Indická ‚atmanirbharta‘ ve vesmíru a léčivech je výjimkou. Musí to být norma

Indie, která byla kdysi vzorem znalostní ekonomiky pro jiné rozvojové země, ztratila své vedoucí postavení kvůli útěku domácích talentů a tvrdé konkurenci z Číny.

Vypuštění brazilského satelitu Amazonia-1 indickou organizací pro výzkum vesmíru (ISRO) přichází týdny poté, co Indie povolila vývoz vakcíny COVID-19 do Brazílie v rámci své diplomacie maitri vakcíny.

Vypuštění brazilského satelitu Amazonia-1 indickou organizací pro výzkum vesmíru (ISRO) přichází týdny poté, co Indie povolila vývoz vakcíny COVID-19 do Brazílie v rámci své diplomacie maitri vakcíny. Dohromady tyto dva příklady technologické a vědecké spolupráce upozorňují na diplomatický potenciál indické znalostní ekonomiky. Současná globální diplomacie Indie v oblasti vesmíru a farmacie, do které se zapojilo několik zemí po celém světě, je plodem 50 let trvalé státní podpory atmanirbharta v obou oblastech.

I když na jedné ze družic vypuštěných do vesmíru bylo vyraženo jméno premiéra Naréndry Módího, zásluhu za indický vesmírný program by ve skutečnosti měla mít premiérka Indira Gándhíová. Byl to premiér Gándhí, kdo v roce 1972 schválil vytvoření ISRO, a bylo to opět její rozhodnutí uzákonit indický patentový zákon z roku 1970, které spustilo růst domácího farmaceutického sektoru. Všechny následující vlády přispěly k rozvoji obou průmyslových odvětví. Díky těmto iniciativám je dnes Indie schopna umístit do vesmíru satelity několika zemí za globálně konkurenceschopné ceny a je schopna dodávat léky a vakcíny za dostupné ceny do rozvojových zemí.

Zásluhu na konkurenčních cenách vypouštění satelitů a vývozu léčiv v Indii mají výhradně indické inženýrské, vědecké a technologické talenty, které sledují světové standardy za zlomek nákladů vynaložených ve vyspělých ekonomikách. Ochota vysoce kvalitních indických vědců, inženýrů, biotechnologů, farmakologů a podobných lidí pracovat v Indii za indické kompenzace, aniž by se nechali zlákat lépe placenou prací v zahraničí, umožnila organizacím jako ISRO a Serum Institute of India dělat práci, kterou teď udělej.

Prokázaný potenciál Indie být levným globálním poskytovatelem produktů založených na znalostech podnítil rozvinutý Západ, zejména USA, k nasazení politik zaměřených na omezení rozvoje indických schopností. Byly uvaleny jednostranné sankce s cílem odepřít indickému průmyslu přístup k technologiím a trhům a byl vytvořen mnohostranný režim ochrany práv duševního vlastnictví (IPR) pod záštitou Světové obchodní organizace s cílem zmařit vývoj domácích technologií. Indické schopnosti v oblasti vesmíru a farmacie rostly tváří v tvář takovým omezením.

Širší schopnost Indie pro diplomacii založenou na znalostech se však za poslední čtvrtstoletí výrazně snížila, než aby se zvýšila. Vezměte v úvahu skutečnost, že již v 50. letech 20. století mnoho rozvojových zemí hledalo v Indii přístup k vědomostem orientovaným na rozvoj. Studenti z celé Asie a Afriky hledali přijetí na indické univerzity na postgraduální kurzy. Indické odborné znalosti byly hledány globálními organizacemi, jako je Organizace pro výživu a zemědělství (FAO), Organizace spojených národů pro průmyslový rozvoj (UNIDO) a Mezinárodní institut pro výzkum rýže (IRRI). Vláda Jižní Koreje dokonce do začátku 60. let posílala své ekonomy do indické plánovací komise, aby byli vyškoleni v dlouhodobém plánování. V 70. letech 20. století začala Korea předbíhat Indii jako moderní průmyslová ekonomika.

Existovalo mnoho dalších oblastí, ve kterých se v minulosti hledala odbornost Indie a kde Indie dnes zaostává. Železnice je jedna. Technické a ekonomické služby Rail India (RITES), které mimochodem také založila Indira Gándhíová v roce 1974, získaly globální profil s podniky v Africe a Asii. Rozvoj indické mléčné a živočišné ekonomiky také přilákal globální zájem. Indická věda a technika měly co nabídnout rozvojovému světu, co rozvinuté ekonomiky Západu buď nebyly ochotny poskytnout, nebo to udělaly za mnohem vyšší náklady.

Indie ztratila toto vedoucí postavení ve znalostní ekonomice, kromě sektorů jako vesmír, farmacie a informační technologie, ze dvou důvodů. Nejprve let indických talentů, který začal v 70. letech a od té doby se zrychlil. To se v posledních letech prudce zvýšilo. Už jsem o tom psal dříve v těchto sloupcích („Secese úspěšných“, IE, 30. prosince 2020). Za druhé, Čína se ukázala jako hlavní konkurent nabízející stejně dobré, ne-li lepší kvalitu produktů a služeb S&T za nižší cenu. Zatímco Indie si udržela své prvenství v IT softwaru, Čína rozvinula konkurenční schopnosti v oblasti vesmíru, farmacie, železnice a několika dalších znalostních odvětvích.

S ohledem na konkurenci z Číny je schopnost indického vesmíru a farmacie nabízet tolik potřebné produkty dalším rozvojovým zemím zásluhou lidí, kteří v těchto odvětvích slouží. Indická znalost anglického jazyka a stále dobrá kvalita výuky matematiky a statistiky umožnily indickým firmám zůstat konkurenceschopné v oblasti zpracování dat, outsourcingu obchodních procesů a softwarových služeb. I zde se konkurenční výhoda začíná otupovat.

Největší neúspěch v globální přitažlivosti indické znalostní ekonomiky byl ve vysokoškolském vzdělávání. Zámořské studenty přitahovaly indické univerzity a instituce, protože nabízely kvalitní vzdělání za zlomek ceny institucí ve vyspělých zemích. Přitažlivost vzdělávání v Indii pro zahraniční studenty opadla. Už to nedělají ani jihoasijští studenti ze zemí jako Nepál, Bhútán a Srí Lanka, kteří v 60. a 70. letech raději přijeli do Indie. Indické instituce přitahují méně zahraničních studentů nejen proto, že kvalita vzdělávání nabízeného ve většině institucí je podprůměrná, ale také proto, že zde nabízené pohodlí stvoření a sociální prostředí již není tak kosmopolitní jako dříve. Rostoucí prosazování úzkoprsých ideologií jen činí indické kampusy ještě méně atraktivními pro zahraniční studenty a učence.

Vesmír a farmacie jsou na vrcholu úzké pyramidy znalostní ekonomiky. Jestliže je globální konkurenceschopnost ISRO poctou veřejné politice a vládní podpoře, globální úspěch farmaceutického sektoru je poctou soukromému podnikání a talentům střední třídy ve farmakologii a biotechnologii. Jejich globální úspěch ukazuje na diplomatický potenciál znalostního průmyslu a na měkkou sílu Indie. Skutečnost, že jsou spíše výjimkou než pravidlem, však poukazuje na nedostatek politické a intelektuální podpory pro rozvoj indické znalostní základny a na nedostatečnou snahu o dokonalost.

Tento článek se poprvé objevil v tištěném vydání 3. března 2021 pod názvem ‚Znalosti a diplomacie‘. Autor je Distinguished Fellow, Manohar Parikkar Institute of Defense Studies & Analysis, United Services Institution of India