Mediální profese obecně se musí introspektovat, ne stát po boku těch, kteří šíří falešné zprávy

Jakákoli akce proti jednotlivým šiřitelům falešných zpráv nemůže být prezentována jako ohrožená svoboda tisku

Nebezpečí Indiry je Indie, Indie je Indira syndrom jsme viděli před mnoha desetiletími. Držme se od této cesty co nejdál.

Falešné zprávy jsou jako rychlé občerstvení – rychlé a chutné. Bylo to důvodem sociálních otřesů nejen v Indii, ale na celém světě. Stačí jedna falešná zpráva, která vyvolá paniku a dokonce i násilí. To se stává ještě problematičtějším, když ti, kteří mají být strážci svobody projevu, čestnosti a občanského diskurzu, opustí tyto ctnosti a upřednostňují falešné zprávy, aby svůj názor prosadili. Mám na mysli především média, která za posledních čtrnáct dní nejednou ukázala svou ošklivou stránku.

Různé úvodníky, včetně těchto novin („ S JEDLEM a přízní ‘, IE, 30. ledna), se vyjádřili k podávání FIRs proti mediálním osobnostem, z nichž někteří jsou v této profesi téměř 30 let. Předstírají, že jde o útok na svobodu slova a svobodu.

Jako člověk, který strávil celý svůj život v justici, by bylo rozumné, abych se podíval na fakta případu. 26. ledna nám bylo řečeno, že ve vybraných oblastech v Dillí a okolí se budou konat pochody s traktory. Byla získána příslušná povolení. Bohužel skupina demonstrantů (velký počet) změnila svou trasu a zahájila svůj protest před časem, o kterém bylo rozhodnuto. Vstoupili do srdce Dillí, šli do Rudé pevnosti a vztyčili vlajku, která nebyla trikolóra. O něco dále od Rudé pevnosti byly traktory používány ke všemu, jen ne ke svému skutečnému účelu. Nabití demonstranti na těchto traktorech křižovali ulice Nového Dillí. Jeden takový demonstrantův traktor se převrátil, kvůli čemuž utrpěl zranění a bohužel zemřel.

Přesto pár lidí v médiích a politice spojilo smrt tohoto demonstranta s policejní střelbou. To bylo sdíleno slovem a mluveno v televizi v den, kdy nálady stoupaly. Po nápravě následovaly obvyklé omluvy, ale už bylo pozdě. V době, kdy se diskurs mění v minutách, takové zavádějící zprávy jistě přispěly k vzplanutí nálady.

Základním pravidlem žurnalistiky je ověřit si před sdílením zpráv. Proč takové ověření nebylo provedeno? Jak to spěchalo obviňovat policii v Dillí, jejíž chování bylo všeobecně oceněno? Prošli tito významní mediální osobnosti a lídři jednoduchým testem ověření? Bylo cílem uhasit oheň nebo do něj přidat ghí?

Nezamýšlených důsledků falešných zpráv je mnoho. Především posiluje ruce těch národů, které jsou odhodlány ukázat Indii ve špatném světle. Jsou základy protestů farmářů tak slabé, že se musí spoléhat na falešné zprávy a tyto falešné zprávy pak zdůvodňovat prostřednictvím Op-eds?

Krize v médiích vře už léta. Jde o stejná média, která byla v létě 2009 strašlivě zdiskreditována, když novináři neinformovali o lůžkách kabinetu, ale opravovali je.

O svobodě médií se dá polemizovat, ale bohužel je to útulný klub, který mluví jen za své, k věci, která je otevřená a uzavřená. Pokušení mučednictví je mnoho, ale problematická je právě metoda. Dlouhé pochody a prohlášení v srdci národního hlavního města svobodu tisku nezlepší. Jen to dále odcizí útulné mediální kruhy Dillí od běžných občanů a lidových médií, která jistě čelí opravdovějším bojům.

Dnes je to nehoda traktoru, která je ukázána jako vražda policie. Zítra bude novinářská kreativita ještě experimentálnější. Přístup k mikrofonu a studiím nedává oprávnění šířit fake news, po kterém následuje polopatická omluva. Řádné vyšetřování by bylo poučením pro novináře celebrit – že i oni podléhají zákonu země.

Ve skutečnosti jen den před falešnými zprávami o tom, že policie zabila farmáře, se stejná skupina mediálních eminencí vysmívala úřadu prezidenta za odhalení portrétu filmové hvězdy, která místo Netaji Bose hrála Subhase Bosea. O padajícím diskursu byly pořízeny rozšířené komentáře, které byly později odvolány. Dělat chyby jednou za čas je lidské. Dělání chyb denně a jejich odstraňování činí záměr podezřelým.

Je na médiích, aby se zamyslela nad těmito událostmi v jejich prostoru. Jakákoli akce proti jednotlivým šiřitelům falešných zpráv nemůže být prezentována jako ohrožená svoboda tisku. Média, stejně jako všechny ostatní instituce, se skládá z mnoha neopěvovaných hrdinů, kteří dřou, aby udrželi vlajku svobodného projevu vztyčenou. Celebrity šiřitelé falešných zpráv by si měli dávat pozor, aby tyto dobré skutky nezrušili, a redakční a operační stránky by si měly dávat pozor, aby je neoslavovaly.

Právo na svobodu projevu doplňují i ​​povinnosti. Máte-li právo jako novinář, máte povinnost vůči národu – kromě povinnosti být jako novinář pravdivý.

Instituce se navíc musí introspektovat a mít schopnost sebeopravy. Mnoho zdravých institucí vykazuje tuto vlastnost. Představy o falešném mučednictví to nemohou nahradit. Kdyby takovou introspekci dělala média místo drzé obhajoby pachatelů, možná by se nedávné události nikdy nestaly.

Nebezpečí Indiry je Indie, Indie je Indira syndrom jsme viděli před mnoha desetiletími. Držme se od této cesty co nejdál.

Tento článek se poprvé objevil v tištěném vydání 3. února 2021 pod názvem ‚Falešné mučednictví médií‘. Spisovatel je bývalý soudce Nejvyššího soudu v Paňdžábu a Harijáně

Oprava: Dřívější verze tohoto článku nepřesně identifikovala autora jako soudce S. N. Aggarwala, který je soudcem nejvyššího soudu v Dillí, a nesla jeho náčrt. Autorem je soudce Som Nath Aggarwal, bývalý soudce Nejvyššího soudu v Paňdžábu a Haryaně. Chyba se omlouváme.