Liberálové, bohužel
- Kategorie: Sloupce
Ramachandra Guha píše: Při prosazování individuálních svobod se indičtí liberálové musí postavit hinduistickým i muslimským komunalistům
Při prosazování individuálních svobod musí indičtí liberálové bojovat s hinduistickými i muslimskými komunalisty (Soubor) Harsh Mander je přítelem, který má asi 40 let a v mnoha otázkách jsme stáli na stejné straně. Proto musím s jistým smutkem nesouhlasit s jeho nedávným článkem v The Indian Express o muslimské politice. Mander ( ' Sonia, bohužel “, IE, 17. března ) cituje vůdce dalitů, který řekl muslimům, kteří přicházejí na politická setkání: V každém případě přijďte na naše shromáždění ve velkém počtu. Ale nechoďte se svými čepicemi a burkami. Je touto radou zděšen a považuje ji za bezdůvodný pokus přimět muslimy, aby se dobrovolně stáhli z politiky. Naopak, ačkoli slova mohou být tvrdá a přímá, duch této rady byl zaměřený na budoucnost. Mnoho lidí, mezi nimi i tento spisovatel, protestuje proti tomu, aby se hinduisté na shromážděních chlubili šafránovými róbami a trishuls. I když burka nemusí být zbraní, v symbolickém smyslu je podobná trishulovi. Představuje nejreakčnější, předpotopní aspekty víry. Namítat proti jeho veřejnému zobrazování není známkou netolerance, ale liberalismu a emancipace.
Jako příklad toho, čím mohou muslimové přispět k našemu politickému životu, nám Mander připomíná, že Londýňané si zvolili velmi populárního a sympatického muslimského starostu pákistánského původu. No, za prvé, Sadiq Khan nenosí čepici a jeho žena také nenosí burku. Chánové přitom nepodlehli většinovému křesťanství, aby byli přijímáni jako Britové; spíše se označily za příznivce rovnosti pohlaví a kulturní rozmanitosti. Toto objetí moderních demokratických hodnot se projevuje nejen v tom, co Khanové nosí, ale také v tom, v co věří.
Mander říká, že muslimové nepotřebují od nikoho svolení, aby si vybrali své vůdce, vedli kampaň za ty, které podporují, a skutečně je vedli. Jistě, ale ze stejného důvodu by také zakázal muslimům kritizovat hinduisty, kteří jsou vedeni (nebo špatně vedeni) takovými, jako jsou Pravin Togadia a Yogi Adityanath? Každý indický demokrat má právo kritizovat veřejné osobnosti, jejichž projevy a činy jsou zjevně proti hodnotám ústavy. Nikdy bych neupíral muslimskému nebo křesťanskému krajanovi svobodu kritizovat bigotního nebo zaostalého politika jen proto, že je náhodou hinduista. Jen proto, že jsem náhodou také hinduista, proč mi jako sekulárnímu demokratovi musí někdo upírat právo kritizovat Asaduddina Owaisiho nebo Syeda Aliho Shah Geelaniho?
Od nezávislosti byli v Indii možná tři muslimští vůdci, kteří měli potenciál vzít svou komunitu ze středověkého ghetta do plného zapojení do moderního světa. Prvním byl šejk Abdulláh, který byl tragicky zničen svým okouzlením nezávislým Kašmírem. Druhým byl Hamid Dalwai, který zemřel těsně před čtyřicítkou, mnohem dříve, než přišel. Třetím byl Arif Mohammad Khan, kterého zradil jeho vlastní premiér. Abdullah, Dalwai a Khan byli všichni sekularizující modernisté. Navzdory tomu, že jsou sami muži, věřili, že patriarchát je prokletím, které drží jejich komunitu zaostalou. Z těchto tří je nyní Dalwai nejméně známý, ale nejvíce relevantní pro dnešní liberální situaci. Níže reprodukuji některé výroky z jeho spisů z 60. a 70. let, které hovoří přímo k muslimům i hinduistům v současnosti.
Jediné vedení, které indičtí muslimové mají, je v podstatě komunalistické… Indičtí muslimové dnes potřebují avantgardní liberální elitu, která by je vedla. Tato elita se musí ztotožnit s ostatními moderními liberály v Indii a musí s nimi spolupracovat proti muslimskému i hinduistickému komunalismu. Pokud se neobjeví muslimská liberální intelektuální třída, budou indičtí muslimové nadále lpět na tmářském medievalismu, komunalismu a nakonec společensky i kulturně zahynou. Horší možnost je, že hinduistické obrození zničí i hinduistický liberalismus, protože ten může uspět pouze s podporou muslimských liberálů, kteří by muslimy modernizovali a snažili se jim vtisknout sekulární demokratické ideály.
Uvnitř hinduistické většiny existuje silné tmářské hnutí obrozenců, proti kterému najdeme velmi malou třídu liberálů, kteří bojují. Mezi indickými muslimy není žádná taková liberální menšina vedoucí hnutí k demokratickému liberalismu. Pokud indičtí liberálové, jakkoli jsou jako menšina malí, nebudou vybráni ze všech komunit a nespojí své síly na sekulárním základě, dokonce i hinduistická liberální menšina nakonec prohraje svůj boj s komunalistickými a obrozeneckými hinduisty. Mají-li být muslimové integrováni do struktury sekulární a integrované indické společnosti, nezbytným předpokladem je mít třídu muslimských liberálů, kteří by neustále napadali komunalistická dogmata a tendence. Takoví muslimští liberálové by spolu s hinduistickými liberály a dalšími tvořili třídu moderních indických liberálů.
Skutečný konflikt v Indii je dnes mezi všemi typy tmářství, dogmatismu, revivalismu a tradicionalismu na jedné straně a moderním liberalismem na straně druhé. Indičtí politici jsou krátkozrací a oportunističtí, komunalismus a ortodoxie jsou vždy usmířeni a jen zřídka, pokud vůbec, jsou proti. Proto potřebujeme dohodu mezi všemi liberálními intelektuály, abychom vytvořili nepolitické hnutí proti všem formám komunalismu.
Hindutvskou většinovost nenávidím stejně jako Mander. Pronásledování a stigmatizace muslimů skupinami a vůdci napojenými na vládnoucí režim BJP je hluboce znepokojující. Protože hinduisté jsou v Indii v drtivé většině, jejich komunalismus je mnohem nebezpečnější než muslimský komunalismus. Zároveň bychom si měli uvědomit, že diskriminace na základě kasty a zejména pohlaví je všudypřítomná i mezi muslimy. A bez ohledu na svou vlastní osobní víru nebo její nedostatek musí liberálové důsledně a nepřetržitě prosazovat hodnoty svobody a rovnosti. Musí prosazovat zájmy jednotlivce proti zájmům komunity a snažit se založit veřejnou politiku na rozumu a racionalitě spíše než na písmech. V tomto boji musí mít liberálové odvahu postavit se hinduistickým i muslimským komunalistům. Abych naposledy citoval Dalwaie, skutečný konflikt v dnešní Indii je mezi všemi typy tmářství, dogmatismu, revivalismu a tradicionalismu na jedné straně a moderním liberalismem na straně druhé.