Simone Bilesová chce perfektní desítku bez trestu

Shivani Naik píše: Gymnastika trvá příliš dlouho, aniž by svým praktikujícím umožnila rozhodnout, zda se cítí dobře s riziky, které podstupují.

Simone Bilesová předvádí svou podlahovou rutinu během akce americké klasické gymnastiky v Indianapolis, v sobotu 22. května 2021. (AP Photo/AJ Mast)

Děti byly vždy v pořádku, dělaly svá kolečka a pádily. Byli to dospělí, kteří potřebovali vyrůst ze své zamračené představy o tom, co by měl sport znamenat. V jejich světě piruet vedoucích na olympijská pódia byla gymnastika oslavována pro svou snahu o nezměrné opakování, takže jednou za čtyři roky mohl svět zatleskat dokonalému výkonu.

Simone Bilesová tohle cvičení znala. Na olympijských hrách v Riu se jí dokonce podařilo získat šest medailí – čtyři zlaté. Její olympijský úspěch předcházel nejtemnějším zjištěním jejího života: že týmový lékař, kterému ona a její spoluhráči měli být schopni slepě věřit, je sexuálně zneužil, když byli buď příliš mladí, nebo příliš naivní, aby to věděli. Americká gymnastka věděla, že její zlomené prsty se mohou zahojit, ale stát se tváří největšího skandálu s gymnastikou by mohlo zanechat spouštěče na celý život. Úřady provedly svou opožděnou obvazovou práci, ale nikdo se neodvážil říct obětem Larryho Nassara, že jsou ve lhůtě, kdy se mají psychicky zotavit.

Bilesová se mezitím přestěhovala do Texasu pod pečlivým trenérským párem, opustila sponzory, se kterými nesdílela hodnoty, a svým jedinečným krkolomným tempem vyvinula některé úžasně obtížné stejnojmenné prvky pro své rutiny na přeskoku, kladině a podlaze.

Při přistání v Tokiu, zajíknutí na její otevírací klenbu – dočasné zatemnění – a koktání mimo hřiště by jí přineslo nejvyšší skóre, i když by se nepokusila o dvojitou štiku Yurchenko. Ale zazvonil v ní dostatečný poplašný signál, aby už nic neriskovala. Zbytku týmu uvolnila místo ve víceboji, ze kterého USA přivezly stříbro. Upřednostnila své duševní zdraví před všemi ostatními důvody, které ji tlačily do soutěže.

Gymnastika trvá příliš dlouho, aniž by svým praktikujícím umožnila rozhodnout, zda se cítí dobře s riziky, která podstupují. Je to většinou proto, že gymnastky začínají mladé, usilují o náctiletou světovou dominanci, mají rodiče a trenéry, kteří přijímají největší nároky na jejich životy a jsou natolik připraveni flirtovat s nebezpečím, které na ně visí zpoza lesklé medaile, že souhlas nikdy nevstoupí do rovnice.

Celé země vložily svá očekávání na bedra mladých gymnastek a po letech kruté přípravy je poslaly do boje. Mnoho lidí v západním světě by mělo seskočit ze svých vysokých koní, protože to nebyly jen země železné opony a Čína nebo Japonsko, které měly generace zjizvené šikanou, bitím, zahanbováním a toxickou vnitřní soutěží. Bilesův největší počin na olympijských hrách v Tokiu by mohl být dodání odvahy bývalým gymnastkám, aby promluvily o svých dřívějších životech. Na olympijských hrách v Atlantě v roce 1996 se Američanka Dominique Moceanu trefila hlavou do nosníku a čekalo se, že o několik minut později vzlétne na své podlaze ve službě týmu (čti: země). Přirovnala by to k potápění v bazénu bez vody. Kathleen Johnson Clarke, jedna z prvních mezinárodních medailistek USA, mluvila o mistrovství světa v roce 1979, kde se šest týdnů po operaci cítila po rozcvičce podrážděná a byla poškrábaná z týmu, ale čelila odporu kvůli předstírání nemoci. Zlomilo to její duši.

Během dvou sezón Biles zpochybňoval aspekty gymnastiky, které nechávají atlety zranitelné. Udělala to jako černošská atletka z USA, jako vedoucí různorodého týmu pocházejícího z let Nassar a jako gymnastka KOZA, která měla v sázce hodně a hodně mohla získat pouhým držením úst.

Mladé ženy z celého světa budou stále častěji odmítat být otrokyně dřívější představy o úspěchu. Ani Čína s generací tisíciletí, která je ovlivněna hnutím Tang Ping, které propaguje lehkost v krysím závodě, nemusí být daleko pozadu. Mají Naomi Osaka a Biles napodobit.

Sport i country se nyní musí naučit ocenit stop-start staccato mladých šampionů, kteří nebudou žít podle starých diktátů. Biles se domnívá, že sportovci by se měli připojit ke zbytku světa a užívat si sport. Medailové úsměvy gymnastek zpoza masky pak mohou konečně dosáhnout jejich očí.

Tento sloupek se poprvé objevil v tištěném vydání 30. července 2021 pod názvem ‚Rychlejší, silnější, šťastnější‘. Napište autorovi na shivani.naik@expressindia.com.