V postpandemickém světě musíme upřednostňovat lidi
- Kategorie: Sloupce
Investice do vymýcení chudoby a vybudování odolného ekosystému přinesou ekonomice nejvyšší návratnost v blízkém i dlouhodobém horizontu.
Současná pandemie nabídla lidstvu další příležitost k nápravě. Prvním varovným výstřelem byla klíčová práce, kterou provedl Římský klub v roce 1972. Fórum si uvědomilo, že lidský druh, na rozdíl od jiných živých bytostí, nespotřebovává pro své potřeby, ale pro svou chamtivost. Dospěl k závěru, že pokud lidstvo bude pokračovat na této manické cestě, zničí matku Zemi. Výsledky své vědecké analýzy zachytila v zásadní publikaci – Limity růstu. Poznatky z této práce informovaly o mnoha po sobě jdoucích summitech OSN o otázkách životního prostředí a rozvoje, které vedly ke globálnímu přijetí cílů udržitelného rozvoje vedoucími představiteli 193 zemí v roce 2015.
Co teď musíme udělat?
Politické vedení světa musí od nynějška zařadit blaho lidí a produktivitu přírody do středu svých plánů hospodářské obnovy po Covid-19. Je to nejrychlejší a nejjistější způsob, jak oživit zdraví našich spoluobčanů, urychlit revitalizaci našich ekonomik a urychlit tvorbu pracovních míst.
Kromě současné pandemie náš svět čelí mnoha hlubším, neřešitelnějším a přetrvávajícím krizím. Ty se pohybují od těch, které se projevují lokálně, jako je všudypřítomná chudoba a marginalizace, znečištění a plýtvání, změny ve využívání půdy a ztráta druhů/stanovišť; prostřednictvím vnitrostátních a regionálních, jako je odlesňování, obchodování s lidmi a volně žijícími zvířaty, neudržitelné obchodní praktiky a vyčerpávání zdrojů; k velkým globálním problémům, jako jsou hrozby pro klima, biologickou rozmanitost a oceány – a kolabující mezinárodní finanční systémy.
Stále více se uznává, že pandemie, stejně jako tyto další výzvy, je důsledkem pokřivených hodnotových systémů a institucionálních uspořádání, které jsou základem naší současné hospodářské politiky a praxe. Pokud se vrátíme k běžnému podnikání, je nemožné si představit, že svět dosáhne úrovně sociální spravedlnosti, efektivního využívání zdrojů a ochrany životního prostředí, ke kterým se naše národy zavázaly.
K vybudování nové globální ekonomiky, která zajistí spravedlivou a ekologicky udržitelnou budoucnost pro všechny, budou muset národy, velké i malé, věnovat mnohem větší pozornost usnadnění systémových změn budováním silných občanských společností s výzkumnými kapacitami pro inovace vhodných řešení. K dosažení těchto komplexních, ale vzájemně propojených cílů pro budoucí globální řád jsou proto nezbytné souběžné akce.
Za prvé, zavést nový druh globální solidarity a mezinárodní spolupráce pro obnovení rovnováhy mezi lidmi a přírodou a pro budování budoucí odolnosti vůči existenčním hrozbám. Je třeba vybudovat nové silné institucionální sítě a uzlové agentury na regionální a národní úrovni, aby poskytly most mezi globálními subjekty, jako jsou WHO, FAO, Červený kříž/Červený půlměsíc atd., a místními institucemi.
Za druhé zajistit, aby byly národní a globální závazky splněny s ochotou pro nulové čisté emise, zachování biologické rozmanitosti, účinnost zdrojů, snížení odpadů a znečištění a maximalizovat sociální a ekonomickou spravedlnost. K dosažení těchto cílů je třeba zavést seriózní politiky a postupy k nahrazení fosilních paliv energií z obnovitelných zdrojů; chránit přírodu a obnovovat naše lesy, řeky a znehodnocenou půdu; a přijmout řešení založená na přírodě, která nahradí mechanizovaná řešení, která pohlcují zdroje.
Za třetí, vytvořit bezpečné a udržitelné potravinové systémy přijetím regenerativního zemědělství, oživit místní výrobní systémy a přejít k inkluzivnějšímu, zelenému a oběhovému hospodářství, aby byly zajištěny základní potřeby potravin, vody, energie a půdy pro všechny. To bude vyžadovat vytvoření lepší rovnováhy mezi příjmy zemědělců a cenami, které platí spotřebitelé.
Začtvrté, zajistit, aby po Covid-19, ukončení a obnova spolu s fiskálními stimulačními strategiemi upřednostňovaly sociálně spravedlivý, nízkouhlíkový, regenerativní cirkulární ekonomický rozvoj, spíše než politiky záchrany, které slouží pouze k dotování neudržitelných a znečišťujících odvětví. Je třeba si uvědomit, že investice zaměřené na vymýcení chudoby a budování odolného ekosystému přinesou ekonomice nejvyšší návratnost v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. Jsou to také prostředky s nejnižšími náklady pro prevenci budoucích katastrof, přírodních nebo umělých.
Proto existují silné obchodní a ekonomické důvody pro přijetí proaktivního, systémového přístupu zdola nahoru k řešení takových planetárních mimořádných událostí, u nichž lze bohužel očekávat, že se budou vyskytovat stále častěji a zuřivě.
Je třeba zdůraznit, že zásadní nebudou finance, ale odhodlání vedení dosáhnout výše uvedených cílů. Na začátku pandemie Covid-19, během několika týdnů, byly vlády na celém světě schopny získat finanční zdroje, aby se s touto výzvou vypořádaly, a to v částkách, které jsou o několik řádů větší, než jaké byly požadovány v minulosti. desetiletí pro zmírnění existenčních hrozeb – stabilizace klimatu, zachování biologické rozmanitosti, zdraví oceánů a zvrácení dezertifikace. Nebo pro programy na zlepšení lidských služeb, jako je zdravotní péče, výživa a vzdělávání. Zdá se, že mobilizovat zdroje k řešení hrozeb vůči obavám neslyšících je mnohem těžší. V zájmu všech se to musí změnit, než bude příliš pozdě, aby se zabránilo nevratným škodám na životech lidí – a dokonce i na životě na Zemi.
Tento sloupek se poprvé objevil v tištěném vydání 28. května 2021 pod názvem ‚Post Covid, dejte lidi na první místo‘. Autoři jsou z COR-India, think-tanku pro politiku udržitelné budoucnosti.