazte protivníky, neodcizujte přátele‘. Spisovatel je bývalý náčelník indického námořnictva