Žezlo a koruna musí spadnout

• Kategorie: Sloupce

Převážná část takzvaných demokratických zemí není demokratická v tom duchu, v jakém byla nejstarší demokracie koncipována, včetně, ironicky, i nejstarší demokracie samotné!

Americký prezident Donald Trump hovoří o výsledcích amerických prezidentských voleb v roce 2020 v Brady Press Briefing Room v Bílém domě ve Washingtonu. [Reuters]

Kolik zemí a jejich obyvatel může po volbách říci, že jsou za rohem? Za rohem je příspěvek prezidenta Donalda Trumpa k angličtině! V převážně svobodných a spravedlivých volbách, které se konaly 3. listopadu 2020, Američané zahnuli za roh tím, že zvolili (s největší pravděpodobností) pana Joe Bidena příštím prezidentem Spojených států amerických. Navzdory zneužívání a lžím, které pan Trump rozpoutal, byl poražen.

Říkám, že volby byly „z velké části svobodné a spravedlivé“, protože došlo k pokusům o zmaření procesu předčasného hlasování; byly zahájeny případy, které měly prohlásit, že určité druhy předčasných hlasů (např. hlasování o jízdě autem) by se neměly započítávat; soudy přijaly určité stížnosti na omezení počítání; a v posledním, zoufalém kroku Trumpova kampaň podala žaloby proti třem státům.

Plnění agendy

Prezidentské a kongresové volby v USA jsou volbami, do kterých investuje celý svět. Je to kvůli spojené finanční, vojenské a technologické síle USA. Americká Sněmovna reprezentantů (435 členů) je volena de novo každé dva roky a drží moc peněženky. Třetina Senátu (100 členů) je volena každé dva roky a má pravomoc „radit a souhlasit“ ohledně klíčových jmenování, jako jsou federální ministři a soudci Nejvyššího soudu. Proto každé dva roky a každé čtyři roky může americká loď dramaticky změnit kurz. Proto ten celosvětový zájem.

Neexistuje žádná záruka, že se zvolenému prezidentovi Bidenovi podaří naplnit svůj program. Zvažte klíčové problémy: zuřící pandemii, zdravotní péči a zákon o dostupné péči, přistěhovalectví, rasovou a genderovou rovnost, potraty, rostoucí ekonomické rozdíly, vazby se spojenci, vazby s Ruskem, obchodní smlouvy, protekcionismus vs. globální obchod a agresivní expanzionismus Číny. . Zdá se, že téměř polovina amerických voličů – podle lidového hlasování – je na jedné straně plotu a druhá polovina na opačné straně. Vzhledem k tomu, že republikáni ovládají Senát a demokraté ovládají Sněmovnu, dojde mezi oběma stranami k větší konfrontaci.

Již žádné dva systémy

Důvodem je politický systém. Je děsivé, že to, zda je země liberální nebo se posune doprava, závisí na zvolení do jednoho úřadu. Od roku 2016 se více zemí posunulo doprava. Příklady v našem sousedství jsou Indie, Srí Lanka, Bangladéš, Myanmar, Thajsko, Indonésie a Filipíny.

Pravomoci premiéra (v parlamentním systému) a pravomoci prezidenta (v prezidentském systému) jsou jako křída a sýr, ale rozdíly se stírají. Mnoho kousků obyčejné křídy touží stát se vintage sýrem. Činí tak změnou ústavy, jako na Srí Lance, nebo rozsáhlým zmocněním úřadu premiéra, jako v Indii. Hlava vlády požívající pravomocí amerického prezidenta je nesmírně mocná, včetně moci půjčovat si, moci utrácet, moci uzavírat nebo odstupovat od mezinárodních smluv, moci jmenovat soudce a moci vést válku. Předseda vlády ve skutečném parlamentním systému je však zajištěn svým kabinetem a sdílí výkonnou moc s klíčovými ministry vlády. Podle zákona je každý den odpovědný parlamentu nebo parlamentním výborům a každý výdaj musí schválit parlament.

Změna pomocí Stealth

Není překvapením, že ambiciózní premiéři chtějí být de facto prezidentem. Pokud to premiér nemůže udělat změnou Ústavy, udělá to tajně, demokratický systém k čertu. Pokud bude zároveň nezpochybnitelným vůdcem své strany, přechod na de facto prezidenta bude dokončen bez větších protestů. Jedinou kontrolou je velikost většiny premiéra a jeho vlastní demokratické instinkty. Velká většina a velmi slabé instinkty poženou premiéra, aby jednal a vládl mocí jako prezident.

Bohužel se zdá, že části populace – bohatá elita a ideologicky hnaní voliči – dávají přednost autoritářskému vůdci spíše než složitým kontrolám a protiváhám skutečné demokracie.

Po celém světě, až na čestné výjimky, je tlak na absolutní moc ze strany zvolených vůdců stále výraznější. Konvenční instituce a ozdoby demokracie mohou zůstat na svém místě, ale budou vyprázdněny různými způsoby – jmenováním podřízených osob do úřadů, přijímáním slabých nebo omezujících zákonů, odepíráním finančních prostředků, byrokratickými překážkami nebo zastrašováním. V Indii jsou příklady vyprázdněných institucí volební komise, informační komise, finanční komise a různé národní komise pro lidská práva, ženy, děti, plánované kasty a kmeny, menšiny a tisk. Zákonem nařízené konzultace s opozicí byly zredukovány na šarádu.

Ve federálním systému se centralizace moci urychluje odepíráním finančních prostředků státům/provinciím nebo obcházením prvořadých zákonů v národním parlamentu, distribuce zákonodárných pravomocí je zatracena.

Jen málo zemí světa má skutečně demokratické vlády. Mohu počítat Velkou Británii, Kanadu, Austrálii, Nový Zéland, Japonsko, Švýcarsko, země Evropské unie až na nečestné výjimky a možná i pár dalších zemí. Převážná část takzvaných demokratických zemí není demokratická v tom duchu, v jakém byla nejstarší demokracie koncipována, včetně, ironicky, i nejstarší demokracie samotné! Než však ukážeme prstem na jiné země, je na čase, aby největší demokracie znovu přezkoumala své vlastní demokratické pověření.