Jen filantropie nestačí. Je důležité bojovat za sociální a ekonomickou spravedlnost

I když je filantropie chvályhodná, nesmíme přehlížet okolnosti ekonomické nespravedlnosti, které činí filantropii tak nezbytnou.

dopad koronaviru na chudé země, chudoba v Indii, případy covid v jižní Asii, covid-19, koronavirus v Indii,Podle zprávy o lidském rozvoji 2020 byla v roce 2019 očekávaná délka života Indů při narození 69,7 let, zatímco Bangladéš má předpokládanou délku života 72,6 let a Pákistán 67,3 let. (Soubor)

V Lucknow před několika dny Prakash, taxikář, zmínil, že se snaží platit 3 500 Rs měsíčně za poplatky za své děti. To mě přimělo přemýšlet o tom, co považuji za samozřejmé. Zatímco mnozí z nás jsou privilegovaní – ať už narozením nebo dokonce těmi, kdo se sami vytvořili – většina stále bojuje o základy po celém světě a naše země není výjimkou.

I v USA, kde se na filantropii utratí téměř 500 miliard dolarů, existují ve společnosti obrovské mezery. I když je filantropie chvályhodná, nesmíme přehlížet okolnosti ekonomické nespravedlnosti, které činí filantropii tak nezbytnou. Většina z nás bojuje s okamžitým problémem, který je nezbytný, ale hlavní příčinu nechává na jiný den. Neschopnost investovat do méně privilegovaných komunit má také za následek, že některé oblasti zůstávají zaostalé, s nízkou podnikatelskou aktivitou, a tedy nízkou úrovní zaměstnanosti. To je zvláště viditelné v hnutí z venkova do města v průběhu desetiletí, něco, co jsme mohli zatknout.

Potřebujeme spoustu z nás, abychom pracovali na rozvoji komunit kolem nás nebo na našich pracovištích a převzali odpovědnost za jejich úspěchy a neúspěchy. Mnoho privilegovaných má pocit, že se nejlépe hodí k vyřešení každého problému, a právě zde děláme chybu. Měli bychom být otevření lidem, kteří přinášejí moudrost na stůl bez ohledu na jejich hodnost. Empatie je v tomto ohledu klíčová. Pochopení perspektivy osoby, která situaci zažívá, pomůže dosáhnout dlouhodobého řešení.

Musíme přemýšlet a sladit se s rychlostí, jakou se věci mění. Musíme se povznést nad nedostatky a chyby minulosti a pochopit, že dnes jsme lepší a silnější. Lidská práva budou naplněna pouze tehdy, když všichni přispějeme.

Jako Indové si musíme klást opravdu složité otázky na téma sociální spravedlnosti a ekonomické svobody. Sedmdesát let po nezávislosti, i když zaostáváme za tolika sociálními ukazateli, nadále kritizujeme Ayushman Bharat, Jan Dhan a mnoho dalších schémat. Systémy přímého převodu dávek nejenže zastavily korupci prostředníků, ale také obnovily sebevědomí chudých. Jako zodpovědní občané musíme přimět všechny lidi kolem nás, kteří mají nárok na Ayushman Bharat, a vysvětlit výhody tohoto programu. Sociální stát má vždy záznam o každém občanovi, ne proto, aby kontroloval lidi, ale aby zajistil spravedlivé a spravedlivé rozdělování dotací a grantů. Ale i na této frontě je odpor. COVID-19 nám ukázal rozdíly v naší společnosti, ale také nastavil zrcadlo privilegované třídě. Všichni kritizujeme vládu, ale přes noc jsme propustili dělnické lidi a nechali je doslova na cestě. Bude nyní vláda také sledovat a zodpovídat se za naše hodnotové systémy?

Mezi 17 cíli udržitelného rozvoje Organizace spojených národů se současná vláda zaměřila na 10 z nich, včetně zajištění přístupu k potrubní čisté pitné vodě. Jsme netrpěliví na výsledky vládního úsilí, ale musíme vzít v úvahu velikost země.

Ministerstvo péče o menšiny má co nabídnout, ale opět je to také na nás. Nová generace má mnoho aspirací a my všichni musíme hrát roli v tom, že jim poskytneme platformu. Boj za sociální a ekonomickou spravedlnost není nikdy snadný kvůli vlastním zájmům, ale jako společnost cítím, že je to ten nejdůležitější boj, který máme. Dávání není jen o penězích, stejně nebo důležitější je čas, dovednosti a zkušenosti.

Autorem je ředitel Allanasons Pvt Ltd