Pákistán nevyužil své geografické výhody k tomu, aby se stal obchodním státem

Čína, největší obchodní partner Indie – 94 miliard dolarů v obou směrech – musí k přepravě svého zboží používat kruhový objezd přes jihovýchodní Asii. Přesto je Pákistán na pokraji změny své identity z národa bojujícího ve válce na národ obchodující.

Pákistán se brzy stane obchodní tepnou Číny prostřednictvím Čínského pákistánského ekonomického koridoru (CPEC).

Vysoce uznávaný bývalý pákistánský policejní důstojník Tariq Khosa, který napsal v Dawn v červenci 2018 („The Mess We’re In“), uvedl: Za prvé, Pákistán musí přestat skrývat obrovský komplex nejistoty. Jako jaderný stát s šestou největší armádou na světě bychom si měli být jisti a skoncovat s mentalitou posádkového státu a neustálými obavami o přežití. Spíše bychom měli být obchodním národem, který využívá své geografické polohy k hospodářské prosperitě. Zadruhé, není podle mého názoru pochyb o tom, že příslušné zainteresované strany státního bezpečnostního establishmentu se konečně zavázaly ukončit podporu bývalým militantním džihádistickým skupinám, která byla dána z důvodu některých strategických nátlaků, které jsou v současném prostředí kontraproduktivní.

Není to tak dávno, co se hovořilo o ekonomické spolupráci Indie a Pákistánu na usnadnění mimoregionálního propojení. Íránský plynovod byl připraven přejít do Pákistánu pro další spojení s Indií a další plynovod z Tádžikistánu byl rovněž určen k dosažení Indie přes Pákistán. Indie požádala Pákistán, aby jí umožnil obchodovat s Afghánistánem prostřednictvím silničního spojení v Pákistánu. Strategický sklon Pákistánu byl ale vždy negativní, založený na strachu z nadvlády a jeho anti-status quo myšlení vůči Kašmíru. Přidejte k tomu nepokoje v Afghánistánu, které vedly k nejdelší americké válce, která zatáhla Pákistán do mezinárodního terorismu, a máte současný scénář konfrontace s agresivní Indií, která se prosazuje na linii kontroly a dostává Pákistán pod tlak.

Pákistán, který vede války s Indií, zapomněl na sebe pohlížet jako na strategicky umístěný stát – ne kvůli válkám, ale kvůli obchodování. Nepřátelské prostředí v regionu je natolik nepřátelské, že se tato výhoda změnila v nevýhodu. Indie postavila zeď oddělující Pákistán od sebe sama a Pákistán v současnosti oplocuje svou dlouhou západní hranici s Afghánistánem a Íránem, Durandovu linii. Když místo silnic stavíte zdi, nemůžete ekonomicky postupovat a místo toho se soustředit na vedení válek s nerealistickými vojenskými rozpočty, které ovlivňují blahobyt obyvatelstva. Vojenské paradigma se stalo trvalým získáním jaderných zbraní v soutěži s Indií.

Pákistán se však brzy stane obchodní tepnou pro Čínu prostřednictvím Čínského pákistánského hospodářského koridoru (CPEC). Její status jako spojení mezi Čínou a ekonomikami Perského zálivu je zcela jasný, ale boční funkce této silnice – ve východní Indii a západním Afghánistánu – není jasná, přestože Indie obchoduje s Afghánistánem a Střední Asií a ráda by využila pákistánské území k aby to bylo životaschopnější. Čína, největší obchodní partner Indie – 94 miliard dolarů v obou směrech – musí k přepravě svého zboží používat kruhový objezd přes jihovýchodní Asii. Přesto je Pákistán na pokraji změny své identity z národa bojujícího ve válce na národ obchodující. Ale pokud bude na Indii nadále pohlížet se strachem, nové identity obchodujícího národa s prosperujícím obyvatelstvem nebude dosaženo.

Názor | Víření proti politickým oponentům poznamenává pákistánský veřejný diskurs

V říjnu 2008 úředník Světové banky v Islámábádu prohlásil, že banka je připravena půjčit Pákistánu 2,25 miliardy dolarů na obchodní a energetický koridor. K výše uvedeným mírovým projektům mohl přidat ropovod Írán-Pákistán-Indie (IPI), nebýt složitých tripartitních jednání o IPI. Mnohem důležitější věc se však stala během setkání prezidenta Asifa Aliho Zardariho s indickým premiérem Manmohanem Singhem v New Yorku v roce 2012. Zpráva uvádí: Oba se setkali na okraj 63. zasedání Valného shromáždění OSN a oznámili vzájemnou dohodu na řadu zásadních záležitostí souvisejících s podnikáním. Kromě všeho ostatního přišla pákistánská dohoda umožnit Indům pozemní přístup do Afghánistánu.

Pákistán a Indie propásly mnoho příležitostí stát se normálními sousedy. Na rozdíl od chvályhodné možnosti Indie obchodovat s Čínou, kterou považovala za rivala, Pákistán s Indií nikdy neobchodoval, což vedlo k velkému pašování, z něhož nikdo v Pákistánu neprospěl. Nedávno, po incidentu v Pulwamě, zastavil dokonce i pohraniční obchod s Indií, který pákistánskému obyvatelstvu v Sindhu způsobil nevýslovné těžkosti. Je jasné, že Indie a Pákistán – jakožto jaderné mocnosti – se musí rozhodnout pro normalizaci prostřednictvím obchodu a obchodních cest, aby se z jižní Asie stal prosperující region.

Názor | Benarasi násilníci a pákistánská politika

Tento článek se poprvé objevil v tištěném vydání dne 14. listopadu 2020 pod názvem ‚Silnice nevyužívány‘. Autor je konzultační redaktor Newsweek Pakistan.