Ze záznamu: ‚Není snadné napravit vztahy po rétorice, výtržnostech, vysídlení‘

Venkat Dhulipala, docent historie na University of North Carolina ve Wilmingtonu, hovořil se Sushantem Singhem o své práci „Vytvoření nové Mediny: státní moc, islám a hledání Pákistánu v pozdní koloniální severní Indii“.

Vytvoření nové Mediny, Maulana Shabbir Ahmed Usmani, Deobandi ulama, Prorok v Medině, Maulana Husain Ahmed Madani, indické expresní sloupyVytvoření nové Mediny: Státní moc, islám a pátrání po Pákistánu v pozdní koloniální severní Indii (Zdroj: Amazon)

Venkat Dhulipala je docentem historie na Univerzitě v Severní Karolíně ve Wilimingtonu a autorem knihy Creating a New Medina: State Power, Islam, and the Quest for Pakistan in Late Colonial North India (Cambridge University Press, 2015). Rok je v Indii se sídlem v Hajdarábádu a pracuje na své další knize, což je větší projekt o rozdělení.

Otázka: Odkud pochází název vaší knihy Vytvoření nové Mediny? Co tato metafora znamená?

VY: Pochází z fráze, kterou použil Maulana Shabbir Ahmed Usmani, Deobandi alim zarovnaný k Jinnah a Muslimské lize. Usmani tvrdil, že Pákistán bude teprve druhým islámským státem v historii, prvním byla Medina vytvořená prorokem Mohamedem. Usmani, který byl později uznávaný jako pákistánský islám Shaikhul, a muž, který předsedal Jinnahově státnímu pohřbu, poukázal na to, že Prorok nevytvořil první Islámský stát ve své rodné Mekce, protože tam byl výrazný odpor proti jeho učení. Místo toho se za tímto účelem přestěhoval do Mediny, čímž ukázal, že skutečně islámský stát lze vytvořit pouze v oblasti, kde mají muslimové suverénní moc. Pomocí této analogie Usmani tvrdil, že v nedělitelné Indii, kde by muslimové byli pod hinduistickou nadvládou, by nikdy nemohl existovat Islámský stát, i kdyby provincie dostaly maximální autonomii. Takový stát mohl vzniknout pouze tam, kde byli muslimové ve většině a měli by suverénní moc. Proto je nutné vytvořit Pákistán. Usmani navíc šťastně prorokoval, že stejně jako se Medina stala ústředním bodem šíření a vzestupu islámu jako velké globální velmoci, Pákistán ohlašuje triumfální vzestup islámu jako vládnoucí mocnosti na subkontinentu a skutečně jako velmoci ve světě. Pákistán by se ukázal jako nástupce zaniklého osmanského chalífátu, který přestal být vůdcem islámského světa na konci 1. světové války. Pákistán by navíc sjednotil všechny muslimské země, aby vytvořil velký Islámský stát.

Nyní je Usmani významnou postavou, jejíž trvalé příspěvky k utváření myšlenky Pákistánu nebyly dosud v historii uznávány, protože jsme tak posedlí Jinnah. Vytvořil Jamiatul Ulama-i-Islam, který pokračuje jako jedna ze dvou hlavních pákistánských náboženských stran – druhou je Jamaat-i-Islami z Mawdudi. Tato organizace tvrdě vedla kampaň za muslimskou ligu během voleb v letech 1945-46, které se staly referendem o Pákistánu. Byl to největší alim, který měl Jinnah na své straně, muž, který byl po stvoření Pákistánu hybnou silou rezoluce o cílech přijaté pákistánským ústavodárným shromážděním, které prohlašovalo, že suverenita náleží pouze Alláhovi a že autorita, kterou delegoval na stát. Pákistánu prostřednictvím svého lidu bude vykonáváno v rámci jím předepsaných limitů – což naznačuje, že Pákistán bude nějakým druhem Islámského státu.

Otázka: Jak váš výzkum přinesl zcela odlišný pohled na převládající historiografii na rozdělení?

VY: Na rozdělení se zatím pohlíželo dvěma způsoby. Za prvé, máte historiky, kteří se zaměřují na taktiku, motivace a činy nejvyšších politických hráčů v této hře — Jinnah, Gándhí, Nehru, Mountbatten atd. Zajímají se hlavně o připsání viny na toho, kdo byl zodpovědný za Oddíl. Vlivnou postavou zde byla historička Ayesha Jalal, která ve své knize z roku 1985 tvrdila, že Pákistán nikdy nebyl Jinnahovým skutečným požadavkem a že jej používal jako vyjednávací pult k zajištění politické rovnosti muslimů s početně převažujícími hinduisty v nedělitelné Indii. Plán mise kabinetu, jak říká, byl to, co nakonec chtěl, ale Kongres ho odmítl a přinutil Pákistán porazit neochotného Jinnaha. Vinu za rozdělení tak svaluje na vedení Kongresu.

Na druhou stranu Jalalovi odpůrci se snažili ukázat, že to nebylo vedení Kongresu, ale Jinnah, kdo byl zodpovědný za rozdělení. Ale i zde se zaměřujeme na činy špičkových herců a tento druh Historie je primárně založen na dvanácti masivních svazcích Transfer of Power obsahujících odtajněné dokumenty britské vlády, které byly zveřejněny v 80. letech.

Škola Subaltern v indické historii odstartovala jiný způsob chápání Partition – z pohledu těch, kteří trpěli, uprchlíků, žen, dětí… Jejich maskotem se stává Toba Tek Singh, hlavní hrdina Mantoova slavného příběhu. Zarážející však je, že mezi těmito dvěma stranami přetrvával zásadní konsenzus – že Pákistán byl v mysli veřejnosti mlhavou myšlenkou. Nikdo nevěděl, o co jde: jen o vágním emocionálním sloganu, za kterým se shromáždili indičtí muslimové, aniž by si uvědomovali jeho význam nebo důsledky. Moje kniha tuto dominantní myšlenku zpochybňuje a ukazuje, jak byla myšlenka Pákistánu formulována a diskutována ve veřejné sféře a jak to bylo zásadní pro lidovou mobilizaci, která stála za úspěšnou realizací Pákistánu.

Když se podíváte na důkazy v tisku, na veřejných shromážděních, volebních kampaních, brožurách a knihách, uvidíte velmi bohatou, spornou a sofistikovanou debatu o Pákistánu. Jeho význam a důsledky jsou veřejně propírány – ať už je to pro indické muslimy dobré nebo špatné a jak se to projeví v mezinárodním kontextu. Muslimská liga je schopna prodat Pákistán svým příznivcům argumentem, že se stane největším a nejmocnějším islámským státem na světě, že bude hrát dominantní roli v globální regeneraci a renesanci islámu ve 20. století.

Q Jinnah byl často zobrazován jako tato sekulární osoba, která nějak skončila vytvořením muslimského státu. Jak hodnotíte Jinnah?

VY: I když byl Jinnah v osobním životě nevšímavým muslimem, neměl žádné výčitky v používání náboženské rétoriky zcela pravidelně nebo využívání služeb Ulamy při své výpravě do Pákistánu. Jinnah několikrát bezcitně mluví o přesunech obyvatelstva mezi Hindustánem a Pákistánem, jako by lidé byli nákladem, který lze přepravovat sem a tam. Popisovat Jinnaha jako sekularistu je docela zavádějící a řekl bych, že jeho projev z 11. srpna, často oslavovaný jako zářný příklad jeho sekularismu, byl spíše taktickým prohlášením v kontextu obrovského násilí.

Pamatujte, že v prosinci 1947, když byl požádán, aby otevřel dveře Muslimské ligy všem pákistánským komunitám, řekl, že muslimové na to ještě nejsou připraveni. Takže pokud jste chtěli být členem Muslimské ligy, museli jste být stále muslimem.

Otázka Vaše kniha podrobně analyzuje roli Dr. B. R. Ambedkara při definování podmínek veřejné debaty o Pákistánu. Můžeš tady k tomu něco říct?
VY: Ambedkar je zapomenutým průkopníkem rozdělovacích studií. Jeho Myšlenky o Pákistánu, vydané v roce 1941, skutečně zahajují sofistikovanou, inteligentní a koherentní debatu o Pákistánu. Ambedkar se staví jako realista, který trestá sentimentalistické vedení Kongresu s hvězdnýma očima za to, že odmítá přijmout realitu Pákistánu.

Vyzývá vedení Kongresu, aby uznalo Pákistán, že to bude dobré zbavení se. Kdyby se Indie nevzdala Pákistánu, zredukovala by se na nemocného muže Asie. Předkládá řadu argumentů, proč by měl Kongres připustit Pákistán, a zde jeden z důvodů říká, že armádě ovládané pandžábskými a paštunskými muslimy nelze věřit, že je loajální vůči Indii. Také viděl Muslimskou ligu jako retrográdní organizaci, jejíž společná, zaostalá politika by zmařila zrod sekulární a moderní politiky v Indii. Navíc napadl stále se stupňující soubor požadavků Muslimské ligy, že její požadavek na 50procentní podíl na všem by nejen zredukoval hinduisty z většiny na menšinu v Indii, ale také omezil práva jiných menšin, včetně deprimovaných. Třídy nebo Dalité.

Q. Vidíte nějaké paralely mezi komunální mobilizací v UP mezi lety 1937 a 1947 a současnou indickou politikou?

VY: Ano, vidíme pokus o mobilizaci komunit a komunální polarizaci pomocí emotivních symbolů. Musíme být extrémně opatrní, protože se jedná o poměrně kluzký svah a po spoustě rétoriky, nepokojů a vysídlení obyvatelstva není snadné vztahy znovu napravit. Viděli jste nepokoje v části Western UP a to je něco, čeho byste měli být velmi znepokojeni. Je třeba se vyvarovat mobilizace podél komunálních linií a příběh o vytvoření Pákistánu je varovným příběhem, kterému by Indie měla věnovat pozornost.