Tyranie většiny

• Kategorie: Sloupce

V mnoha ohledech rezonuje Gándhího skepticismus vůči zastupitelské demokracii.

Gándhí byl nepochybně plnokrevný demokrat.

Je málo známým faktem, že demokracie, která je dnes oslavována po celém světě, byla pro Mahátmu Gándhího anathemou. Jeho pohrdání institucí parlamentu bylo evidentní, když ji v roce 1909 v Hind Swaraj označil za nákladnou hračku národa. Gándhí měl samozřejmě na mysli tehdejší britský parlament. Ale jeho jednoznačné přesvědčení, že parlamentní forma demokracie se pro Indii nehodí, bylo jasně patrné, když v Hind Swaraj napsal: Modlím se k Bohu, aby Indie nikdy nebyla v takové situaci.

Gándhí byl nepochybně plnokrevný demokrat. Po celý život zůstal zastáncem demokratických práv a propůjčoval svůj hlas a podporu demokratickým sdružením, ať už byl kdekoli. Ale demokracie, kterou Gándhí bezvýhradně podporoval, byla přímou formou demokracie na rozdíl od té reprezentativní.

Reprezentativní demokracie je produktem myšlenky národního státu, která se rozvinula po Francouzské revoluci. Rozhodně to vypadá důstojně ve srovnání s alternativou – diktaturou, která by potenciálně mohla vést k fašismu. Pro Gándhího však byla myšlenka národního státu sama o sobě pastí a obával se, že jakmile ji Indie přijme, bude navždy nucena řídit reprezentativní formu vlády, aby se vyhnula hrozbě možné diktatury. Tato nechuť k zastupitelské demokracii pramenila z jeho přesvědčení, že se v multikulturním a multináboženském kontextu, jako je Indie, v žádném okamžiku nezvrhne v protilidovou instituci. Gándhí byl prvním teoretikem demokracie, který toto nebezpečí předvídal.

Právě proto, aby se předešlo takové možnosti, Gándhí uvažoval o vytvoření vzájemně propojených soběstačných nehierarchických socialistických vesnických komunit zvaných swaraj, kde každá z nich funguje jako přímá demokracie. Gandhi vymyslel svůj konstruktivní program pro implementaci swaraj. Věřil, že pokud bude swaraj implementován prostřednictvím konstruktivního programu, pomůže lidem chápat rozvoj jako svobodu namísto ekonomického pokroku. Potřeboval také nenásilné dočasné uspořádání během přechodu od kapitalistického státu k socialistické společnosti bez státní příslušnosti. Gándhího myšlenka poručenství, stejně jako Marxova myšlenka diktatury proletariátu, byla určena k tomuto účelu. Věřil, že to je jediný způsob, jak může Indie uniknout hrozbě, že se stane národním státem a bude nucena volit mezi dvěma zly.

Byl to rozumný návrh? Nebo byl Gándhího návrh reakční a nesrozumitelný, jak řekl Nehrú v dopise Gándhímu 11. ledna 1928. Jedním z lidí, kteří si mysleli, že by bylo úžasné, kdyby Indie věnovala Gándhímu pozornost, byl Noam Chomsky. V rozhovoru Chomsky řekl: Bylo tam několik pozitivních věcí – například jeho (Gándhího) důraz na rozvoj vesnice, svépomoc a komunální projekty. To by bylo pro Indii velmi zdravé. Implicitně navrhoval model rozvoje, který mohl být úspěšnější a humánnější než přijatý stalinský model (který zdůrazňoval rozvoj těžkého průmyslu atd.).

V indexu demokracie z roku 2017 byla Indie kategorizována jako chybná demokracie. Pro většinu z nás to možná nebylo překvapením. Temné podhoubí zastupitelské demokracie je venku, aby ho každý viděl. Stejně jako americká demokracie je i tato demokracie řízenou. Ve volbách hrají významnou roli peníze, další pobídky a přítomnost zločinců. Kromě levicových stran jsou všechny ostatní politické skupiny buď ve vlastnictví jednotlivce, rodiny nebo instituce pro všechny praktické účely. Vnitrostranická demokracie je tak vážně ohrožena. Tato tendence se poprvé projevila na kongresu s výstupem Indiry Gándhíové. Postupně to mělo dominový efekt i na ostatní strany. To vedlo k tomu, že strany pracovaly pro soukromé zájmy osoby (osob) vlastnící stranu a v tomto procesu byl zájem mas často ignorován.

Navíc v multikulturní, multietnické a multináboženské společnosti, jako je Indie, má zastupitelská demokracie přirozený sklon vytvářet banky hlasů. Je nevyhnutelné, že v takových společnostech by různé skupiny hlasovaly pro strany/kandidáty, o kterých si myslí, že budou s největší pravděpodobností chránit jejich zájmy. Této tendence, jak si logika systému žádá, využívají všechny politické strany. Hindutvské hnutí a jeho vzestup, který se živí touto tendencí, však nyní hrozí přeměnou indické zastupitelské demokracie na demokracii většinovou. Hindutvské hnutí je připraveno vytvořit jednotnou hinduistickou náboženskou skupinu a konsolidovanou hinduistickou volební banku. V nadcházejících parlamentních volbách by byl osud Indie rychle a rozhodně zpečetěn, pokud by se k moci vrátily hindutvské strany. I když se této možnosti tentokrát společným úsilím opozičních stran podaří odvrátit, vzhledem k logice volební politiky se tato hrozba po pěti letech vyostřuje.

Pokud by se Indie stala většinovou demokracií a hinduistickou Rashtrou, důsledek by byl vážný. Pokud si nepřejeme, aby se Indie stala další Sýrií kvůli volební logice reprezentativního demokratického systému, musíme věnovat pozornost Gándhímově variantě. To by vyžadovalo, abychom našli způsoby, jak dostat přímou demokracii do našeho systému ve všech významných oblastech. Jedním z možných způsobů je experimentovat s deliberativním dotazováním. Deliberativní průzkum byl úspěšně experimentován v mnoha kontextech dokonce i v Číně. Spolu s přímou demokracií zavedenou prostřednictvím deliberativního hlasování bychom měli současně přeměnit parlament a zákonodárné sbory na instituce deliberativní demokracie. To znamená, že členové těchto institucí by měli mít svobodu rozhodnout o svých preferencích nezávisle na své stranické příslušnosti po důkladném projednání projednávaných záležitostí.

Toto jsou pouze předběžné návrhy, které mají naléhavě upozornit na hrozící nebezpečí.