Rezignace íránského FM Džaváda Zarífa je překážkou pro reformy v islámské republice

Rezignace íránského ministra zahraničí Džaváda Zarífa je překážkou pro reformy v islámské republice

Teheránský otřesZarifova umírněná diplomacie selhala, zatímco tvrdý zásah generála Kásema Solejmáního v Sýrii byl triumfální. (Soubor fotografie)

Rezignace Džaváda Zarífa, íránského ministra zahraničí, minulý týden byla velkým překvapením pro analytiky a pozorovatele íránské politiky. Ať už byly důvody Zarifovy rezignace jakékoli, bude se na něj pamatovat jako na jednoho z architektů jaderné dohody z roku 2015. Ačkoli Zarifovu rezignaci odmítl prezident Hassan Rúhání, skutečnost, že k ní došlo během návštěvy syrského prezidenta v Íránu, je považována za velké vítězství pro íránské zastánce tvrdé linie. Poselství se zdá jasné: Zarifova umírněná diplomacie selhala, zatímco tvrdý zásah generála Kásema Solejmáního v Sýrii byl triumfální.

Svou roli v Zarifově rezignaci mělo nepochybně také odstoupení Trumpovy administrativy od Společného komplexního akčního plánu (JCPOA) a opětovné uvalení amerických sankcí na Írán. Washington nadále varuje Teherán před používáním technologie balistických raket. Írán však v únoru při oslavách islámské revoluce odhalil novou řízenou střelu s doletem 1300 km.

Vývoz ropy z Íránu drasticky klesá pod tlakem amerických sankcí. Politické napětí mezi Íránem a Německem vrcholí kvůli podezřelým íránským špionážním aktivitám v Německu. Nizozemská vláda mezitím zveřejnila dokumenty tajné služby týkající se údajné účasti Íránu na vraždě dvou nizozemských státních příslušníků íránského původu v letech 2015 a 2017. Kromě toho Dánsko nedávno obvinilo Írán ze spiknutí s cílem zabít člena opoziční skupiny Ahvazi, která Teherán viní z útoku v Íránu, při kterém loni v září zahynulo 25 lidí.

Napětí s Evropou je pro Írán špatnou zprávou. Obchod Teheránu s Evropskou unií mezi listopadem 2017 a listopadem 2018 klesl o 66 procent. Podle Ali Akbara Salehiho, šéfa Íránské organizace pro atomovou energii, Čína zpomalila své úsilí o přepracování íránského těžkovodního reaktoru Arak, jak to vyžaduje JCPOA. To není překvapením, protože čínský export do Íránu se propadl o 70 procent, z přibližně 1,2 miliardy dolarů v říjnu 2018 na pouhých 391 milionů dolarů v prosinci 2018. To naznačuje, že Čína možná opouští politiku přímého udržování obchodu s Íránem. porušení amerických sankcí, což představuje ekonomická i politická rizika. Změna v obchodní politice Pekingu vůči islámské republice přispěje v nadcházejících měsících k propouštění v celém Íránu.

USA 24. ledna uvalily sankce na čtyři organizace, které byly podle nich napojeny buď na jednotky Quds íránských Revolučních gard, nebo na černou listinu íránských aerolinek Mahan Air. Aby toto opatření upevnil, prezident Donald Trump uvedl Evropany do pohotovosti a řekl, že pokud se pokusí ukončit americké sankce, budou vystaveni přísným pokutám a trestům. Trumpova administrativa má však obavy z alternativního platebního systému sestaveného Evropskou unií, aby mohl konkurovat mezinárodnímu systému bankovních převodů SWIFT. Přestože Evropané signalizovali, že alternativní systém převodu peněz by byl používán pouze pro humanitární transakce s Íránem, USA mají podezření, že by mohl být také použit pro obchodní transakce, aby se vyhnuly sankcím.

Evropští představitelé považují transatlantickou roztržku kvůli íránským sankcím za významnou krizi pro evropskou ekonomiku, které se lze vyhnout, pokud bude EU schopna vyvážit ekonomickou sílu USA a prvenství dolaru v mezinárodních financích. V prosinci Evropská komise vydala zprávu „Směrem k silnější mezinárodní úloze eura“, která zdůraznila sankce vůči Íránu a jako klíčové odůvodnění pro posílení role eura ve světovém obchodu a financích. Německo, Francie a Británie již spustily svůj vlastní platební kanál, který má evropským společnostem pomoci obejít americké sankce vůči Íránu. Kanál — INSTEX (nástroj na podporu obchodních výměn) — má usnadnit legitimní obchod s Íránem a přesvědčit vůdce v Teheránu, aby pokračovali v plnění svých závazků k jaderné dohodě.

Trumpovo porušení dohody s Íránem bez životaschopného záložního plánu ohrozilo důvěryhodnost USA a oslabilo prvenství amerického dolaru na světových finančních trzích. V současné době je míč v íránském táboře, protože spojenci NATO – Británie, Francie a Německo – spolu s Čínou a Ruskem jsou nadále oddáni dohodě. Trumpova administrativa však nadále vyvíjí diplomatický a ekonomický tlak na Írán. Polsko a USA pořádají ve Varšavě mezinárodní setkání o aktivitách Íránu na Blízkém východě.

Uplynulo čtyřicet let od íránské revoluce, revoluce, která slibovala svobodu a blaho pro všechny Íránce. Navzdory krutému a naivnímu optimismu íránských úřadů (ajatolláh Mohammad Yazdi nedávno prohlásil, že Írán za posledních čtyřicet let pokročil více než za posledních 400 let), íránský příjem na hlavu rostl od íránské revoluce mnohem pomaleji. velká část íránského obyvatelstva upadla do chudoby nebo zůstala chronicky chudá.

V neposlední řadě se íránský režim snaží čelit americkým sankcím v době, kdy má Írán nejnižší celkovou míru participace pracovní síly. Podle posledních zpráv o íránském hospodářství je ekonomicky aktivních pouze 45 procent pracovní síly. Írán má jednu z nejvyšších nezaměstnaností, zejména mezi vzdělanou mládeží. I když tedy Islámská republika po 40 letech revoluce jistě získala ideologickou a vojenskou přítomnost na Blízkém východě, nedokázala si udržet pozici mezi asijskými zeměmi, jako je Jižní Korea, která před revolucí následovala Írán.

Je příliš brzy předvídat, jakým směrem se bude vyvíjet íránská politika a zahraniční politika po Zarifovi. Poslední vývoj v Íránu a na Blízkém východě ale k optimismu nevybízí.

Autor je profesor a proděkan, Jindal Global University

— Tento článek se poprvé objevil v tištěném vydání 6. března 2019 pod názvem ‚Teheránský tremor‘