Pro novou Indii může být symbolické, že nenechá nikoho hladovět v jižní Asii

Co brání Indii nabídnout řekněme 2 mt pšenice Afghánistánu jako humanitární pomoc a 1 mt rýže Srí Lance za platbu v místní měně podobné té podle PL-480?

Afghánistán nyní čelí akutní potravinové krizi způsobené kombinací dlouhotrvajícího sucha, změny režimu a související nestability

Bývaly doby, kdy USA využívaly potravinovou pomoc jako mocný nástroj diplomacie k potlačení nespokojenosti vyvolané hladem, která, jak se obávaly, mohla spustit komunistické revoluce v nerozvinutých zemích. Po sobě jdoucí administrativy po druhé světové válce učinily z programu Food for Peace, známějšího jako PL-480, základní kámen zahraniční pomoci USA. Samotná Indie dovezla v letech 1964-66 téměř 24 milionů tun (mt) pšenice pod PL-480. USA dokonce v roce 1973 dodaly Sovětskému svazu asi 9,1 milionu tun dotované pšenice a kukuřice, jejichž ideologický význam nikdo neztratil. Pro USA sloužily dodávky potravin, za zvýhodněných podmínek nebo přímo dotačních podmínek, jak jako hráz proti komunismu, tak jako prostředek k ulehčení jejich masivních přebytků na farmách. John F. Kennedy odhadl, že uskladnění bušlu pšenice stojí 20 centů ročně a doprava stejného obilí do Indie 38 centů. Vývoz bez obilí byl tedy levnější než skladování na dva roky.

Stejná příležitost – to, co Kennedy nazval přeměnou naší velké zemědělské hojnosti v požehnání pro nás i pro celý svět – se dnes nabízí, i když v menší míře, Indii. S 90,41 mt k 1. září byly veřejné zásoby pšenice a rýže v zemi vůbec nejvyšší k tomuto datu, přičemž nové neloupané přírůstky z října k nim jen přidají. Kromě toho došlo k nahromadění zásob, a to navzdory rekordnímu odběru obilí z centrálního fondu v letech 2020–2021 o více než 93 mt, přičemž velká část z nich byla po pandemii rozdána zdarma/téměř zdarma. Vzhledem k tomu, že vládní agentury v loňském roce nakoupily více než 103 milionů tun, množství proudící do skladů Food Corporation of India daleko převyšuje množství, která vycházejí. Účetní náklady – úroky, skladování a další náklady – přebytečné rezervy byly odhadnuty na 5 589 Rs na tunu pro období 2021–22. Darování nebo výměna tohoto přebytečného obilí do zahraničí má zjevně ekonomický i diplomatický smysl. A kde to udělat lépe než v našem bezprostředním sousedství?

Afghánistán nyní čelí akutní potravinové krizi způsobené kombinací dlouhotrvajícího sucha, změny režimu a související nestability. Srí Lanka se také potýká s nedostatkem potravin, který zhoršuje zmenšující se rezervy v cizí měně. Co brání Indii nabídnout řekněme 2 mt pšenice Afghánistánu jako humanitární pomoc a 1 mt rýže Srí Lance za platbu v místní měně podobné té podle PL-480? Pšenici lze jíst nebo v nejhorším případě použít jako krmivo pro zvířata. Neměli by tedy existovat žádné morální výčitky svědomí, když je dodáváme i režimu, který Indie nemůže rozpoznat. Obilná diplomacie – jednoduchá zpráva, že nikdo v jižní Asii nebude hladovět, když jsme tady – může být symbolem Nové Indie: té, která se stará a záleží na světě.

Tento úvodník se poprvé objevil v tištěném vydání 25. září 2021 pod názvem ‚Grain diplomacy‘.