Nejvyšší soud mohl odstranit tajemství kolem volebních dluhopisů. Škoda, že ne

Jak řekl bývalý ministr financí Arun Jaitley ve svém rozpočtovém projevu v roce 2017, bez transparentnosti politického financování nejsou možné svobodné a spravedlivé volby.

Zavedení volebních dluhopisů prostřednictvím rozpočtu nebylo ojedinělým aktem.

Ministerstvo financí spustilo čtvrtletní okno pro prodej volebních dluhopisů politickým stranám od 1. do 10. dubna poté, co Nejvyšší soud minulý týden odmítl toto schéma ponechat. Během slyšení však nejvyšší soud upozornil na nový problém – možnost zneužití peněz získaných politickými stranami na aktivity, jako je financování teroru nebo násilné protesty – a zeptal se centra, zda má nějakou kontrolu nad konečným použitím. Přál bych si, aby se Účetní dvůr zmínil o další důležité a nové oblasti pochybných výdajů – kupování MLA po volbách s cílem zvrátit veřejný mandát.

Lavička vyslechla prosbu Asociace pro demokratické reformy (ADR) usilující o pozastavení nového prodeje dluhopisů, zatímco její petice zpochybňující schéma volebních dluhopisů se projednává.

Tato otázka visí v ohni od února 2017, kdy ministr financí Arun Jaitley ve svém rozpočtovém projevu učinil dvě hluboká prohlášení: Za prvé, bez transparentnosti politického financování nejsou možné svobodné a spravedlivé volby, a za druhé, že navzdory 70 letům znepokojení nepodařilo se nám dosáhnout požadované transparentnosti. Po těchto zásadních prohlášeních se očekávalo, že se problém vyřeší. To, co však oznámil, byl opak vyjádřené touhy.

Zrodily se volební svazky. A průhlednost zemřela. Do té doby byla každá transakce za více než 20 000 Rs hlášena volební komisi. Nyní lze anonymně darovat i 20 milionů nebo 200 milionů rupií. Důvodem bylo, že dárci chtějí utajení.

Proč by dárci měli chtít utajení? Skrýt výhody, jako jsou smlouvy, licence a bankovní půjčky, s nimiž někteří z nich mohou utéct do cizích zemí? Po sedm desetiletí firmy přispívaly všem stranám, často stejní dárci přispívali konkurenčním stranám. Obtěžovala někdy nějaká vládnoucí strana dárce, který daroval svým rivalům? Udělala to současná vládnoucí strana? Pokud ne, omluva je falešná. Je to zjevně případ soukromého zájmu v rozporu s veřejným zájmem na transparentnosti.

Důležité je, že jak RBI, tak ECI, které se postavily svému mandátu, zaregistrovaly jejich silný protest. ECI v dopise ministerstvu práva a spravedlnosti varovala, že volební dluhopisy v kombinaci s předchozími legislativními úpravami podpoří velké částky nelegálních darů. Povede to k růstu fiktivních společností, které budou prostřednictvím těchto dluhopisů na doručitele přivádět černé peníze do politického systému.

Poradce ECI však nyní uvedl, že Komise volební dluhopisy podporuje, nikoli proti nim. Bez volebních dluhopisů se vrátíme k dřívějšímu hotovostnímu systému, který byl nezúčtován. Dluhopisy jsou o krok vpřed, protože všechny transakce probíhají prostřednictvím bankovních kanálů, řekl. Přesně podle vládní linie. Je tato změna postoje překvapivá?

Zavedení volebních dluhopisů prostřednictvím rozpočtu nebylo ojedinělým aktem. Finanční zákon z roku 2017 zavedl změny v zákoně Reserve Bank of India Act, Company Act, Act of Income Tax Act, Representation of the People Act a Foreign Contribution Regulations Act, aby uvolnil místo pro volební dluhopisy.

Došlo ke třem závažným změnám, kterým nebyla věnována zasloužená pozornost. Za prvé, limit 7,5 procenta svých zisků, které mohla společnost darovat, byl nejen zvýšen, ale zcela odstraněn změnou paragrafu 182 zákona o společnostech z roku 2013. Společnost tak mohla věnovat 100 procent svých zisků politickému strana. I ztrátová společnost by mohla poskytovat politické dary. Toto je jistý krok k legitimizaci a legalizaci kamarádského kapitalismu. Firmy by nyní mohly virtuálně řídit vládu, jak vidíme, jak se děje.

Odstraněny byly také požadavky na usnesení představenstva společnosti o poskytnutí darů politickým stranám a vykázání politických darů ve výkazu zisku a ztráty. Představte si, že byste dary udržovali v tajnosti nejen před veřejností, ale i vlastníky společnosti, akcionáři – ironicky, vše ve jménu transparentnosti.

Následovalo toho víc. Oddíl 29B zákona o zastoupení lidu z roku 1951 zakazuje všem politickým stranám přijímat jakýkoli příspěvek ze zahraničního zdroje. Kromě toho § 3 zákona o zahraničních příspěvcích (nařízení) z roku 2010 zakazuje kandidátům, členům zákonodárného sboru, politickým stranám a stranickým funkcionářům přijímat zahraniční příspěvky. Když Nejvyšší soud v Dillí v roce 2014 shledal, že Kongres a BJP přijaly zahraniční finanční prostředky v rozporu s FCRA 1976, vláda BJP schválila retroaktivní dodatek prostřednictvím finančního zákona z roku 2016, který zrušil zákon z roku 1976 a nahradil jej upraveným statutem z roku 2010.

Pokud nějaká cizí země financuje naše volby, bude to nyní chráněné tajemství. Viděli jsme, jak je zahraniční vměšování do voleb v jiných zemích realitou. Ani supervelmoc, USA, se nedokázaly ochránit před tímto proviněním, ani před svým deklarovaným nepřítelem číslo jedna. To je vážná obava, skutečně skvrna, na jakémkoli demokratickém volebním systému.

Obava Nejvyššího soudu z možnosti zneužití finančních prostředků je velmi aktuální. Potřebujeme transparentnost, pokud jde o zdroj příjmů i jejich výdaje. EK požaduje, aby byl přijat zákon, který by uvalil na politické strany povinnost nechat si své účty ověřovat auditorem z panelu navrženého CAG nebo EK a nikoli držiteli jejich stranických průkazů, kteří účty pouze vybílí.

Myslím, že nejlepší cesta vpřed je jednoduchá – nerušte volební svazky, pokud nechcete, prostě zveřejněte dárce a příjemce. To je něco, co by vláda mohla udělat za 30 sekund. Vzhledem k tomu, že je marné očekávat, že to vláda udělá, mohl to Nejvyšší soud snadno nařídit a záležitost si zajistit. Přáli bychom si, aby nejvyšší soud v zemi považoval tento případ za případ celostátního významu a ukázal určitou naléhavost.

Nezapomínejme, že to byl tentýž Nejvyšší soud, který v letech 2002-3 odvedl velkou službu transparentnosti, když uložil kandidátům povinnost hlásit své finanční záležitosti a trestní případy při podávání nominací. Když se vláda pokusila rozsudek zmírnit uzákoněním, soud dokonce prohlásil zákon ultra vires. Je špatné očekávat stejné soudní standardy?

Alternativou je zcela upustit od shromažďování soukromých fondů a nahradit je veřejným financováním politických stran. Není pravděpodobné, že by to bylo více než 10 000 milionů rupií každých pět let, pokud bychom měli vycházet z celé sbírky, kterou vydělají všechny strany dohromady. Je to malá cena za demokracii.

Další proveditelnou možností je zřízení Národního volebního fondu, do kterého by mohly směřovat všechny dary. Tím by se postaral o pomyslný strach z politické odvety dárců. Slevy na dani z příjmu by z toho učinily atraktivní nabídku. Fond by pak mohl být přidělován politickým stranám na základě jejich volebního výkonu.

Na závěr připomeneme ministryni financí úvodní prohlášení jejího předchůdce v projevu k rozpočtu na rok 2017, že bez transparentnosti politického financování nejsou možné svobodné a spravedlivé volby.

Tento sloupek se poprvé objevil v tištěném vydání 8. dubna 2021 pod názvem ‚Neprůhledná vazba‘. Spisovatel je bývalý hlavní volební komisař Indie a autor knihy An Undocumented Wonder — The Making of the Great Indian Election