Pandemie prohloubila indickou krizi chudoby

Naše odhady ukazují, že letos upadne do chudoby přibližně 150–199 milionů dalších lidí. Znamená to celkové zvýšení chudoby o 15–20 procent, takže přibližně polovina obyvatel země je chudá.

Migrující dělníci na autobusovém terminálu Anand Vihar v Novém Dillí. (Express Photo by Praveen Khanna)

Napsal Krishna Ram a Shivani Yadav

Vypuknutí nového koronaviru v loňském roce vedlo k masovému chaosu, který podnítil globální zdravotní a ekonomickou krizi, smrt milionů, uzamčení průmyslových odvětví, rozsáhlé propouštění pracovních míst a katastrofální příjmové šoky. Uvrhla svět do hluboké recese, která poprvé po Velké hospodářské krizi způsobuje hospodářský pokles, pokud jde o pracovní místa, příjmy a ztráty spotřeby. Na celém světě zemřelo asi 3,9 milionu lidí a miliony se dostaly do chudoby. Indie v tomto není výjimkou.

V Indii je oficiální počet obětí 3,98 lakh (neoficiální číslo je mnohonásobně vyšší než oficiální). Indická ekonomika loni klesla o 7,3 procenta; největší pokles od získání nezávislosti. Podle zprávy CMIE došlo mezi únorem 2020 a únorem 2021 k čisté ztrátě 7 milionů pracovních míst. Během posledního fiskálního roku zaznamenaly domácnosti v průměru 12procentní ztrátu příjmů. Zde je třeba poznamenat, že se jedná o průměrnou ztrátu. Ztráty pro chudé a střední třídu by měly být vyšší. Kromě toho je průzkum CMIE kritizován za zaujatost vůči bohatším domácnostem, a proto skutečná ztráta pro chudší domácnosti bývá vyšší, než se uvádí. Naše odhady ukazují, že 218 milionů dalších lidí (168 milionů na venkově a 50 milionů v městských oblastech) by se v roce 2020-21 dostalo do chudoby při 12% snížení jejich měsíční spotřeby na hlavu.

V roce 2021 nástup druhé vlny Covid-19 a její následná bída vyvolala další nejistotu ohledně zdraví indické ekonomiky. Přestože v tuto chvíli nebyla uzamčení na národní úrovni uvalena tak, jak byla uložena v loňském roce, dopad, pokud jde o ztráty na životech a živobytí, je vážný. Tentokrát jsou vážně postiženy venkovské i městské oblasti. Soumya Kanti Ghosh a Sachchidanand Shukla (IE, 5. června) uvedly, že venkovské okresy představovaly 2,28 milionu nových případů v srpnu až září 2020, zatímco za letošní období duben-květen vzrostl počet případů na 7,61 milionu. Počet úmrtí na covid se ve stejném období také zvýšil z 28 101 na 83 863.

Průzkum FICCI (2021) ukazuje, že přibližně 58 procent podniků uvedlo vysoký dopad a dalších 38 procent uvedlo mírný dopad omezení na státní úrovni v dubnu až květnu 2021. Zpráva uvádí, že na rozdíl od loňského roku slabá poptávka po zboží a služby nebyly omezeny pouze na městské oblasti, protože i venkov v Indii tentokrát hlásil snížení poptávky. Přibližně 71 procent podniků hlásilo výrazný pokles tržeb na venkovských trzích. Podle průzkumu spotřebitelských pyramid v domácnostech CMIE (červen 2021) došlo během dubna a června 2021 ke ztrátě 22,3 milionu pracovních míst, z nichž nejhůře dopadli lidé s denní mzdou.

Vzhledem k dalším problémům, kterým podniky a lidé čelí, ekonomika s největší pravděpodobností zažije nižší tempo růstu HDP, než se očekávalo na začátku roku. Proto s ohledem na dopad druhé vlny krize Covid-19 většina multilaterálních a mezinárodních agentur revidovala své předpovědi růstu pro Indii na roky 2021–22.

Světová banka revidovala své odhady prognózy indického HDP na 8,3 procenta z dřívějších odhadů 10 procent pro rok 2021-22. RBI také revidovala svůj odhad růstu HDP na 9,3 procenta z dřívější prognózy 10,5 procenta. Kvůli obavám z revidovaných předpovědí směrem dolů, ekonomického zpomalení, rostoucí pracovní neformálnosti a rostoucích výdajů na zdravotnictví OOP se očekává ztráta 5–10 procent oproti odhadům příjmů pro roky 2019–20. Náš odhad využívající údaje z Periodického šetření pracovních sil (2018–19) na předpokládané úrovni 5–10 procent poklesu příjmu/spotřeby ukazuje, že dopad Covid-19 na chudobu je obrovský. K odhadu nárůstu chudoby způsobeného Covidem jsme použili odhady hranice chudoby pro rok 2011-12 od Rangarajanského výboru. Indexy spotřebitelských cen pro venkov a městskou oblast (základní rok 2011-12) se používají samostatně pro aktualizaci hranice chudoby roku 2011-12, pro roky 2019-20 a 2021-22. Za předpokladu, že nedojde k žádným podstatným změnám v příjmech a jejich distribuci v roce 2019-20, odhadli jsme chudobu způsobenou Covidem na agregované a dezagregované úrovni. Naše odhady ukazují, že letos upadne do chudoby přibližně 150–199 milionů dalších lidí. Znamená to celkové zvýšení chudoby o 15–20 procent, což činí přibližně polovinu obyvatel země chudými. Nárůst je vyšší ve venkovských oblastech ve srovnání s městskými oblastmi.

V dobách před Covidem bylo asi 35 procent (265 milionů lidí) venkovské populace chudých. Očekává se však, že toto číslo vzroste zhruba na 381–418 milionů, přičemž celkový poměr zaměstnanců dosáhne v letech 2021–22 50,9–55,87 %. Při stejných úrovních poklesu městská Indie očekává, že 36 až 46 milionů dalších lidí upadne do chudoby, přičemž celkový poměr zaměstnanců dosáhne 39,08–42,4 procenta. Napříč sociálními kategoriemi se očekává, že vyšší procento lidí z marginalizovaných skupin upadne do chudoby než ostatní skupiny. Například na úrovni celé Indie se očekává, že přibližně 13–20 procent dalších SC/ST lidí upadne do chudoby ve srovnání s 12–16 procenty lidí z vyšší kasty, kteří tvoří celkovou HCR pro skupinu dosahující neuvěřitelných 60 let. -70 procent. Chudoba způsobená Covid-19 proto vede k prohlubování rozdílů mezi skupinami SC/ST a skupinami, které nejsou SC/ST.

U všech hlavních povolání naše analýza odhaluje, že samostatně výdělečně činné zemědělství, nezemědělství a příležitostní dělníci mají největší dopad ve venkovských oblastech. V městských oblastech nesou tíhu krize neúměrně příležitostní dělníci. Přetrvávající potíže na farmách, zadluženost venkova, nedostatečná infrastruktura, malé, okrajově rozptýlené pozemky, nepříznivé směnné podmínky a korporatizace zemědělství přispívají ke zranitelnosti těchto pracovníků ve venkovských oblastech. V městských oblastech je to většinou neformální povaha pracovních míst, nízké výdělky a malé nebo žádné sociální zabezpečení, které staví příležitostné pracovníky na pokraj zranitelnosti. Nízkopříjmové státy (Uttarpradéš, Rádžasthán, Madhjapradéš, Čhattísgarh, Uríša a Bihár) v důsledku krizí vykazují nejvyšší výskyt chudoby následované státy se středními příjmy (Karnátaka, Západní Bengálsko a Uttarakhand). Výrazná příjmová nerovnost ve státech s nízkými příjmy posílí kontrakce po Covid-19. Ve státech s vysokými příjmy (Maháráštra a Gudžarát) je hlavní nápor Covid-19 vidět hlavně ve venkovských oblastech, možná kvůli koncentraci velkého počtu obyvatel v oblasti žijící poblíž hranice chudoby a protože v této oblasti chybí zaměstnání a živobytí. příležitosti.

Rostoucí počet chudých může vést k poptávkovým šokům v ekonomice, což dále povede ke kontrakcím růstu HDP. Proto je identifikace chudých a zranitelných skupin potřebou dne, aby řízené intervence, jako je národní potravinová bezpečnost, přímý převod hotovosti a další programy sociálního zabezpečení, zabránily těmto skupinám v dalším propadu bídy a chudobě. Velký fiskální stimul spolu s přechodným neformálním povstáním zaměstnávání prostřednictvím MGNREGA a dalších programů pro vytváření pracovních míst jsou naléhavé k potlačení nepříznivého dopadu covid-19 na blahobyt mas.

Ram je odborný asistent a Yadav je vědeckým pracovníkem na univerzitě Ambedkar v Dillí