Je mysl beze strachu?

Když národ slaví 75 let, je čas zhodnotit jeho úspěch na prubířských kamenech, které stanovil Rabindranath Tagore: Lidská důstojnost a sebeúcta.

V období před Dnem nezávislosti by bylo vhodné znovu se vrátit k myšlence Rabíndranátha Thákura o svobodném národě, kterou představil v jeho básni „Kde je mysl beze strachu…“.

Napsal Jyothi S

S oslavami, které se blíží k zahájení oslav 75 let politické svobody od koloniálního jha, je čas znovu navštívit tvůrce indického intelektuálního života v moderní době. Je také čas znovu rozproudit debatu o vazbách mezi politickými a intelektuálními svobodami. Na rozdíl od evropských zemí, odkud jsme si vypůjčili pojem národ, spočívá síla Indie v rozmanitosti různých kultur, kast, náboženství, jazyků. V Austrálii a Americe kolonizátoři násilím přinesli jednotu téměř úplným vyhubením původní populace. Naproti tomu Indie má jedinečnou historii tolerance vůči každému, kdo si z ní přál udělat svůj domov. Agresivní nacionalismus jde proto proti myšlence Indie – je také vysoce nepraktický.

Jedním z prominentních veřejných intelektuálů, který měl – a stále má – obrovský vliv na indický způsob myšlení, je Rabindranath Tagore. V době před Dnem nezávislosti by bylo vhodné vrátit se k jeho myšlence svobodného národa, prezentované v jeho básni „Kde je mysl beze strachu…“. Tato báseň byla publikována v roce 1910 jako součást sbírky Gitanjali. I když byly tyto řádky napsány mnohem dříve, než Indie získala politickou svobodu, zdá se, že jsme ani sto let po jejich zveřejnění stále nepochopili Thágorův koncept nezávislosti.



Tagoreova holistická vize národa se optikou současného nacionalismu jeví jako utopická. Zůstává však význačný v době, kdy se koncept globálního společenství dostává do konfliktu – zatímco potřeba takových vazeb nebyla nikdy důležitější.

Tagore říká, že občané skutečně svobodného národa by žili bez jakéhokoli strachu z jiných jednotlivců a z toho, že by establishment buldozeroval jejich práva nebo zraňoval jejich důstojnost. Když je mysl naplněna neustálým strachem z neznáma, nelze dosáhnout vyšších možností lidského života. Nebojácná mysl je základní nutností, kterou musí svobodný národ dát svým občanům.

Další důležitou vlastností svobodného národa v Tagoreho vizi je sebeúcta – to, že občané se nebudou muset klanět rozmarům mocných. Svobodný národ nediskriminuje své občany ani je nedrží jako rukojmí kvůli kastovním, třídním, genderovým, jazykovým nebo náboženským rozdílům.

A co je nejdůležitější, svobodný národ poskytuje znalosti bezplatně všem svým občanům. Ačkoli po sobě jdoucí vlády v nezávislé Indii učinily základní vzdělání zdarma, kvalitě vzdělání věnovaly jen malou pozornost – soukromí hráči, kteří také prosperovali ve vzdělávacím sektoru, se tomuto úkolu jen zřídka vyrovnali. Tagore si představuje svobodnou zemi, kde je vzdělání základním lidským právem, které poskytuje stát, zdarma a bez jakékoli diskriminace.

Dále Tagore sdílí své názory na jednotu v rozmanitosti, která je skutečnou podstatou kultury této půdy. Nechce, aby byla Indie rozbita na fragmenty a rozdělena silnými zdmi postavenými ve jménu kasty, náboženství, rasy nebo jazyka. Básníkovy obavy se bohužel naplnily.

Tagore varoval lidi před budováním snadného života na základě lží – naše slova by podle něj měla pocházet z hloubky pravdy. Nečestní by se neměli dostat na veřejné platformy ani získat žádné uznání.

Tagore shrnuje svou životní filozofii těmito řádky: Neúnavné snažení natahuje ruce k dokonalosti. Podle něj je neustálé reformování se, aby se vyvíjelo jako lepší já, je konečným cílem lidské existence. Zajímavé je, že Tagore také věřil, že hledání dokonalosti je nikdy nekončící.

Tagore zdůrazňuje potřebu pěstovat jasné uvažování proti hluboce zakořeněným pověrám mezi jeho občany. Uvažování přirovnává k čistému proudu, ztrácejícímu cestu v poušti pověr. Význačnost tohoto pozorování lze jen stěží zveličovat v době, kdy menšina, která zpochybňuje a kritizuje převládající systém víry, čelí odporu – poušť, zdá se, pohlcuje čistý proud.

Tagore mluví o zralosti, kterou člověk získává, když kráčí po vlastní vytvořené cestě, kráčí k dokonalosti, postupně se stává shovívavější a vstřícnější.

Tagore si představoval Indii, která by dosáhla tohoto skutečného stavu svobody – a nikoli pouhé politické svobody od Britů. Když dosáhneme 75 let nezávislosti, zeptejme se sami sebe, jak jsme dopadli na básníkově prubířském kameni

Spisovatel je odborným asistentem angličtiny na univerzitě Tumkur