Soudnictví musí podniknout proaktivní kroky k zastavení lynčování a potrestání pachatelů.

Justiční apatie vysílá strašně špatné signály budoucím pachatelům, kteří se mohou oprávněně domnívat, že mohou být nakonec zproštěni viny a v každém případě budou zachraňováni před soudy.

nejvyšší soud, nová místa nejvyššího soudu, nová místa nejvyššího soudu, usnesení sc, sc collegium, noví soudci nejvyššího soudu, noví soudci nejvyššího soudu, nová doporučení soudců nejvyššího soudu, indický expresRozsudek ÚS zavazuje všechny civilní a soudní orgány v zemi na základě článku 144 Ústavy.

1. ledna premiér Narendra Modi v rozhovoru pro ANI hovořil o lynčování: Jakýkoli takový incident se dobře neodráží v civilizované společnosti... To je naprosto špatné a odsouzeníhodné... Na zlepšení této situace bychom měli všichni pracovat společně. K takovému incidentu by ve společnosti nemělo dojít. Později, v červnu, když mluvil v Rajya Sabha, premiér znovu řekl: Lynčování (v Jharkhandu) mě bolelo. Zarmoutilo to i ostatní.

Ústavní soud Nejvyššího soudu Indie ve svém rozsudku ze dne 17. července 2018 při jednání s W.P. (C) č. 754 z roku 2016, které se konalo, Nemůže existovat žádný stín pochybností o tom, že orgány, kterým je svěřena odpovědnost za udržování veřejného pořádku ve státech, mají hlavní povinnost dohlížet na to, aby bdělost, ať už je to kravská bdělost nebo jakákoli jiná bdělost jakéhokoli vnímání, se nekoná. Zjistilo se, že …Když kterákoli základní skupina s nějakým druhem nápadu vezme zákon do svých rukou, vyvolá to anarchii, chaos, nepořádek a nakonec dojde ke vzniku násilné společnosti. Rovněž zastával názor, že lynčování je urážkou právního státu a vznešených hodnot ústavy samotné. Soud dále rozhodl, že zločiny z nenávisti jako produkt netolerance, ideologické dominance a předsudků by neměly být tolerovány; aby to nevyvolalo hrůzovládu...

Soud proto, když stanovil různé pokyny pro ústřední a státní vlády – včetně preventivních, zmírňujících a represivních opatření – řídil v tomto ohledu jmenování uzlových důstojníků policií v každém okrese každého státu, přičemž se domníváme, že je vhodné doporučit zákonodárnému sboru, tedy parlamentu, aby vytvořil samostatný trestný čin za lynčování a stanovil za něj adekvátní trest…, aby se mezi pachateli vzbudil strach ze zákona.

Rozsudek ÚS zavazuje všechny civilní a soudní orgány v zemi na základě článku 144 Ústavy. Nařízení ze 4. října od hlavního soudního smírce Muzaffarpuru Surya Kant Tiwari je přinejmenším znepokojivé v tom smyslu, že se zabýval peticí sériového účastníka řízení, která neměla v očích zákona žádný opodstatnění. policie zaregistrovala FIR proti 49 významným občanům, kteří napsali dopis premiérovi, aby zasáhl a zastavil lynčování. Petice tvrdila, že svým dopisem pošpinili obraz země a podkopali působivé úspěchy premiéra. Příkaz přijatý CJM a následná registrace FIR jsou nejen protiústavní, ale zcela nezákonné a zvrácené. CJM jistě ignoroval nejen právní stát, ale závazný rozsudek Nejvyššího soudu. Navrhuje CJM, že i proti premiérovi lze za jeho výroky podat žalobu? CJM musí být v tomto případě dotčeným vrchním soudem zažalován administrativně za zneužití své funkce. Člověk doufá, že zasáhne vrchní soud.

Tento incident však staví do popředí roli soudnictví. I když je právo na život základním právem, které je stát včetně výkonné a soudní moci povinen chránit, porušení v těchto typech případů je většinou nepotrestáno nebo nedostatečně potrestáno. Ve velkém počtu případů tohoto druhu byli soudci, včetně těch z vyššího soudnictví, k pachatelům mimořádně shovívaví. Výsledkem je, že zprošťující rozsudky v případech prakticky otevřených a uzavřených přicházely v pravidelných intervalech, jako v případě lynčování Pehlu Khan. Příkazy k udělení kauce Nejvyšším soudem v Jharkhandu v případu lynčování Ramgarh, Nejvyšším soudem v Allahabadu v případu lynčování Bulandshahr, Nejvyšším soudem v Bombaji v případu lynčování Dhule, Nejvyšším soudem v Paňdžábu a Haryaně v případu lynčování Junaid a, soudem pro zasedání v případu lynčování Hapur, jsou některé z případů, které vyvolávají vážné otazníky nad soudním přístupem soudů v Indii k takovým ohavným zločinům. Udělení kauce odsouzeným a obviněným v případech nepokojů v Gudžarátu – kde byly stovky zabity při masakru ve společnosti Gulbarg a masakru v Naroda Patiya – Nejvyšším soudem a Nejvyšším soudem v Gudžarátu, doplňují tento seznam rozhodnutí, kterým se lze vyhnout. K tomu všemu nahrává přístup policie při nesprávném vyšetřování případů a jejich nedotahování k jejich logickému konci před soudy. Je zřejmé, že soudnictví musí projít rozsáhlými programy senzibilizace, aby se s takovými záležitostmi vypořádalo.

Justiční apatie vysílá strašně špatné signály budoucím pachatelům, kteří se mohou oprávněně domnívat, že mohou být nakonec zproštěni viny a v každém případě budou zachraňováni před soudy. Taková rozhodnutí zdaleka nevyvolávají strach ze zákona, ale tento strach odstraňují. Nastal čas, aby se SC a vrchní soudy zabývaly takovými případy zproštění obžaloby/udělením kaucí suo motu a po vyslechnutí dotčených stran vydaly příslušné příkazy. Nejvyšší soud ve svém rozsudku z 8. února 2018 – při zrušení rozsudku vrchního soudu v Bombaji, který uděluje kauci obviněnému, který zabil jednoho Shaikha Mohsina v Pune – poznamenal: Nepochybujeme o tom, že soud si je plně vědom plurálního složení i když je soud vyzván, aby se zabýval právy různých komunit, nemůže učinit taková vyjádření, která se mohou jevit jako přibarvená/zaujatá pro/nebo proti komunitě. že skutečnost, že zesnulý patří k určité komunitě, nemůže být ospravedlněním pro jakýkoli útok, natož pro vraždu.

Takový by měl být přístup celé justice, která je nejvyšším ochráncem práva na život garantovaného článkem 21 Ústavy. Lze doufat, že SC podnikne v tomto směru definitivní kroky.

Tento článek se poprvé objevil v tištěném vydání z 19. října pod názvem ‚Nejvyšší ochrana‘ Autor je vysokým advokátem Nejvyššího soudu Indie