Policajtu, cvič se

I bez politické podpory může vedení policie udělat mnoho pro to, aby se reformovalo a vytvořilo sílu vhodnou pro demokracii. Selhání každodenního výkonu a reakce na mimořádné události a následná omezení a pokárání měly vedení přimět k aktivním krokům, ale mnohé zůstalo bez dozoru.

Setkání je uzavřenou záležitostí pod záštitou zpravodajského úřadu. (Express Photo by Sahil Walia)

Tento měsíc se sejdou nejvyšší policejní úředníci z celé země, aby projednali důležité záležitosti národního zájmu. S nimi bude šmrnc vyšší byrokracie a hostujících ministrů. Setkání je uzavřenou záležitostí pod záštitou zpravodajského úřadu.

Konečná agenda je vždy silně ovlivněna převládajícím politickým duchem doby a jeho zájmy. Vzhledem k horečné pozornosti, které se jim ze strany médií dostalo, není překvapením, že letošními horkými tématy jsou fake news, lynčování a nově vynalezený, ale nedefinovaný městský naxal. Ať už je jejich místo na seznamu problémů, které zatěžují mysl vedení, jakékoli, jde přinejlepším o mimořádné přechodné jevy. Vznikají a zanikají se změnami v politickém prostředí. Za těmito vnějšími hrozbami jsou věčné vnitřní nedostatky policejní práce, které vyplývají z mnohačetných zranění, která policisté sami a politická exekutiva způsobili. Ty vydržely a hnisaly.

Existuje příliš mnoho dlouhodobých důkazů, než aby bylo možné popřít hloubku nemoci. Stav nouze, násilí proti sikhům v roce 1984, gudžarátské násilí v roce 2002, opakovaná obvinění z mimosoudních poprav a nadměrného použití síly, selektivní použití postupu k zacílení na menšiny a odpůrce establishmentu, časté selhání zpravodajských služeb a neschopnost zajistit pro ženy bezpečné prostředí byla příliš dobře zdokumentována na to, aby se dala popřít.

Selhání každodenního výkonu a reakce na mimořádné události a následná omezení a pokárání měly vedení přimět k aktivním krokům, ale mnohé zůstalo bez dozoru.

Když je policie zdaněna, obviňuje vedení policie z institucionálního selhání více faktorů: Policie nemůže být o nic lepší než systém nebo společnost kolem ní; zlomyslnost několika by neměla být používána k odsouzení celku; existuje trvalý nedostatek infrastruktury a pracovních sil. Ale prvořadým ospravedlněním pro vůdcovské statistiky jsou ty dva staré potrhlé kaštany – minulé chyby v koloniálním designu a současné politické vměšování. Toto ždímání rukou nekoresponduje s představou nejmocnějšího lidu předsedajícího agentuře, která má monopol na použití donucovací síly proti vlastnímu obyvatelstvu. Pokud dávají přednost tomu, aby je podporovala moc politického režimu, než aby se spoléhali na zákony země, aby chránily své činy, nemohou hrát oběť.

Přesto, i když si hrajeme na služebnici politické moci, existuje mnoho věcí, s nimiž se mohou vysocí policejní úředníci vypořádat, což by podstatně napravilo policejní práci. Jedním z takových opatření je rozhodně vytěžit shnilá jablka, než je přenést a uzavřít pozice proti kritice. Dnes se vedení brání odpovědnosti, schovává se za sekce jako 197, odmítá čelit použití mučení, ale přísahá, že pro ukáznění svých vlastních dělají víc než kterákoli jiná služba. V ideálním případě by vyšší policejní důstojníci měli vítat jako spojence komise pro lidská práva a nově vytvořené policejní orgány pro stížnosti, než aby důrazně vzdorovali a neuposlechli jejich pokusů o zajištění odpovědnosti, kdykoli je to možné.

Práce s lidmi, kterým mají sloužit, spíše než v izolované nádheře, je dalším jistým prostředkem k dosažení lepší policejní práce. To vyžaduje, aby policie podnikala promyšlené kroky k účasti lidí. Policejní stanice se musí znovu získat jako veřejné služby, kterými jsou, spíše než jako nedosažitelné bašty, kterými se staly. Lokalizované policejní plány mohou být vytvořeny po konzultaci s veřejností. Beat policing, jak byl úspěšně řízen v Kerale, se může stát univerzálním prostředkem zviditelnění a udržení kontaktu s komunitou. Policejní personál všech úrovní může být motivován k tomu, aby žil v komunitách, kterým slouží, spíše než v liniích, které znovu posilují obrannou subkulturu, která pohlíží na veřejnost s podezřením.

Školení je jedinečnou bránou ke kontrole špatných semen a vytváření kvalifikovaných jedinců. V současné době dokonce i ty nejúžasnější kamenné školicí instituce posilují usměrňování mysli nad znalostmi a iniciativou. Obsah kurzu, který až příliš často obsazují postranní, nekvalifikovaní a často nespokojení učitelé, privileguje pochodovat a vrtat se v testování předsudků, předávání forenzních dovedností a dovedností při řešení konfliktů nebo seriózní vštěpování ústavních hodnot. Kolektivnímu vedení by stačilo jen velmi málo, aby upřednostnilo reformu školení.

Příklady slouží jako silný stimul pro dobré nebo špatné chování. Demokratická policie musí být schopna demonstrovat demokratické hodnoty – jako je rovnost. Spořádaný systém a další podobně ponižující povinnosti vnucené vyškolenému policejnímu personálu symbolizují neuznaný talent, méněcennost a neochotu vedení uznat policisty za kolegy. Skutečná mentální a třídní vzdálenost mezi důstojníky a muži ponechává prostor pro vnější loajalitu k vyplnění vakua vlivu. Loajalita ubývá, nerovné a hrubé zacházení uvnitř se promítá do podobného zacházení s veřejností. Snaha překalibrovat vztah z pána a sluhy na profesionální kolegialitu může přijít pouze shora.

Kromě toho, a skutečně především, si vrcholový management potřebuje znovu představit policii nikoli v koloniálním obrazu, který po ní vyžaduje, aby se držela moci spíše než na principech, ale jako službu prosazující zákony, která vytváří prostředí, ve kterém každý z nás a skutečně každý jednotlivý policista může plně využívat svých základních práv.

Pokud se na tomto prosincovém konkláve vedení ani o těchto malých krůčcích neuvažuje, nebo se opět nechají neřešené, zadokumentované, nebo hůře popřeny a obhájeny, bude to jen další ztracená příležitost. Následky tohoto zanedbání trpí veřejnost a trpí policie.

Autor je hlavní poradce iniciativy Commonwealth Human Rights Initiative