Hledá geparda a volání divočiny

Kupodivu, když se podíváte do naší historie, zjistíte, že největší počet divokých zvířat měly lovecké rezervace shikaar-milujících knížecích států a Britů.

Předpokládá se, že gepard, vyhynulý v Indii, byl naposledy spatřen v 50. letech 20. století. (Expresní archivy)

(Napsal M K RANJITSINH)

Už mnoho let jsem toužil přivést zpět indického marnotratného syna, geparda. Poprvé jsem se o to pokusil na začátku 70. let, když jsem vyjednával s Íránem, který měl v té době asi 250 gepardů. Asijský lev zmizel v Íránu, zatímco my jsme měli stále 260 lvů. Premiérka Indira Gándhíová dala souhlas k výměně. Ale brzy poté došlo k nouzovému stavu, íránský šáh byl sesazen, počet gepardů v Íránu prudce klesl, a tak k výměně nikdy nedošlo.

Byl jsem prvním ředitelem Wildlife podle nově vyhlášeného zákona o ochraně přírody z roku 1972. To byla také legislativa, kterou jsem navrhl, a Indira Gándhíová tomu dala plnou váhu. Vzpomínám si na setkání s ní. Zeptala se mě, co by se dalo udělat pro divokou přírodu v zemi, a já jsem navrhl, aby existovala samostatná legislativa na její ochranu a zřízení chráněných oblastí. Tehdy jsme měli jen lesní zákon. Přinesla zákon a nechala ho schválit.

Napsala osobně hlavním ministrům a požádala je, aby souhlasili. Osmnáct hlavních ministrů, včetně jednoho hlavního ministra mimo Kongres, schválilo na svých shromážděních legislativu, která souhlasí se zákonem Centra. Nic z toho by nebylo možné bez její politické vůle.

Indira Gándhíová se také postarala o to, aby předložila ústavní dodatek, aby se divoká příroda stala souběžným tématem. V té době to byl státní předmět – to byla možná jediná dobrá věc, která se během Pohotovosti stala.

Ochrana přírody v Indii je velmi jedinečná v tom, že stéká shora – tedy od vůdců k lidem. Kupodivu, když se podíváte do naší historie, zjistíte, že největší počet divokých zvířat měly lovecké rezervace shikaar-milujících knížecích států a Britů. Lov nijak neschvaluji, ale je zvláštní, že měli mnohem vyšší počty zvířat než nelovící knížecí státy. Je to proto, že kořist pro masožravce a stanoviště pro býložravce byly zachovány a princové by nenechali zvíře vyhynout. Tři knížecí státy, které byly sousedními okresy v Madhjapradéši, zabily 3500 tygrů za 35 let – a dokonce i poté tam bylo více tygrů než nyní v rámci Projektu Tiger.

Nejsem hrdý na to, že se mi říká princ. Ale můj pradědeček byl vládcem Wankaneru (Gudžarát) a pamatuji si, jak byl v mé rodině vždy velký zájem o divokou přírodu. Jednou z mých prvních vzpomínek z dětství je slyšet volání leoparda nebo mě můj otec vzbudil uprostřed noci, což bylo proti vůli mé matky, abych vyslechl toto volání a určil pohlaví leoparda. Byl jsem zlomyslné dítě, a kdyby rodiče chtěli, abych se choval, můj otec by mi prostě řekl, že mě na leopardy nevezme, a já se budu chovat!

Pamatuji si, že pod kopcem poblíž našeho paláce byl tunel, který vedl přímo k kořisti pro leopardy. Můj otec a já jsme v noci procházeli tunelem s pochodněmi a dívali se, jak leopardi přicházejí a jedí kořist, zatímco jsme stáli a dívali se pod nimi.

Proto, když jsem vstoupil do IAS, požádal jsem, aby můj kádr byl Madhjapradéš. Stát, který tehdy zahrnoval Chhattisgarh, měl největší lesní plochu v zemi. V té době jsem zahájil misi na ochranu středoindického barasingha (jelena), jehož stavy klesly na 64. Postavil jsem výběh, zvětšil park a přesunul první vesnice z parku v nezávislé Indii. Takhle mám dlouhý vztah s rezervou Kanha. Nakonec jsem v MP založil devět nových národních parků a 14 nových svatyní. A zvětšil velikost tří existujících parků – Kanha, Bandhavgarh a Shivpuri – jako tajemník státních lesů v letech 1981-83. Učinil jsem tato rozhodnutí, aniž bych si od kohokoli vzal svolení, protože mi to může propadnout!

Kdykoli by se ministr pokoušel o zrušení oznámení o lesní oblasti, řekl bych jim, že budou muset záležitost probrat s Madam (Gándhí) a oni by okamžitě žádost stáhli!

Nyní navštěvuji národní parky po celém světě, kde jsem ještě nebyl. Rád trávím čas se svými vnoučaty, protože jsou hravá jako divoká zvířata! Ale konzervace nekončí a nyní je to vlastně ještě obtížnější. Můžete vyhrát bitvy, ale nikdy ne celou kampaň. Za celý svůj život jsem nejsmutnější z toho, že vyhynul druh. A proto pokračuji v boji. Dává mi to účel a drží senilitu na uzdě.

Právě teď vedu případ u Nejvyššího soudu o zachování dropa velkého. Žalobu jsem podal před dvěma lety, ale první hádka proběhne 6. dubna. Soudního jednání se kvůli Covidu zúčastním virtuálně.

V malé kapse Kutche v mém státě zůstalo pouze pět dropů, kromě malých kapes v Rádžasthánu a Ándhrapradéši, kde existují. Dropi jsou chytří ptáci, ale umírají kvůli nadzemnímu elektrickému vedení, protože nemají čelní vidění. Podal jsem svůj případ, abych bojoval za položení těchto linií pod zem – pouze v kritických oblastech dropa. Nejsme proti moci ani proti rozvoji.

M. K. Ranjitsinh, 83, byl loni Nejvyšším soudem jmenován předsedou expertní komise zřízené za účelem přemístění gepardů z Afriky do Indie.