Platón a sofisté: Argumenty pro slabé

Kategorie: Sloupce

Sofisté, odsouzení díky Platónovi, mohli být prvními sociálními reformátory.

Platón byl posedlý sofisty. Četní sofisté se objevují nebo jsou zmíněni v platónských dialozích. A Platón dokonce po sofistech pojmenoval mnoho dialogů (Protagoras, Gorgias, Hippias atd.). Známe jména a alespoň pár detailů nějakých šestadvaceti sofistů. Ačkoli existují různé fragmenty a spisy, biografie a další díla od sofistů ao nich, je to kvůli rozsahu jejich výskytu u Platóna a jejich Platónově charakterizaci, že sofisté žijí dál v naší lidové představivosti. A tato charakteristika není vůbec příznivá.

Platón mluví o sofistech jako o predátorech bohatých mladých mužů, jako o mužích, kteří zbožňují ctnost, jako o pouhých prodejcích ctností. Jsou prezentováni jako ti, kteří profitují z obtíží rozlišování mezi správným a špatným. A samozřejmě dodnes přetrvává dojem, že sofisté jsou falešní filozofové, padělci, moudří chlapi, kteří se zabývají spíše duplikáty názorů než skutečnými statky pravdy.

Jak to říká Platón, tito darebáci – většinou cizinci – přišli do prosperujících Athén, kulturního a intelektuálního centra Řecka, jako paraziti na jeho bohatství, prestiži, krásných chlapcích a živém a rozmanitém veřejném životě. Zdá se, že naznačuje, že kdyby nebyly slavné Athény, nebyl by tu mor sofistů.

V posledních desetiletích se sevření Platónova zobrazení začalo uvolňovat, z velké části kvůli feminismu. Například Susan Jarrattová vydala knihu s názvem Rereading the Sophists, v níž přirovnala marginalizaci sofistů mainstreamovou konzervativní filozofií k marginalizaci žen mainstreamovou, patriarchální filozofií. Byly rušivé, antilogické, relativistické a tak dále. Zdůrazňuje také způsob, jakým byly učení nabízené sofisty – konkrétně výcvik v rétorice a umění přesvědčování – cenné pro úspěch demokracie, vždy v obležení oligarchických a tyranských sil. Ještě pozoruhodnější je, že Jarratt předpokládá, že bychom mohli vidět sofistu Gorgias jako protofeministku.

Gorgias, jeden z nejslavnějších sofistů, měl demonstrativní kus své dovednosti v rétorice s názvem Encomium of Helen. To šlo zcela proti srsti společenských norem, konkrétně široce přijatelné misogynie zabudované do kolektivního vědomí kvůli trojské válce. Helena, kterou Gorgias chválí, je nechvalně známá Helena Trójská, jejíž mýtická krása byla příčinou ohavné války mezi Řeky a Trojany. Helen byla všeobecně obviňována z masakru. V kultuře patriarchátu a sociálního prostředí misogynie Gorgias osvobozuje Helen z jakékoli viny, a naopak přechází od její obhajoby k jejímu chválení.

I v jiných ohledech položili sofisté základy společenských změn. Téměř všichni sofisté kritizovali zvykové normy a bagatelizovali lidské zákony za zavádění libovolných sociálních rozdílů (aristokracie, šlechta atd.), když příroda sama žádné nedělala. Mezi nimi byla instituce otroctví, proti níž byl prvním známým otevřeným starořeckým abolicionistem sofista.

Dalším společenským fenoménem, který držel lidi v řetězech, byly cechy a kasty, že synové musí vykonávat práci svých otců. Sociální reforma proti cechům a kastám, jejichž základy otřásli sofisty, byla zjevně jistým druhem povolení pro syny nerespektovat – tedy neposlouchat – své otce. Tady možná vznikla nadsázka, že sofisté učí syny bít své otce, protože to by byl přesně ten druh necharitativní, reakční propagandy, kterou bychom mohli očekávat od sil, které jsou proti inovaci a sociální reformě.
Zvažte v tomto světle často citovaný výraz aristokratického dramatika Aristofana, že sofisté se snaží slabší argument posílit. Z toho vyplývá, že slabší argument je falešný argument, a tak se sofisté specializují na umění klamu. Existuje však i sociální ztvárnění této fráze. To znamená, že sofisté posilují argumenty slabých; Sofisté posilují argumenty slabších. Nepřekvapilo by mě, vzhledem k rychlé a drtivé negativní reakci, kterou sociální reformy obvykle vyvolávají v konzervativních, kastovních, patriarchálních společnostech, kdyby to, co někteří sofisté původně chtěli udělat, bylo vycvičit slabší vrstvy athénské společnosti v umění rétoriky a přesvědčování, aby se mohli postavit sami za sebe u soudů, shromáždění nebo jiných společenských, právních nebo politických fór.