Pak bojuje na východních a západních hranicích a zasáhla místo politických turbulencí

Korupce byla vždy hlavní chybou státu, který se stal nestabilním jeho nerealistickým revizionismem. Imran Khan k tomu přidal propastně podřadný politický diskurz.

Příznivci Pákistánského demokratického hnutí se v neděli 18. října 2020 účastní protivládního shromáždění v pákistánském Karáčí. Protesty se konaly v kampani proti premiérovi Imranu Chánovi, aby jej přinutili odstoupit kvůli tomu, co podle nich bylo jeho selháním v zvládnutí churavějící ekonomiky národa. (AP Photo/Fareed Khan)

15. října teroristické útoky v jižním Balúčistánu a Vazíristánu zabily 20 pákistánských vojáků, včetně důstojníka. Ve Waziristánu, z bývalých kmenových oblastí, pákistánští vojáci střežili hranici s Afghánistánem. V Balúčistánu byl konvoj společnosti Oil and Gas Development Company Limited (OGDCL) napaden teroristy, kteří byli zabiti pákistánskými bezpečnostními silami. Přidejte k tomu pravidelnou agresi na západní hranici a každodenní rutinu raketového odpalování přes linii kontroly (LOC) na východní hranici s Indií a máte špetku útoků na stát, který se v současnosti ukazuje jako politicky také nestabilní.

Následující den uspořádalo Pákistánské demokratické hnutí (PDM) své mamutí shromáždění v Gujranwale, kde požadovalo odstranění pákistánské vlády Tehreek-e-Insaf (PTI) premiéra Imrana Khana. Gujranwala je baštou Pákistánské muslimské ligy-Nawaz (PMLN), jejíž vůdce Nawaz Sharif je v exilu ve Spojeném království, doma odsouzen za korupci a praní špinavých peněz. Gujranwala, stejně jako většina měst v Pákistánu, nenávidí premiéra Khana za růst cen potravin díky neschopnosti vlády. Průvod velké opozice z Láhauru do Gujranwala – vedený Sharifovou dcerou Maryam – se stal populární kvůli Khanově neschopnosti kontrolovat růst cen.

Popularita Imrana Khana poklesla, protože nedostatek cukru a pšenice přinesl tlak na populaci, kterou již pronásledovala pandemie koronaviru, záplavy a útoky kobylek. Jeho zvyk používat jazyk násilí proti opozici, o níž všichni souhlasí, že byla nejzkorumpovanější, když byl u moci, nepomohl. U kořene poklesu jeho popularity však zůstane otázka hrubého jazyka. Politický diskurz v Pákistánu je nastaven nízko kvůli divokému slovníku, který proti sobě používají jeho politici.

Názor | Jak se vztahy mezi Čínou a Pákistánem rozšiřují, musí se Indie připravit na důsledky

Pákistán měl být revizionistickým státem na jeho východních a západních hranicích. Zpochybnila okupaci Kašmíru Indií a po léta používala skrytou válku a džihád proti Indii do té míry, že v roce 2020 se ani jeden politik v Indii nevysloví pro normalizaci s Pákistánem. To bylo kdysi ironicky naznačeno vůdcem BJP — velkým státníkem Atalem Bihari Vajpayeem. Druhou stranou kleště je západní hranice zvaná Durandova linie, kterou Pákistán právě ohrazuje, aby zabránil přeshraničnímu terorismu v citlivých oblastech.

Konflikt s Indií nabral ošklivější směr za vlády BJP premiéra Narendry Modiho. Dne 5. srpna 2019 Indie zrušila autonomní status Džammú a Kašmíru. Rovněž zrušila články 370 a 35A indické ústavy. Na pákistánské straně byl Imran Khan odhodlán prosazovat smířlivou politiku vůči Indii a nevědomky oživit Vajpayeeho status quo doktrínu normalizace indicko-pákistánských vztahů. Bohužel opožděný pokus Pákistánu změnit směr na Kašmír přišel příliš pozdě.

Na západní hranici byl Pákistán povzbuzen mezinárodním společenstvím, aby se stal součástí světového hnutí proti Sovětskému svazu a jeho afghánské politice. Začala vychovávat nestátní aktéry džihádu a používala je přes obě hranice, na východ i na západ. V tomto procesu umožnila mezinárodnímu teroru založit si základnu v Pákistánu a zároveň bojovat proti vládám podporovaným Sověty v Kábulu. Této západní politice byly obětovány dvě provincie Pákistánu, Balúčistán a Chajbar-Pakhtunkhwa; ale kmenové oblasti na severu bylo dovoleno doslova okupovat mezinárodními válečníky. Kmenové oblasti a Balúčistán dnes působí Pákistánu vnější potíže směsí cizích a domorodých prvků.

Redakce | Hra začíná znovu: V Pákistánu, když si strany podají ruce proti vládnoucímu režimu, je zpět známá vřava. Kam směřuje poslední dlouhý pochod, je stále nejasné

Korupce byla vždy hlavní chybou státu, který se stal nestabilním jeho nerealistickým revizionismem. Imran Khan k tomu přidal propastně podřadný politický diskurz. To, co se odehrává na televizních obrazovkách v Pákistánu, kdy si najatí násilníci jdou navzájem po krku, je občas vidět i na indických televizních kanálech. V regionu je zapotřebí normalizace vztahů mezi dvěma nukleárními státy napadenými pandemií, která nemusí ještě dlouho pominout. Ať už je uvnitř Pákistánu cokoli špatného, ​​je připraven na normální, oboustranně výhodný vztah s Indií, který bude prospěšnější pro indickou ekonomiku, jejíž přirozený dosah je na západ, přes Pákistán a Afghánistán, do Střední Asie.

Tento článek se poprvé objevil v tištěném vydání 24. října 2020 pod názvem „Výzva na dvě strany“. Autor je konzultační redaktor Newsweek Pakistan.