Pro šéfa pákistánské armády je to ekonomika, hloupé

Projev generála Javeda Bajwy je uznáním dvou znepokojujících skutečností – dlouhodobého zanedbávání geoekonomie v Pákistánu a neustálé eroze jeho geopolitického významu v 21.

Největší změnou na významu Pákistánu byl relativní ekonomický pokles ve vztahu k Indii. (Ilustrace CR Sasikumar)

Ať už se ministři zahraničí Indie a Pákistánu tento týden sejdou na okraji mezinárodní konference o Afghánistánu v Dušanbe, či nikoli, spekulace o dalších krocích při opětovném navázání vztahů mezi Dillí a Islámábádem narůstají. Vzhledem k tomu, že na linii kontroly bylo v posledních týdnech udržováno příměří, roste optimismus ohledně vyhlídek na dialog mezi Indií a Pákistánem.

Střednědobé vyhlídky tohoto počínajícího mírového procesu však závisí na vývoji pákistánské velmi zajímavé debaty o geoekonomice, kterou vyvolal projev velitele pákistánské armády generál Qamar Javed Bajwa před pár týdny.

Bajwova výzva pohřbívání minulosti s Indií a pokračování je založeno na přesvědčení, že nastal čas, aby se Pákistán znovu podíval na slábnoucí ekonomické základy své národní bezpečnosti. Jako instituce, která se považuje za strážkyni pákistánské ideologie a zájmů, není divu, že se armáda ujala vedení při přeformulování debaty o vztazích s Indií. Ale přesvědčit Pákistán, aby to dodržel, nemusí být snadné.



Zatímco hlavní civilní vůdci jako Nawaz Sharif a Asif Ali Zardari tradičně podporovali normalizaci vztahů s Indií, v pákistánské strategické politické komunitě panuje značná sklíčenost, která považuje Bajwův přístup k Indii za nepřijatelný politický kompromis.

Ashraf Qazi, široce respektovaný pákistánský diplomat, který sloužil jako pákistánský vyslanec v Indii, Číně a USA, minulý týden v Úsvitu napsal, že porážku nelze oblékat do „geoekonomie“. Pro Qaziho a mnoho dalších musí zvrácení akcí Dillí vůči Kašmíru z roku 2019 zůstat nezbytnou podmínkou jakékoli angažovanosti s Indií.

Qaziho závěr, že Bajwova geoekonomická iniciativa směrem k hegemonní a neústupné Indii může pouze naznačovat nedostatek možností, je hořkou pilulkou, kterou by měla spolknout elita, která byla vychována oslavující geopolitickou výhodu Pákistánu na křižovatce subkontinentu, Číny a Ruska. , Střední Asii a Perský záliv.

Pákistán nyní zírá na dvě znepokojivá fakta – dlouhodobé zanedbávání geoekonomiky ze strany národa a neustálou erozi geopolitického významu Pákistánu v 21. století.

Největší změnou na významu Pákistánu byl relativní ekonomický pokles ve vztahu k Indii. Vezměte v úvahu skutečnost, že celkový HDP Indie (2,8 bilionu dolarů) je nyní téměř 10krát větší než HDP Pákistánu (280 miliard dolarů). Tento hluboký posun nelze snadno spočítat s dlouhodobým nárokem Pákistánu na strategickou paritu s Indií. To je podobné příběhu Indie v Číně. Rychlý růst v posledních několika desetiletích učinil čínskou ekonomiku téměř pětkrát větší než indickou.

Myšlenka parity s Indií je součástí pákistánské ideologie od dob nezávislosti. Odtržení východního Pákistánu v roce 1971 podkopalo představu Rávalpindího parity s Dillí. Ale získání jaderných zbraní Pákistánem na konci 80. let obnovilo pocit parity s Indií. Za paritou Pákistán viděl, že jaderné zbraně mu dávají beztrestnost pronásledovat přeshraniční terorismus proti Indii a udržovat Dillí mimo rovnováhu v Kašmíru.

Zaměření Washingtonu na nešíření v 90. letech posílilo představu symetrie a parity mezi Indií a Pákistánem. Na přelomu 20. století se Washington začal chovat k Dillí a Islámábádu velmi odlišně a považoval Indii za kritickou pro budování asijské stability narušené vzestupem Číny. Vysoká míra růstu Indie během 90. let a ekonomické zpomalení Pákistánu sehrály nemalou roli v transformaci americké politiky jižní Asie.

Triumfalismus v Pákistánu ohledně jeho nových vlivů na Indii v 90. letech mu zabránil vidět dlouhodobé strategické důsledky rozvíjející se ekonomické diferenciace. Žádné množství jaderných zbraní v jejím arzenálu nemůže vyřešit problém rostoucí ekonomické nerovnováhy s Indií.

Relativní hospodářský pokles Pákistánu nebyl ve srovnání s Indií omezený. Ztratila půdu pod nohama i ve prospěch Bangladéše. V době svého odtržení v roce 1971 byl Bangladéš mnohem chudší než Pákistán. Dnes je jeho úhrn a HDP na obyvatele větší než pákistánský. Pokud se Pákistánu nepodaří udělat pořádek, jeho ekonomická propast s Bangladéšem se bude nadále prohlubovat ve prospěch Dháky.

Tragický konflikt v Afghánistánu poskytuje pákistánské armádě po téměř čtyři desetiletí obrovský vliv na další mocnosti. Rawalpindi však nebyl schopen převést tento vliv na konkrétní ekonomické zisky. Ale co je ještě horší, stalo se zranitelným vůči silám náboženského extremismu, které rozpoutal při destabilizaci Afghánistánu.

S tím, jak se USA chystají otočit se k Afghánistánu zády – je otázkou kdy, a ne zda – se pákistánský vliv na Západ nutně sníží. I když se podaří dosadit na kábulský trůn spřátelený Tálibán, Rawalpindi bude mít potíže izolovat Pákistán od prohlubující se nestability v Afghánistánu.

Bývaly doby, kdy byl Pákistán považován za poskytovatele síťové bezpečnosti v geografii, kterou nyní nazýváme Indo-Pacifik. Po druhé světové válce USA a Británie navrhly Pákistán do Ústřední smluvní organizace pro zabezpečení Perského zálivu na západ od subkontinentu a Organizace smlouvy pro jihovýchodní Asii na východě. Geopolitický význam Pákistánu dnes v obou regionech neustále klesá. Sdílená pákistánská náboženská identita, vedoucí role v Organizaci islámské spolupráce a vojenská podpora monarchií v Perském zálivu jistě učinily Pákistán důležitým aktérem v Perském zálivu. Pákistán je dnes v regionu tragickou postavou svými nekonečnými žádostmi o finanční podporu a hlubokým odporem vůči oteplování vztahů mezi Indií a státy Perského zálivu. Pákistán čelí ještě větší výzvě kvůli rychle se prohlubujícímu čínsko-americkému napětí. Před pěti desetiletími byl Pákistán důležitým mostem mezi Washingtonem a Pekingem, když obě strany normalizovaly své bilaterální vztahy. Islámábád skutečně těžil ze svých strategických vazeb s Washingtonem a Pekingem.

Jedna věc byla pro Pákistán oslavit partnerství s Čínou za každého počasí, když Washington a Peking stály na stejné straně. Je úplně jiné, když je čínsko-americký konflikt nabírán na síle a Indie rychle rozšiřuje spolupráci v oblasti bezpečnosti s USA, je zneškodnit čínský vazalský stát. Rawalpindi nadále miluje Čínu, ale jeho vášeň pro Ameriku a Západ je hlubší.

Bajwa ve svém projevu vyslal nejjasnější signál o opětovném vyvažování Pákistánu mezi USA a Čínou. Velitel armády Pak zdůraznil význam čínsko-pákistánského ekonomického koridoru pro Pákistán, ale řekl, že vidět Pákistán prizmatem CPEC bude zavádějící. Po desetiletí se Pákistán spoléhal na Čínu, Perský záliv a USA, aby vyrovnaly Indii. Tato strategie je pod rostoucím tlakem uprostřed měnících se regionálních a globálních rovnic. Nyní se všeobecně věří, že Záliv a Západ povzbuzují Pákistán, aby přeorientoval svou indickou politiku pozitivnějším směrem.

Na první pohled, Dillí nemůže přímo ovlivnit pákistánskou domácí debatu o geoekonomice. Ale určitě to může změnit, alespoň okrajově. Dillí by mělo přivítat tuto omezenou, ale důležitou strategickou příležitost.

Tento článek se poprvé objevil v tištěném vydání 31. března 2021 pod názvem ‚Tripping on geoeconomics‘. Autor je ředitelem Institutu jihoasijských studií a redaktorem mezinárodních záležitostí pro The Indian Express