Příběh dvou fotek

Historické fotografie jsou přístupné interpretaci. Omezení přístupu však musí vzít v úvahu kontext.

V minulém týdnu byly znovu přezkoumány dvě fotografie, které jsou symbolem jásání a devastace války ve 20. století – jedna ze stále více rovnostářských představ o pohlaví a souhlasu, druhá z pohledu cenzury a jejího kontextu.

Gretu Zimmer Friedmanovou políbil námořník George Mendosa na Times Square v New Yorku 14. srpna 1945, když svět slavil konec druhé světové války. Polibek zachytil fotograf Life Alfred Eisenstaed a stal se jedním z nejznámějších snímků na světě. Friedmanová zemřela ve věku 92 let 8. září. Fotografie byla v posledních letech předmětem debat kvůli zdánlivému nedostatku souhlasu z její strany s polibkem. Friedman se k Mendose nechoval nijak zle a ti dva byli po většinu svého života přátelští. Odkaz fotografie Friedman’s Life, která symbolizovala radost na konci nejděsivější války lidstva, je relativně neškodný ve srovnání s obrázkem dívky Napalm, která má v patách jednu z největších světových technologických a sociálních společností. V roce 1972 zachytil fotograf agentury Associated Press Nick Ut zraněné děti prchající před přátelským útokem Napalmem v Jižním Vietnamu. Jedno z dětí, devítiletá Kim Phuc, je nahá. Zásady komunitních standardů Facebooku, které zakazují nahotu, fotografii zablokovaly. Redaktor největších norských novin napsal generálnímu řediteli Facebooku Marku Zuckerbergovi, že tento čin označil za zneužití moci a zpochybnil redakční úsudek platformy. Po rozruchu Facebook fotografii odblokoval.

Obě fotografie mají značnou historickou a kulturní hodnotu — zachycují okamžiky, které přesahují samy sebe. V době Instagramu a Facebooku, kde je každý okamžik nutkavě sdílen, představují výřezy historie – od syrové radosti po skrytou hrůzu – které bychom jinak neviděli. Jako každá forma záznamu mohou a měly by být obrazy otevřené interpretaci. Než však vydavatelé a agregátoři začnou blokovat přístup k obrázkům, měli by mít na paměti jejich historický kontext.