Raja-Mandala: Realismus a Obamova doktrína

Americký prezident vidí svět jako chaotické místo, které není vždy přístupné použití americké síly.

barack obama, obama, americký prezident obama, obama administrativa, prodej F 16, prodej F 16 do Pákistánu, prodej osmi F 16, americký kongres, zákon o kontrole vývozu amrs, John Kerry, americký velvyslanec Richard Verma, indický expresprezident Barack Obama. (AP Photo/Pablo Martinez Monsivais)

V sérii obsáhlých rozhovorů pro The Atlantic Monthly rozložených na měsíce shrnul americký prezident Barack Obama svůj pohled na svět do několika slov: Don’t do stupid shit. Esej, založená na těchto rozhovorech, publikovaná minulý týden časopisem, nabízí nejjasnější vyjádření Obamova zahraničněpolitického realismu.

Poté, co Obama zdědil dvě války v Iráku a Afghánistánu, které stály Ameriku tolik krve a pokladů, a obrovskou finanční krizi, byl Obama od svého nástupu do funkce prezidenta v lednu 2009 odhodlán vyhnout se vtažení do nového konfliktu na Blízkém východě. nebo jak říká, dělat hloupé kraviny znovu.

Navzdory enormnímu tlaku ze strany svého vlastního kabinetu se Obama v srpnu 2013 stáhl z červené linie, kterou vytyčil proti použití chemických zbraní syrským prezidentem Bašárem al-Assadem. Bylo to rozhodnutí, které vyvolalo velkou kritiku ze strany zahraniční politické elity ve Washingtonu a spojenců v Evropě a na Středním východě. Obama byl obviněn z odklonu od tradice amerického globálního vedení, opuštění klíčových regionálních spojenců a snížení důvěryhodnosti Washingtonu.

V reakci na tato obvinění velmi podrobně Obama říká, že je velmi hrdý na okamžik, kdy odmítl eskalovat konflikt v Sýrii. Ve vyprávění o Atlantiku to byla zjevení, která osvobodila Obamu z ortodoxních pravidel washingtonské příručky o zahraniční politice a konvenčních názorů na globální roli Ameriky.

Téměř čtyři desetiletí byli neokonzervativci na pravici a liberální intervencionisté na levici, kteří dominovali americké zahraniční politice, jednotní ve víře, že Amerika může a musí využít svou vojenskou sílu k řešení problémů po celém světě. Obama naproti tomu vidí svět jako podlé a chaotické místo, které není vždy přístupné použití americké síly. Věří, že Spojené státy nemohou kontrolovat události všude a musí zasáhnout pouze v případě, že jsou přímo ohroženy zájmy americké národní bezpečnosti. Mohli byste mě nazvat realistou ve víře, že nemůžeme zbavit všechnu bídu světa, říká Obama Atlanticu. USA si proto musí vybrat místa, kde mohou mít jejich intervence skutečný a pozitivní dopad.

Stejně důležité je, že Obama věří, že američtí spojenci a partneři musí udělat více. V rámci kampaně proti svobodným jezdcům Obama chtěl, aby Británie a Francie převzaly vedení při řešení libyjské krize v roce 2011. Kritizuje britského premiéra Davida Camerona a bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho za to, že nedodrželi intervenci v Libyi. a vytvoření základny pro tamní současný chaos a neschopnost uplatňovat vedoucí postavení v regionu tak blízkém Evropě.

Ačkoli Amerika bude i nadále určovat globální agendu, Obama trvá na tom, že nemůže být poskytovatelem bezpečnosti první instance všude. Obama také nebyl ochoten přijmout premisu ve Washingtonu, že bude udržovat izraelskou vojenskou převahu na Blízkém východě, nebo že bude se Saúdskou Arábií a Pákistánem, které rozdmýchávají plameny terorismu, zacházet jako s trvalými spojenci Ameriky. Spíše než spoléhat na to, že se Washington zapojí do vleklého konfliktu s Íránem, by Obama rád viděl, aby Sněmovna Saúdů našla politické urovnání s Teheránem. Obama také nebyl ochoten přijmout návrh, že musí s dysfunkčním Pákistánem zacházet jako s nepostradatelným spojencem.

Na rozdíl od většiny ve Washingtonu neměl Obama problém uznat, že sázky Moskvy na Ukrajině budou vždy vyšší než ty na Západě a americká konfrontace s Ruskem tam není vyhraná. Obama popisuje Vladimira Putina jako obchodního a dychtivého získat pro Rusko rovnoprávné postavení, které kdysi požívalo s Amerikou. Jeho přesvědčení, že Putinova agrese pramení spíše ze slabosti než ze síly, mu umožňuje zaujmout méně hysterický pohled na politiku Moskvy.

Mnozí ve Washingtonu by rádi věřili Obamovi jako nešťastné odchylce v současném vztahu Ameriky se světem. Zahraničně politický establishment Washingtonu, včetně mnoha republikánů, by byl rád, kdyby Hillary Clintonová vyhrála volby a obnovila starý režim v zahraniční politice. Faktem však je, že Obamovy výzvy k americké zdrženlivosti odrážejí dva velmi odlišní kandidáti – republikánský magnát Donald Trump a samozvaný socialistický kandidát Demokratické strany Bernie Sanders.

Obamova výzva k vnější umírněnosti a budování národa doma nejsou jen naléhavými imperativy Ameriky dnes, ale jsou také v souladu se staršími zahraničněpolitickými tradicemi, které dominovaly Americe až do počátku 20. století.

Zahraničně politický establishment v Novém Dillí, stejně jako ten ve Washingtonu, nesmí předpokládat, že americký intervencionismus je vytesán do kamene. Musí ocenit Obamovu roli jako pravděpodobného mostu k éře omezování, sdílení břemene, přizpůsobení se velmoci a sférám vlivu. Dillí, které se snaží urychlit regionální integraci na subkontinentu, vybudovat bezpečnou rovnováhu sil v Asii a Indo-Pacifiku, bude mít hodně na čem spolupracovat s měnící se Amerikou. Položení základů pro takovou spolupráci musí být hlavním cílem jednání premiéra Narendry Modiho s Obamou ve Washingtonu koncem tohoto měsíce.