Odstraňte politiku z her Indie a Pákistánu, stane se spojením dvou velkých kriketových kultur

Deset let poté, co fanoušci oživili ten fádní zápas mistrovství světa v Mohali, je tu další šance pro příznivce dvou kriketových šílených národů vrátit se domů s celoživotními vzpomínkami a dojmy.

V každém zápase Indie-Pákistán mají politické akce mimo hřiště soudržnější titulky než ty na hřišti. (Zdroj: Reuters/File)

Poprvé od semifinále mistrovství světa 2011 v Mohali se mluví o tom, že Indie udělila víza fanouškům kriketu z Pákistánu na mistrovství světa ve fotbale T20 v říjnu. Rozhodnutí visí v kuloárech politické nejistoty, ale pokud by fanouškům byl umožněn přístup, kouzlo a mystika té Mohali noci by mohla být znovu vytvořena.

Kvalita této soutěže nikdy nedosáhla horečky, v paměti zůstalo jen málo dramatu nebo vzrušení. Co ale hře chybělo na dramatičnosti, vynahradila atmosférou. Naprostá atmosféra zápasu stála za to přetočit a prožít tisíckrát.

Nejdéle přetrvávající představa o kriketem šíleném otci a synovi z Láhauru, kteří byli na pouti do Nizamuddin dargah, ale vplížili se do vlaku do Čandígarhu s drahocennými málo penězi a dokonce i s malým ponětí o nákupu lístků nebo ubytování. Neměli strach o život nebo bezpečí. Lahore jaisa (stejně jako Lahore), cítili.



Ale ve stejně kriketem posedlém sikhském vdovci našli svou farishtu. Narazili na něj u pokladny a on je vzal do svého domu na předměstí Chandigarhu. Spojili je kriket a chai, politika a kultura. Nakonec jim spravoval lístky a společně se dívali a slavili. Indie vyhrála. Pákistán prohrál. Ale lidstvo zvítězilo.

V tomto duchu byla kriketová rivalita mezi Indií a Pákistánem v tomto století sportovní, na rozdíl od 90. let, kdy musel být dav občas hlídán. Dav, ať už na území toho druhého nebo na neutrálním místě, byl geniální a přívětivý. Mohli by tam být všichni ti online trollové, ale na tribunách jen zřídka překročili hranice nepřátelství.

V roce 2011 neměl každý příznivec z Pákistánu štěstí. Několik jich uvízlo kvůli vízům. Byli někteří, kteří zvládli vízum, nemohli najít letenku. Na zápas tohoto formátu byla kapacita stadionu 26 000 nedostačující. Z toho pouze 16 000 bylo dostupných pro veřejnost.

Indický mírový aktivista Mazher Hussain zařídil, aby na zápas přijela skupina Pákistánců. Skupina 50 studentů také zvládla víza. Převzali titul pákistánští Peaceniks, aby se pokusili podpořit ducha harmonie mezi oběma národy, vytiskli asi 15 000 transparentů zobrazujících kombinaci indické a pákistánské vlajky, které rozdali davu. Pouze 15 z nich však zvládlo vstupenky. Před zápasem jeden ze studentů vtipkoval: Hra se nekoná kvůli politikům. Ale když se to stane, jsou první, kdo se chopí lístků. Obyčejný člověk trpí, tak či onak.

V každém zápase Indie-Pákistán mají politické akce mimo hřiště soudržnější titulky než ty na hřišti. V zápase Mohali vedle sebe seděli Manmohan Singh a Yousuf Raza Gilani, tehdejší premiéři Indie a Pákistánu.

Odstraňte politiku z her Indie a Pákistánu, stane se spojením dvou velkých kriketových kultur. Málokdy to ale je a vzhledem k neutuchajícímu napětí to tak je.

Během posledního mistrovství světa v Anglii panoval stín nejistoty ohledně skupinového utkání mezi dvěma sousedy. Před čtyřmi lety byla příznivcům z Pákistánu zamítnuta víza na mistrovství světa ve fotbale T20. Zápas mezi Indií a Pákistánem musel být kvůli protestům místních přesunut z Dharamshaly do Mohali.

Deset let poté, co fanoušci oživili ten fádní zápas mistrovství světa v Mohali, je tu další šance pro příznivce dvou kriketových šílených národů vrátit se domů s celoživotními vzpomínkami a dojmy.

Tento sloupek se poprvé objevil v tištěném vydání 14. března 2021 pod názvem ‚Je to jen kriket a pro Indii to stačí, Pak‘.