Nevyrobeno v Číně

Schopnost bojovat proti terorismu a inteligentní aliance – nikoli rezoluce OSN – mohou zajistit bezpečnost Indie.

Zleva: čínský ministr zahraničí Wang Yi, ministr zahraničí Ruska Sergej Lavrov a indický ministr zahraničí Sushma Swaraj si podávají ruce po setkání v Moskvě, Rusko, pondělí 18. dubna 2016. (Zdroj: AP)Zleva: čínský ministr zahraničí Wang Yi, ministr zahraničí Ruska Sergej Lavrov a indický ministr zahraničí Sushma Swaraj si podávají ruce po setkání v Moskvě, Rusko, pondělí 18. dubna 2016. (Zdroj: AP)

Ministryni zahraničních věcí Sushmu Swarajovou možná mnozí Indové tleskali za její vášnivý projev v pondělí, který varoval před překážkami Číny v úsilí, aby byl šéf Jaish-e-Mohammed Masood Azhar výborem Rady bezpečnosti OSN 1267 označen za teroristu. Pokud budeme pokračovat v přijímání dvojích standardů při řešení terorismu, varoval Swaraj, bude to mít vážné důsledky. Paní ministryně může mít pravdu – ale nikdo v Indii by neměl pochybovat o tom, že její úsilí selhalo. Tváří v tvář rostoucímu přílivu bojovníků od neklidného Sin-ťiangu po džihádistické skupiny se Čína považuje za stát v první linii v boji proti islamistickému násilí. Nově zachycené záznamy tuto představu potvrzují: Do konce roku 2014 byli dobrovolníci čínského původu druhou největší skupinou nezápadních Asijců v Islámském státě, hned po Rusech. Čína navíc čelí značným hrozbám ze strany džihádistů pocházejících ze Sin-ťiangu operujících z Afghánistánu a severozápadu Pákistánu. Zajistit, aby pákistánské zpravodajské služby zůstaly na jeho straně, je podle Pekingu zásadní pro potlačení hrozby z celého Karakorumu – a blokování indických snah přibít Azhar je velmi malá laskavost pro důležitého partnera. Nemůže být pochyb o tom, že čínský postoj je zcela bezzásadový, postrádá i ten nejmenší fíkový list racionálního odůvodnění. Nemůže být pochyb ani o tom, že Čína nehodlá svůj názor změnit.

Nové Dillí však musí mít jasno v tom, jak málo má režim mezinárodních sankcí ve skutečnosti hodnotu, než se rozhodne, jak reagovat. Sankce OSN proti mateřské organizaci Lashkar-e-Taiba, Jamaat-ud-Dawa, po 26. 11. nepřinutily Pákistán k uzavření své vojenské infrastruktury ani charitativních operací. Naprostý bankrot globálního sankčního režimu zavedeného po 11. září již není názorněji ilustrován skutečností, že její hlavní cíl, al-Káida, dnes ovládá mnohem větší území než tehdy.

Existuje více než několik důležitých lekcí, které by si Indie měla z této nešťastné ságy vzít. Jedna však vyčnívá: rezoluce OSN neudělají Indii bezpečnější. Dillí se musí zaměřit na rozšiřování protiteroristických schopností země a budování chytrých aliancí se zeměmi, které čelí stejným nepřátelům, jako je Afghánistán. Svět po 11. září je hodně podobný světu před ním, bez zásad a bez skrupulí. Ale Indie musí fungovat ve světě, jaký je, a ne ve světě, ve kterém by chtěla být.