Nový donucovací řád šířící se muslimskou společností není politický, ale intelektuální

Hoodbhoy diagnostikoval, co se děje s muslimskou myslí. Tato mysl nejenže vyvolává podivné reakce na vědy; snaží se také řešit otázku správy věcí veřejných, aniž by oddělovala stát od náboženské víry.

Pervez Amirali Hoodbhoy, Forman Christian University, PákistánProfesor Pervez Amirali Hoodbhoy (Zdroj: Facebook/@pervez.hoodbhoy)

Profesorovi Pervez Amirali Hoodbhoy, který vyučuje fyziku a matematiku na Forman Christian University v Láhauru, bylo řečeno, že jeho smlouva nebude v roce 2021 obnovena. Ve stejném týdnu guvernér Paňdžábu oznámil, že všechny univerzity v provincii budou muset vyučovat Svatý Korán jako povinný předmět.

Hoodbhoy má doktorát z jaderné fyziky a protestuje proti jednání státu a společnosti proti rozumu. Jeho kniha Islám a věda: Náboženská ortodoxie a bitva o racionalitu vysvětluje zdroj jeho problémů s ideologickým státem Pákistán. Není to tak, že by nenáviděl náboženství – ve jménu náboženství protestuje proti iracionalitě. Dva vědci, které nejvíce obdivuje, S Ramanujan a Abdus Salam, byli hluboce věřící.

Protestoval však, když byl guvernér Paňdžábu Salmaan Taseer zavražděn svou policejní stráží, když hájil křesťanku obviněnou z urážky Svatého proroka podle pákistánského zákona proti rouhání. Žil pod islámským stanným právem generála Zia-ul Haqa a v roce 1987 ho odradila konference o vědeckých zázracích, na níž muslimští vědci mísili náboženský zázrak s vědeckým objevem. Pákistánští vědci, povzbuzení finančními prostředky ve výši 66 lakhů Rs (z nichž polovinu poskytla Saúdská Arábie), mluvili nesmysly o vědě a ponižovali božské písmo Koránu.

Hlavní vědec z Pákistánu, Salim Mehmud, se pokusil dát si nohy tím, že vytvořil hash z teorie relativity tím, že ji spojil s mairaj (nanebevstoupení) Svatého proroka (PBUH). Jiný vědec, lukrativně zaměstnaný v The Holy Quran Research Foundation, navrhl, že všechny problémy související s energií lze vyřešit zkrocením džinů, protože byli vyrobeni z ohně.

Hoodbhoy zkoumal kořeny těchto směšných postojů mezi muslimskými vědci a přišel s dobře prozkoumanou knihou o špatném zacházení s vědeckým principem v muslimských společnostech. Přiměl laureáta Nobelovy ceny Abduse Salama, aby napsal její předmluvu, protože profesor již žalostně apeloval na muslimský svět, aby utrácel peníze na vědecký pokrok místo dobývání vědy pomocí dogmat.

Názor | Hádkující politici Pákistánu se nazývají „ideologickými“. Co mohou znamenat?

Hoodbhoy nám říká, že vědecká fakta jsou podmíněná. Jsou empiricky prokázány, ale při dalším objevu se mohou změnit. Podle jeho názoru je špatné spojovat věčnou pravdu islámu s tímto vyvíjejícím se chápáním jevů. Věda je pozorování a logika, jejíž předvídatelnost není zničena novým chápáním kvantové fyziky. Pro věřícího je důležité oddělit božské poznání od empirického faktu, ale toto oddělení by nemělo zasahovat do divoké islámské polemiky proti sekularismu.

Věda v islámu byla zničena, protože se nikdy neaplikovala natolik, aby zahrnovala obyčejného člověka. Vědci byli zaměstnáni králi, ale tito vědci byli občas zabiti po smrti patrona. Autor cituje Syeda Ameera Aliho o islámských myslitelích, kteří považovali vědeckou metodu za protiislámskou: Al-Ashari, Ibn Hanbal, Al-Ghazali a Ibn Taymiyya. Zkoumá případ předního asharského imáma Ghazaliho proti studiu logiky a matematiky a myslí si, že se to mělo stát největší intelektuální překážkou proti učení vědy. Kritizuje současného islámského učence Husseina Nasra za to, že viní vědu ze špatného nasměrování muslimské mysli. Jeho kritika Ziauddina Sardara za zavedení polemiky sekularismu do vědy je spravedlivá.

Hoodbhoy překračuje hranice anti-scientismu, když poskytuje statistiky o chudobě vědeckého učení v muslimském světě. Člověk musí bezmocně připustit, že tam, kde muslimové ovládají své společnosti, je jednou oblastí vědění, která se stává opomíjenou, věda. Hoodbhoy diagnostikoval, co se děje s muslimskou myslí. Tato mysl nejenže vyvolává podivné reakce na vědy; snaží se také řešit otázku správy věcí veřejných, aniž by oddělovala stát od náboženské víry. Nový donucovací řád šířící se muslimskou společností není politický, ale intelektuální. Tragickým faktem však je, že tento experiment je příliš pozdě a je zcela nadbytečný ve světle toho, čím instituce státu prošla v historii islámu a dalších civilizací.

Tento článek vyšel v tištěném vydání 20. června 2020 pod názvem ‚Náboženství vs rozum‘. Autor je konzultační redaktor Newsweek Pakistan.