Dvě desetiletí po 11. září zůstává národní stát pevný

C. Raja Mohan píše: Všechny národy, včetně liberálních demokracií, omezily individuální svobodu tím, že nabízejí větší bezpečnost proti terorismu.

Pokud 11. září učinilo leteckou dopravu riskantní, státy rychle vyvinuly protokoly, jak ji zbavit rizika. (Ilustrace: CR Sasikumar)

Změnil dechberoucí teroristický útok na New York a Washington v ostré podzimní ráno 11. září 2001 kurz světové politiky? Nebo to byla velkolepá, ale menší epizoda? O dvacet let později vypadá 11. září mnohem méně epochální, než se zdálo v horku okamžiku.

Jeden z hlavních závěrů po 11. září se týkal moci nestátních aktérů – demonstrovaný masivním překvapivým útokem al-Káidy na osamocenou světovou supervelmoc na jejím zenitu. Zdálo se, že vzestup al-Káidy zapadá do věku ekonomické globalizace a internetu, který ohlašoval oslabení státního systému a příchod světa bez hranic.

Názor| PB Mehta píše: Co na nás rozpoutalo 11. září

O dvě desetiletí později však systém národních států vypadá docela robustně poté, co ustál výzvu mezinárodního terorismu. A ambice džihádistů – kteří zorganizovali útoky z 11. září, zničit Ameriku, svrhnout arabské režimy, rozpoutat válku s Izraelem a postavit věřící proti nevěřícím – zůstávají jako vždy v nedohlednu.

Jistě, teroristické organizace a náboženský extremismus, který je inspiruje, jsou i nadále znepokojivé. Ale sektářské rozkoly, ideologické rozkoly, bratrovražedné válčení a nepořádek skutečného světa zchladily revoluční nadšení, kterého se svět po 11. září tak bál. Stejně jako před ním komunismus a mnohá další mileniářská hnutí, násilná islamistická vlna se střetla s neuvěřitelnou přesilou.

V bitvě mezi státy a nestáty ty první nashromáždily mimořádné síly ve jménu boje s těmi druhými. Všechny národy, včetně liberálních demokracií, omezily individuální svobodu tím, že nabízejí větší bezpečnost proti terorismu. Zneužití státní moci nevyhnutelně následovalo.

Státní systém se rychle přizpůsobil poruchám způsobeným 11. zářím. Panovalo velké znepokojení nad tím, že teroristické skupiny získají přístup ke zbraním hromadného ničení nebo využívají nové digitální technologie ke zvýšení své moci nad státy. Státnímu systému se podařilo udržet jaderné zbraně a materiál mimo dosah teroristů. Stala se také zběhlou v používání digitálních nástrojů k boji proti extremismu. Státy přijaly rozsáhlé zákony, které umožňují neúnavné sledování rostoucích digitálních stop občanů v informačním věku.

Pokud 11. září učinilo leteckou dopravu riskantní, státy rychle vyvinuly protokoly, jak ji zbavit rizika. Dokud ji neohrozil virus Covid-19, letecká doprava ve světě po 11. září rychle rostla a posílila globální trhy pro cestování a cestovní ruch. Nadnárodní povaze nových teroristických skupin se čelilo lepšími hraničními kontrolami a větší mezinárodní spoluprací při vymáhání práva.

Výběr cílů v útocích z 11. září — Světové obchodní centrum a Pentagon — nebyl náhodný. Byly navrženy tak, aby zasáhly samotné srdce amerického kapitalismu a jeho proslulé vojenské síly. Připomenutí 20. výročí 9/11 dnů po ponižujícím ústupu USA z Kábulu a domácích nepokojích by mohlo naznačovat, že Al-Káida a její společníci uspěli v ukončení unipolárního momentu Ameriky.

Bližší pohled však naznačuje, že USA byly pokořeny méně al-Káidou a Talibanem, jako spíše vlastními pošetilostmi Washingtonu. Americký kapitalismus se setkal se svou největší hrozbou nikoli v roce 2001, ale ve finanční krizi v roce 2008, která byla spuštěna bezohlednou ideologií deregulace. Amerika prohrála v Afghánistánu a na Blízkém východě, protože přehodnotila teroristickou hrozbu a nadřadila bezpečnostní přístupy nad politický zdravý rozum.

Názor| Hilal Ahmed píše: Vznik muslimské „politicofobie“ po 11. září

Američtí ideologové využili moment 11. září k pronásledování všech druhů fetišů – hledání jaderných zbraní, které v Iráku neexistovaly, prosazování demokracie na Blízkém východě a prosazování katastrofálních změn režimu v regionu. Po 11. září prezident George W. Bush obrátil svou pozornost ke konfrontaci s imaginární globální osou zla – Íránem, Irákem a Severní Koreou. Žádná ze tří zemí nebyla do 11. září zapojena. A USA odměnily Pákistán vojenskou a ekonomickou pomocí v miliardách dolarů, které aktivně podporovaly Taliban a podařilo se jim vykrvácet a porazit USA v Afghánistánu.

Křížové výpravy na Blízkém východě stály Ameriku obrovskou krev a poklady. Vzali cenné zdroje z vlastních vnitřních potřeb Ameriky. Také zaslepily USA vůči nově vznikajícímu vyzyvateli – Číně – na obzoru. Washingtonská posedlost Blízkým východem dala Pekingu dvě cenná desetiletí, aby bez jakýchkoli překážek upevnil svůj vzestup.

I když unipolární moment Ameriky možná skončil, USA budou i nadále nejmocnějším národem na světě s největší schopností utvářet mezinárodní systém. Velikost Ameriky, její schopnosti a odolnost vůči novému objevování poskytly USA obrovské možnosti chyb. USA jsou dobře připraveny posbírat kousky a postoupit od 11. září.

A co džihádistická agenda pro Blízký východ? Snaha islamistů o zničení království v Perském zálivu docela rychle vyprskla, když arabští monarchové tvrdě zasáhli proti džihádistickým skupinám. Mnoho arabských států nevnímá al-Káidu a její odnože jako existenční hrozbu. Více se obávají o další muslimské státy jako Turecko, Katar a Írán, které se snaží využít islám pro geopolitické účely. Tyto obavy zatlačily menší království v Perském zálivu směrem k Izraeli a rozbily naději džihádistů spustit konečný islámský útok na židovský stát.

Vývoj v Číně a Pákistánu posiluje tezi, že politika mezi národními státy je důležitější než moc transcendentálních náboženských sil.

Názor| Rajeev Mantri píše: Jak se svět – a Indie – změnily za 20 let po 11. září

Čína se pustila do odvážné mise k sinicizskému islámu jako součást velkého plánu podřídit náboženství myšlence Si Ťin-pchinga. Peking ospravedlňuje svůj zásah proti muslimům v provincii Sin-ťiang hrozbou terorismu. Jen málo států v islámském světě zvedlo svůj hlas proti Pekingu; spolupráci s mocným čínským státem totiž považují za důležitější než náboženskou solidaritu s muslimy ze Sin-ťiangu.

Na subkontinentu, stejně jako jinde, se násilnému náboženskému extremismu daří pouze pod státní patronací. Odpovědi na výzvy, které představuje návrat Talibanu a pravděpodobné oživení džihádistického terorismu, nejsou v náboženské oblasti, ale ve změně geopolitického kalkulu pákistánského hlubokého státu.

Tento sloupek se poprvé objevil v tištěném vydání 11. září 2021 pod názvem ‚Triumf národního státu‘. Autor je ředitelem Institutu jihoasijských studií, National University of Singapore a redaktorem mezinárodních záležitostí pro The Indian Express.