Je třeba řešit nedostatek sociálního zabezpečení pro ženy v neformální ekonomice

Investice do nich a budování jejich kapacit poslouží jako hráz pro každodenní zdravotní krize, kterým lidé čelí, a také pro pandemie a epidemie budoucnosti.

účet sociálního zabezpečení, zákoník na účtu sociálního zabezpečení, co je účet sociálního zabezpečení, zákon o zaměstnankyních v domácnosti, účet o zaměstnankyních v domácnosti, pracovnice v neformálním sektoru, práva pracovníků v domácnosti, fórum pracovníků, pracovní podmínky pracovnic, zprávy z Indie, nejnovější zprávy, indické vyjádřitVzhledem k tomu, že utrpení neformálních migrujících pracovníků se odehrává po celé Indii, poznamenáváme, že velká většina našich občanů, zejména neformálních pracovníků, bez živobytí nemůže hledat podporu ani v základním sociálním zabezpečení. (Soubor s fotografií/reprezentativní)

Bylo to uprostřed druhého blokování. Ayeshaben, domácí oděvní dělník, náhle pocítil bolest na hrudi. Její syn, krejčí Asif, požádal jednoho ze svých zákazníků, aby odvezl jeho matku na rikši do nemocnice. Naštěstí Ayeshaben sjednává pojištění u pojišťovacího družstva SEWA, VimoSEWA, posledních 15 let. Její nárok ve výši 5 000 Rs byl zpracován online poté, co Asif odeslal všechny její dokumenty přes WhatsApp.

V této zemi jsou miliony Ayeshabenů. Více než 90 procent pracujících lidí v naší zemi je zapojeno do stínové ekonomiky. Nejzranitelnější jsou ženy, které trpí mnoha znevýhodněními – jako ženy, jako chudé, neformální pracovnice a jako příslušnice sociálně znevýhodněných kast a komunit, které převládají v neformálním sektoru. Svou prací udržují kola naší ekonomiky v otáčení, a přesto mají omezenou nebo žádnou sociální ochranu, která by v těžkých časech fungovala jako polštář.

Vzhledem k tomu, že utrpení neformálních migrujících pracovníků se odehrává po celé Indii, poznamenáváme, že velká většina našich občanů, zejména neformálních pracovníků, bez živobytí nemůže hledat podporu ani v základním sociálním zabezpečení.

Sociální zabezpečení pro všechny neformální pracovníky, včetně migrantů, je dlouhodobým požadavkem odborů, jako je Asociace samostatně výdělečně činných žen, SEWA a další národní odbory. Od našich sester SEWA jsme se během téměř pěti desetiletí naučili organizovat ženy do odborů a družstev. Zjistili jsme, že pracovní jistota a sociální zabezpečení jsou dvě strany téže mince. Navrhované balíčky ekonomických stimulů a živobytí, které byly nedávno oznámeny, se snad promítnou do určité podpory pro neformální pracovníky. Musíme však myslet na jejich minimální sociální zabezpečení – jak kvůli současné krizi, tak kvůli dlouhodobé podpoře.

Ayeshaben a Savitaben nás také naučili, že jejich potřeba sociálního zabezpečení musí zahrnovat alespoň zdravotní péči, péči o děti, pojištění, důchod a bydlení se základní infrastrukturou, jako je kohoutek a toaleta v každé domácnosti. Jejich zkušenosti informovaly komisi WHO pro sociální determinanty zdraví, která se nyní stala zlatým standardem veřejného zdraví v mnoha zemích. Jejich hlasy zaznívají také ve vlastní vládní expertní skupině na vysoké úrovni (HLEG) pro všeobecné zdravotní pokrytí a později v Národní zdravotní politice 2017. Oba jsou orientačními dokumenty pro indické veřejné zdraví, které možná bude potřeba vyladit a znovu navštívit ve světle pandemie, ale vynikají svou vizí univerzální zdravotní péče, jejíž základem je primární zdravotní péče. Oba vyžadují zásadní změny v prioritách a architektuře veřejného zdraví. Současná pandemie přinesla domů skutečnost, že státy se silnými systémy veřejného zdravotnictví, decentralizovaným plánováním a implementací prostřednictvím PRIs s aktivní účastí komunity a partnerstvími s organizacemi občanské společnosti – místními družstvy, odbory, kolektivy a dalšími – byly schopny vyhovět COVID-19 podpořte a vyrovnejte křivku. O Kerale bylo napsáno mnoho. Goa, Sikkim a další státy nám také ukázaly cestu.

Stručně řečeno: Není možné se znovu zavázat k investicím uvedeným ve zprávě HLEG z roku 2011 a novější NHP 2017 – 2,5 až 3 procenta HDP musí být přiděleno na veřejné zdraví, přičemž hlavní investice je primární zdravotní péče a síla předních pracovníků, přednostně žen, k boji s přenosnými i nepřenosnými nemocemi. Během této pandemie již zdatně a nezištně sloužili svým místním komunitám – ve vesnicích i v neformálních osadách v našich městských oblastech. Investice do nich a budování jejich kapacit poslouží jako hráz pro každodenní zdravotní krize, kterým lidé čelí, a také pro pandemie a epidemie budoucnosti. Oba politické dokumenty vyzývají k univerzální zdravotní péči, která nikoho nenechá pozadu.

Také jsme se dozvěděli, že péče o děti je základní službou vyžadovanou pro chudé, pracující ženy – vlastně pro všechny pracující ženy v Indii. Pokud existuje jedna věc, kterou musíme udělat pro podporu zvýšené účasti žen na pracovní síle, je to celodenní péče o děti. Naše studie v průběhu let ukázaly, že příjmy žen se zdvojnásobí v důsledku celodenní péče o jejich malé děti. Ženy nám říkají, že mohou přinést kvalitnější jídlo pro své rodiny a že jejich starší děti – zejména dívky – mohou chodit do školy, protože jsou zbaveny povinností péče o děti. Jedna studie, kterou jsme provedli o jeslích pro děti pracující s tabákem v okrese Kheda, ukázala, že 70 procent starších sourozenců nastoupilo do školy poprvé, jakmile jsme v jejich vesnicích zřídili celodenní jesle. Můžeme stavět na již existující infrastruktuře Integrated Child Development Scheme (ICDS) a přeměnit je na centra pro celkový rozvoj dítěte s výživou, zdravotní péčí, raným dětstvím a vzděláváním založeným na hodnotách. Místní ženy jsou podle našich zkušeností nejvhodnější k vedení takovýchto holistických center péče o děti s řádným školením a podporou při budování kapacit a spravedlivým odměňováním na úrovni minimální mzdy. Opět máme modely z některých našich států a také několik iniciativ občanské společnosti. SEWA experimentovala s družstvy péče o děti, která nejen poskytují péči na místní úrovni malým dětem pracujících žen, ale také poskytují živobytí a respekt pro pečovatele v jejich komunitách. Podobně vyvinuly mobilní jesličky levné, ale vysoce kvalitní modely péče, včetně migrujících stavebních dělníků. Univerzální péči o děti lze snadno zavést: Je nyní vyžadována více než kdy jindy, když se dozvídáme o možném poklesu úrovně výživy a nárůstu podvýživy v důsledku této pandemie, kdy rodinám docházejí potraviny a peníze.

Důležité je také pojistné krytí pro všechny pracovníky. PMJAY možná pro některé udělal dobrý začátek, ale stále existují tisíce pracovníků, kteří nejsou způsobilí kvůli kritériím pro zápis nebo protože se stále snaží plně porozumět systému – kam jít, koho požádat o pomoc a další. Kromě toho není zdravotní pojištění jediné krytí, které pracovníci potřebují. Vyžadují komplexní krytí s produkty pokrývajícími několik z mnoha rizik, kterým každý den čelí – životní pojištění, úrazové pojištění, pojištění majetku, úrody, skotu a malých zvířat, abychom zmínili jen některé. Za téměř tři desetiletí práce VimoSEWA jsme viděli, že sdružování produktů – jejich poskytování přes jedno okno a zároveň – a přizpůsobení služeb potřebám chudých pracujících je to, co funguje nejlépe. Jsou připraveni zaplatit, pokud službě důvěřují a vidí, že systém rychle uspokojuje jejich potřeby. Indický úřad pro regulaci a rozvoj pojišťovnictví (IRDAI) nedávno vypracoval důležitý soubor doporučení ke zvýšení rozšíření mikropojištění, a to jak balíčků, tak i nebalených produktů, v populacích s nízkými příjmy. Ty lze v současném období pandemie a po pandemii snadno uplatnit. Už se nemůžeme dočkat, až další pandemie, o níž odborníci varují, že není daleko, poskytne základní krytí všem našim občanům, zejména těm, jejichž životy jsou nejvíce ohroženy.

Důchod je uznáván jako další zásadní aspekt sociálního zabezpečení. Státy a centrální vláda již oznámily zvýšení výše důchodů pro pracující. Je třeba je prozkoumat společně s odbory, družstvy a dalšími kolektivy neformálních pracovníků, aby se zjistilo, jak jsou vhodné a také jak se mohou dostat ke všem včas a jednoduše. Ve skutečnosti pro všechna výše uvedená sociální zabezpečení musíme zřídit pracovní skupinu, která prozkoumá, jak se může sociální zabezpečení dostat ke všem neformálním pracovníkům tím nejjednodušším, nejvčasnějším a nejvhodnějším způsobem. To se týká i bydlení a základní infrastruktury, které jsou samy o sobě velkým problémem. V jednom článku se to nedá splnit.

Už se nemůžeme dočkat. Neformální pracovníci a další v této zemi čekali dost dlouho. Pandemie odhalila nejrůznější díry v naší připravenosti – ať už našich veřejných zdravotnických služeb nebo našich systémů sociálního zabezpečení. Důsledky nedostatečného sociálního zabezpečení jsou tu pro všechny, aby je viděli během této pandemie i po ní.

Potřebujeme zřídit malou pracovní skupinu z těch, kteří na toto téma přemýšleli a pracovali a mají zkušenosti s tím, co se vyžaduje na místní úrovni. To by mohlo zahrnovat zástupce odborů a družstev, zástupce různých kolektivů, jako jsou svépomocné skupiny (SHG) a jejich federace, členy PRI, nevládní organizace, výzkumné pracovníky a akademiky a samozřejmě zástupce vlád ze států a centra. Takové iniciativy byly podniknuty v rámci Druhé pracovní komise, Národní komise pro podniky v neorganizovaném sektoru (NCEUS) a s ministerstvy práce a zaměstnanosti, financí, zdravotnictví a péče o rodinu a dalšími.

Před několika lety jsme ve spolupráci s ministerstvem práce a zaměstnanosti vypracovali soubor doporučení. Jedním z nich bylo, že uzlovým ministerstvem bylo ministerstvo financí, které sdružilo několik dalších příslušných ministerstev pod společný orgán pro plánování všeobecného sociálního zabezpečení. V té době se prováděly kalkulace, kolik by to stálo a jak by se to dalo zavést. Již byly pečlivě zváženy prováděcí mechanismy a otázky, jako je identifikace neformálních pracovníků pomocí přenosných průkazů totožnosti a digitalizace. Potřebujeme znovu prozkoumat zprávy těchto komisí a výborů prostřednictvím pracovní skupiny, která by také přinesla nové myšlení ve světle toho, co víme a co jsme se z pandemie naučili, a také uvažovala o decentralizovaných a jednoduchých prováděcích mechanismech. Víme, co musíme udělat pro pracující lid této země. Nyní musíme jednat.

Tento článek se poprvé objevil v tištěném vydání 21. května 2020 pod názvem ‚Záchranná síť, kterou potřebuje‘. Autor je ředitel Asociace sociálního zabezpečení, Sdružení samostatně výdělečně činných žen (SEWA)