Íránský klam a americká válečná mašinérie

Otázka za milion zní: Jak může Írán zneškodnit jednu z nejvážnějších krizí této éry?

írán, íránská ropná krize, íránská ropná krize, írán evropa, Střední východ, USA Blízký východ, vztahy mezi USA a Íránem, jaderná dohoda mezi USA a Íránem, Donald Trump, zprávy z USA, zprávy ze světaNavzdory rostoucím tlakům a hrozbám z různých prohlášení íránských představitelů nic nenasvědčuje tomu, že by se Teherán připravuje na útok ze strany USA. (Ilustrace: CR Sasikumar)

Měli bychom vyjednávat s íránskými ajatolláhy? To je otázka, kterou položil Henry Kissinger, bývalý ministr zahraničí USA za Richarda Nixona, Bernardu Lewisovi, britsko-americkému historikovi Blízkého východu. Rozhodně ne! přišla Lewisova nekompromisní odpověď. Vypadá to, že celkový postoj Trumpovy administrativy jde směrem k Lewisově obecné doktríně o budoucnosti Íránu a Blízkého východu. Lewis zemřel před rokem, 19. května 2018, ale jeho vliv mezi americkými státníky a stratégy neklesl. Ve skutečnosti ve svém nekrologu pro Lewise ministr zahraničí Mike Pompeo napsal: Jeho práci vděčím za velkou část svého chápání Blízkého východu. Byl to také muž, který stejně jako já věřil, že Američané si musí být více jisti velikostí naší země, nikoli méně.

Stává se, že v Lewisově mysli jde velikost Spojených států ruku v ruce s radikální balkanizací Blízkého východu. Dick Cheney, 46. viceprezident USA (2001 až 2009), měl podobnou strategickou ambici, pokud jde o invazi do Iráku. V důsledku toho zemřelo v Iráku asi půl milionu lidí

příčin souvisejících s válkou mezi začátkem invaze vedené USA v roce 2003 a polovinou roku 2011.

Zdá se, že Pompeo a John Bolton, inspirovaní stejným způsobem myšlení, jsou netrpěliví, aby znovu zkusili doktrínu Bernarda Lewise. Jak však ukazuje nedávná verbální konfrontace mezi úřady v Teheránu a Trumpovou administrativou, nikdo nemůže říci, jaký bude konec hry s novými americkými sankcemi a nedávným vojenským opatřením Pentagonu v Perském zálivu. Jsou tato opatření součástí kampaně Donalda Trumpa za znovuzvolení? Nebo jde o snahu donutit Írán vyjednat lepší jadernou dohodu? Nebo je to příprava na změnu režimu v Íránu? Člověk nemusí být v tajemství bohů, aby odpověděl na tyto otázky. Jak se říká, když jsou čipy dole, tito civilizovaní lidé se navzájem sežerou.

Řekněme si to velmi jasně: Úderem Íránu mezi oči USA doufají, že vyprovokují ajatolláhy a Revoluční gardy (IRGC), aby reagovaly vojensky. Ale prozatím íránskou reakcí nebylo útočit na žádné americké zájmy v regionu. Ve skutečnosti Írán ve kalkulované postupné eskalaci prohlásil, že nebude dodržovat některé své závazky podle Společného komplexního akčního plánu (JCPOA). Během návštěvy Moskvy také íránský ministr zahraničí Javad Zarif dodal, že Írán jadernou dohodu neopustí. Je také pochybné, že Zarifova nedávná návštěva v Dillí bude mít nějaký vliv na americké rozhodnutí pozastavit výjimku ze sankcí vůči íránským odběratelům ropy, jako je Indie, nebo zastavit americkou letadlovou loď Abraham Lincoln v cestě na Blízký východ.

Zajímavé je, že uniklé videozáznamy odvysílané v izraelské televizi ukazují, jak se premiér Benjamin Netanjahu chlubí, že osobně přesvědčil prezidenta Trumpa, aby opustil íránskou jadernou dohodu. Video, které odvysílala izraelská Kan News, ukazuje Netanjahua, jak chválí své vlastní úsilí a úsilí vedení Likudu. Přesvědčili jsme amerického prezidenta, aby dohodu opustil, a já jsem se musel postavit celému světu a vystoupit proti této dohodě, tvrdil Netanjahu. Netanjahu zveřejnil část rozhovoru s komentářem v hebrejštině: I nadále budu posilovat Izrael jako rostoucí globální sílu. Zdá se, že Lewisova doktrína balkanizace Blízkého východu je také v Tel Avivu brána velmi vážně, zvláště když víme, že Ben Gurion, první premiér Izraele, měl také podobné strategické ambice.

Otázka za milion dolarů nyní zní: Jak může Írán zmírnit jednu z nejvážnějších krizí této éry?

Navzdory sílícím tlakům a hrozbám z různých prohlášení íránských představitelů nic nenasvědčuje tomu, že by se Teherán připravoval na americký útok. Teherán stále vkládá své naděje do Trumpovy porážky v prezidentských volbách v USA v roce 2020. Další nebezpečnou mylnou představou mezi vůdci islámského režimu je, že v případě války s USA budou Íránci vyburcováni stejným způsobem, jako byli v roce 1980 proti Saddámu Husajnovi. Nicméně pro mladší generaci Íránců – 70 procent populace mladší 35 let – kteří jsou rozčarováni islamistickou ideologií a trpěli brutální osmiletou válkou s Irákem a domácími nepokoji v letech 1999, 2009 a 2017 Válka proti USA není nutně žádoucím cílem.

Práce, sociální svobody a lepší ekonomické příležitosti jsou jedna věc, ale zemřít pro revoluční principy z roku 1979 je věc druhá. Teherán také vkládá své naděje do svých zástupců v regionu. Libanonský Hizballáh jistě podnikne vojenský krok proti Izraeli a americkým zájmům v regionu, ale nepochybně by i oni museli zaplatit vysokou cenu, i když nic ve srovnání s tím, co by Írán zaplatil v případě amerického útoku. Bylo by však v rozporu s jakýmkoliv očekáváním, že by Íránu pomohla země v západní Asii nebo regionu MENA (Střední východ a severní Afrika). Bohužel iluze islámského režimu je taková, že by to mohlo způsobit Američanům a jejich spojencům dost škody, takže budou nuceni ukončit válku.

Není pochyb o tom, že Írán se ze škod způsobených možným americkým útokem jen tak nevzpamatuje. I když Írán netrpí ničivou občanskou válkou a etnickými trhlinami jako po Saddámově Iráku, v sázce jsou osudy desítek milionů Íránců, včetně íránsko-amerických občanů, kteří tráví čas ve vězení Evin. Doufejme, že Pompeo a Bolton nebudou následovat rady, které Bernard Lewis nabídl Henrymu Kissingerovi.

Autor je profesor a proděkan, Jindal Global University