Zklamat přítele

Výroky náčelníka indické armády Bipina Rawata vyvolaly otázky a vyvolaly v Bangladéši zděšení

Ekonomický rozvoj a vojenská modernizace musí jít společně: Gen Bipin RawatCOAS General Bipin Rawat během páteční tiskové konference. (Expresní foto Amit Mehra)

Dva incidenty na hranicích Bangladéše s Indií vedly v Dháce ke zděšení a vyvolaly otázky. Ministr potravin a zásob Západního Bengálska Jyotipriyo Mallick nechal při oslavě výročí bangladéšského jazykového hnutí přetékat emocemi. Ministr ve svém projevu před shromážděním hodnostářů ze Západního Bengálska a Bangladéše zcela správně poukázal na dědictví, které Bengálce na obou stranách v kulturním smyslu sjednotilo. Takové překypující vyjádření sentimentu bylo pochopitelné. Co však zvedlo obočí, bylo Mallickovo tvrzení, že za 20 let nebude na mapě existovat žádný stát se jménem Bangladéš.

Mallickovy poznámky byly v Dháce interpretovány jako poznámky jednotlivce, který se nechal unést emocemi. Přesto jeho komentáře připomněly Bengálcům v Bangladéši otázku, která byla položena šejkovi Mujiburovi Rahmanovi, otci zakladateli Bangladéše, na úplně první tiskové konferenci, kterou uspořádal jako premiér nového národa. Nyní, když se Bangladéš stal nezávislým státem, se ho zahraniční novinář zeptal, zda si Mujib představoval Velký Bangladéš sloučením Západního Bengálska se státem, který dovedl ke svobodě? Mujibovi odpověď nezabrala moc času. Jsem spokojený se svým Bangladéšem, řekl. To byl konec příběhu. Po čtyřiceti šesti letech prohlášení ministra potravin a zásob Západního Bengálska vyvolává otázku: Co přesně tím myslel?

Větší otázka, větší než ta, kterou vyvolaly Mallickovy neuvážené nebo možná naivní komentáře, se týká prohlášení náčelníka indické armády generála Bipina Rawata o přílivu lidí z Bangladéše do Indie prostřednictvím machinací Číny a Pákistánu. Bangladéšské politické a intelektuální komunity rozhodně nejsou po tomto prohlášení v žádném šoku. Ale jsou překvapeni, že náčelník indické armády pronesl poznámky, které mají politický závan.

Za překvapením přichází nepravděpodobná myšlenka, že Bangladéš je domovem zlověstných myšlenek, kterým dávají podobu země, které tradičně neměly s Indií snadný vztah. V posledních devíti letech, kdy Awami League of Sheikh Hasina předsedala bangladéšskému bohatství, je jasný dojem podpořený konkrétními důkazy, že mezi Dhákou a Dillí byly příjemné vztahy. Ačkoli Indie a Bangladéš nedokázaly dosáhnout dohody o sdílení vod Teesty, kvůli obavám hlavní ministryně Západního Bengálska Mamata Banerjee z problémů, kterým by její stát mohl čelit, pokud by neexistovalo spravedlivé ujednání, obě země parafovaly 22 dohod během loňskou návštěvu bangladéšského premiéra v Dillí.

Proto, aby generál Rawat naznačil, že plánovaná imigrace lidí z Bangladéše prostřednictvím prostředků používaných v Pákistánu a Číně, je v rozporu s realitou. Generál nevysvětlil, jak k tomuto závěru dospěl. Zjevně však ignoroval skutečnost, že Dháka, která v posledních zhruba deseti letech neměla příliš důvodů udržovat přátelské vazby s Islámábádem – hlavní příčinou je pákistánské zasahování do procesů s válečnými zločinci v Bangladéši – nepřijme žádné opatření, které rušit Dillí. Pokud jde o vztahy Bangladéše s Čínou, ty byly ovládány faktory, jako jsou obranné dohody, a v žádném případě nebylo cílem Bangladéše buď se přimknout k silnějšímu postavení s Čínou, ani signalizovat odklon od svých tradičně úzkých vazeb s Indií.

Přesvědčení generála Rawata, že Čína a Pákistán vedou zástupnou válku prostřednictvím nátlaku Bangladéšanů do Indie, je v Dháce vnímáno nejen jako příklad naivity ze strany náčelníka indické armády, ale také jako příklad vážné nezodpovědnosti. Důsledky jeho prohlášení nelze minout: Bangladéš je podle Rawatova názoru ochotným hráčem ve špatné hře, kterou vymyslely Pákistán a Čína.

Náčelník indické armády neprokázal sobě ani své zemi žádnou laskavost svým vpádem na území, které z bangladéšské perspektivy nemůže procházet. Pomohlo by, kdyby se zahraniční politický establishment v Dillí rychle distancoval od generálových poznámek. A samozřejmě by také pomohlo, kdyby ministerstvo zahraničí v Dháce rychle vystoupilo a předložilo svůj názor.

Ani jedno se nestalo, což je škoda.