Žádné prvenství mezi rovnými

Indická ústava velmi respektuje každého občana. Jeho hodnoty musí být chráněny

Indická ústava, základní práva, lidská práva, Mezinárodní listina lidských práv, rovnost, demokracie, indické zprávy, indický expresPohled na Illuminated Parliament (Express photo by Ravi Kanojia)

Předkové naší ústavy snili o tom, že Indie bude zemí, která svým občanům zajistí mnoho základních práv, včetně lidských práv. Indická ústava byla ve skutečnosti vypracována pod vlivem univerzální deklarace známé jako Mezinárodní listina lidských práv. Rovnost byla skutečně zlatým snem, který jsme viděli jako zemi a který jsme si mohli vážit v nadcházejících letech.

Ale teď si kladu otázku, zda jednáme v absolutním souladu s ideologií rovnosti; je třeba mít na paměti, že když mluvíte o rovnosti mezi dvěma nerovnými entitami, přístup a zacházení se musí lišit od přístupu, který používáme ke dvěma rovným. Abychom zajistili, že jako společnost budeme loajální k našim ústavním hodnotám, musíme nasát respekt k názorům druhých, které se mohou týkat jejich přesvědčení, náboženství, zvyků, konvencí, stravovacích návyků, jazyka a oblečení. Rovné zacházení nejen se všemi jednotlivci, ale také se všemi náboženstvími je výslovným příkazem naší ústavy.

Občas vidíme předsudky působící proti určitým skupinám lidí; mohou to být muslimové, křesťané nebo daliti, kteří čelí zaujatosti jen proto, že jejich víra, náboženské knihy, zvyky, konvence atd. nejsou jako naše. Tvůrci ústavy si možná ani nepomysleli, že v této zemi nastane den, kdy skupina lidí udělá nebo zruší cokoli, aby vnutila svou vlastní ideologii, své přesvědčení, svůj názor jiné skupině: mučení, bojkot a další opovrženíhodné druhy chování, které se dnes všechny staly rutinní zprávou, jsou ostudou a rozhodně nejsou v souladu s ideologií a hodnotami tvůrců naší ústavy.



Slýcháme také mnoho stížností na diskriminační zacházení, které vyjadřují některé mocné skupiny a odkazují na utlačované, potlačované a marginalizované lidi. Toto naši bojovníci za svobodu a otcové naší ústavy nepředvídali. Proces budování národa lze označit za dokončený pouze tehdy, když všichni bez výjimky respektujeme naše ústavní hodnoty do té míry, že se to stane naším náboženstvím – pevně věřím, že ve veřejném životě byste měli mít pouze jedno náboženství, a to zůstat oddáni našim ústavním hodnotám, našim ústavním příkazům, zajistit respektování základních práv každého krajana a jednat v přísném souladu s ústavními povinnostmi.

Protože jsme ale dlouho nemohli tuto ideologii plně vštípit do každého občana, situace se zhoršila natolik, že se člověk poctivě pracující s ústavním mandátem může stát obětí osob s vlastními zájmy. Takoví čestní lidé musí zaplatit cenu tím, že čelí četným výzvám, jako je ohrožení vlastní osoby, majetku a rodinných příslušníků. Je čas se probudit a přehodnotit naši situaci ve světle našich ústavních hodnot a ideálů veřejného života.

Dovolte mi s pokorou konstatovat, že v posledních 32 letech předávám právní vzdělání. Člověk, který se připojí k právnickému vzdělání, je důkladně vyučován právním principům, nestrannosti při výkonu spravedlnosti, pojetí práv, povinností, pravomocí atd. Ale většina naší mládeže se k právnímu proudu nehlásí. A v současné době neexistují žádné prostředky, kterými by se tito mladí občané mohli naučit těmto konceptům nebo ideologii, protože vědí, co je pro veřejný život nutností.

Studenti napříč našimi rozmanitými obory musí být osvíceni k příkazům ústavy, které pokrývají sekularismus, svobodu, svobodu a rovnost; ty by měly být vším vstřebány tak hluboce, že každý člověk chápe roli každého funkcionáře spojeného s právem a výkonem spravedlnosti. Ale to se bohužel neděje.

Jako učitel práva jsem měl za cíl alespoň formovat své studenty, aby jednali v souladu s ústavními mandáty, zásadami rovnosti, práv a spravedlnosti. Také mě napadlo přidat do jejich životů barvu tím, že zajistím, aby se naučili respektovat rozmanitost v názorech, přesvědčeních, zvycích, stravovacích zvyklostech atd. I když jsou mé snahy jen kapkami v moři, mé svědomí je spokojeno s tím, že jako učitel přispěli k utváření společnosti prostřednictvím mých studentů a přípravě mladých občanů na splnění snů, které měli naši předkové při psaní Ústavy.

Po odchodu do důchodu, abych si splnil svůj cíl, jsem začal pracovat výhradně pro právní vzdělávání: Je jiné, že jsem musel za určitých okolností rezignovat. Ať je to jak chce, pokračoval jsem ve svém pochodu založením vlastní akademie. Chci oplatit povzbuzení a náklonnost, kterou mi společnost zasypala, alespoň bratrstvu, které již působí v právní oblasti, nebo mladším lidem, kteří se k němu připojují.

Věřím v pozitivní ideologii, a proto jsem si jistý, že přijde den, kdy se sny, které viděli zakladatelé naší Ústavy, promění ve skutečnost.