Indické poklesky přetékají. Proč tedy lidé hladoví?

S nízkými a nejistými příjmy nemají rodiny závislé na neformální ekonomice zajištěný přístup k adekvátnímu a výživnému jídlu. Pandemie tento dlouhodobý problém jen prohloubila.

Počet lidí, kteří čelí středně těžké až těžké potravinové nejistotě, se od vypuknutí Covidu zvýšil o zhruba 9,7 milionu. (Soubor fotografie)

Indie byla domovem největšího počtu podvyživených lidí na světě ještě před pandemií Covid-19. Poslední vydání zprávy o stavu potravinové bezpečnosti a výživy ve světě (SOFI), kterou v červenci společně zveřejnilo pět organizací OSN, odhaluje, že pandemie a neschopnost státu bojovat proti jejím účinkům vedla k výraznému nárůstu v prevalenci hladu a nedostatku potravin v zemi.

Podle údajů uvedených ve zprávě vzrostla prevalence středního až závažného nedostatku potravin v Indii v letech 2018–20 asi o 6,8 procentního bodu. V absolutních číslech se počet osob, které čelí středně těžké až těžké potravinové nejistotě, od vypuknutí Covidu zvýšil o zhruba 9,7 milionů. Ironií je, že se to stalo, když vláda měla ve svých zbytcích bezprecedentních 100 milionů tun potravinářských obilovin – větší než zásoby potravin v kterékoli zemi. Země s největší zásobou obilí na světě – 120 milionů tun k 1. červenci 2021 – představuje čtvrtinu světové populace s nedostatkem potravin. Odhady ukazují, že v roce 2020 se celosvětově potýkalo s nedostatkem potravin více než 237 milionů lidí, což je nárůst o zhruba 32 milionů od roku 2019. Samotná jižní Asie má na svědomí 36 procent celosvětového nedostatku potravin.

Odhady potravinové nejistoty uvedené ve zprávě SOFI jsou založeny na dvou celosvětově uznávaných indikátorech potravinové nejistoty: Prevalence podvýživy (PoU), která odhaduje podíl lidí trpících chronickým nedostatkem kalorií, a nově vyvinuté zkušenosti založené na indikátor s názvem Prevalence mírné a závažné potravinové nejistoty (PMSFI).



Odhady PoU jsou založeny na odhadech zásobování potravinami na hlavu a distribučních parametrů odhadnutých pomocí národních průzkumů spotřeby. Protože však údaje z průzkumů spotřeby nejsou k dispozici každý rok, aktualizují se pouze jednou za několik let. Mezitím PoU pouze zachycuje změny v průměrné dodávce potravin na hlavu a není dostatečně citlivý na to, aby adekvátně zachytil nedávné narušení, jako jsou ty, které způsobila pandemie. Vzhledem k tomu, že celková nabídka potravin byla navzdory pandemii poněkud odolná a průzkumy spotřeby nebyly ve většině zemí včetně Indie provedeny, nárůst prevalence hladu zachyceného PoU – ze 14 procent v roce 2019 na 15,3 procent v roce 2020 pro Indii – bude pravděpodobně podhodnoceno.

Na druhou stranu, odhady PMSFI jsou založeny na datech shromážděných prostřednictvím průzkumů, které se snaží zachytit zkušenosti lidí s nedostatkem potravin (jako je jíst méně, upravovat stravu tak, aby jedli levnější jídlo, vynechávat jídla a jíst méně než adekvátní jídlo kvůli nedostatku peněz). nebo jiné zdroje). FAO pověřuje Gallup, aby shromažďoval údaje na škále potravinové nejistoty (FIES), na základě které se odhaduje PMSFI. Na rozdíl od národních průzkumů spotřeby se v letech 2020–21 prováděl každoroční celosvětový průzkum Gallup World Poll.

Odhady PMSFI uvedené ve zprávě jsou zvláště důležité, protože od vypuknutí pandemie indická vláda neprovedla žádné oficiální hodnocení nedostatku potravin v zemi. V této situaci, na základě celostátně reprezentativního průzkumu, jsou odhady PMFSI jedinými platnými a spolehlivými odhady na národní úrovni, které jsou k dispozici o dopadu pandemie na nedostatek potravin v Indii. Poslední kolo průzkumů, na kterých jsou založeny odhady PMSFI, bylo provedeno od začátku roku 2020 do začátku roku 2021, což umožnilo důkladné posouzení dopadu pandemie na potravinovou bezpečnost lidí.

Lze také zmínit, že vláda nejenže neprovedla vlastní průzkumy spotřeby nebo potravinové bezpečnosti, ale také neschvaluje zveřejnění výsledků na základě průzkumu Gallup World Poll. V důsledku toho nejsou ve zprávách SOFI zveřejněny odhady pro Indii. Ty však lze stále získat nepřímo, protože údaje jsou uvedeny pro jižní Asii a pro jižní Asii (kromě Indie). Odhady pro Indii lze získat porovnáním dvou souborů údajů.

Takto odvozené odhady PMSFI ukazují, že v roce 2019 bylo v Indii asi 43 milionů lidí se střední až těžkou potravinovou nejistotou. V důsledku narušení souvisejících s pandemií se toto číslo během jednoho roku zvýšilo na 52 milionů. Pokud jde o míru prevalence, mírná až závažná potravinová nejistota se zvýšila z přibližně 31,6 procenta v roce 2019 na 38,4 procenta v roce 2021.

Přestože je Indie soběstačná ve výrobě hlavních potravinových komodit, problémy hladu a potravinové nejistoty jsou v Indii vážné kvůli rozsáhlým ekonomickým potížím, vysoké nezaměstnanosti a vysoké úrovni nerovnosti. Velká část chudých je závislá na neformální ekonomice, v níž jsou příjmy příliš nízké a nejisté. Míra nezaměstnanosti v posledních několika letech prudce vzrostla. Vysoké (a kolísající) ceny potravin, zmenšující se veřejné investice a ekonomické zpomalení umocnily úzkost mezi dělnickou třídou a rolnictvem. S nízkými a nejistými příjmy nemají rodiny závislé na neformální ekonomice zajištěný přístup k adekvátnímu a výživnému jídlu. Tyto dlouhodobé problémy se v loňském roce zhoršily kvůli nedostatečné přípravě na řešení pandemie.

Prudký nárůst nedostatku potravin poukazuje na naléhavou potřebu vlády zavést systémy pravidelného monitorování situace v oblasti potravinové bezpečnosti v zemi a zobecnit přístup k veřejnému distribučnímu systému, alespoň během pandemie. Každý, bez ohledu na to, zda má nebo nemá přídělový lístek, by měl mít možnost odebírat dotované obilí z přídělových obchodů. Vzhledem k tomu, že vládě v současnosti leží téměř 120 milionů tun obilí, nevyžaduje téměř žádné dodatečné zdroje.

Tento sloupec se poprvé objevil v tištěném vydání 6. srpna 2021 pod názvem ‚Stav potravinové nejistoty‘. Autor je vědeckým pracovníkem Centra pro ekonomická studia a plánování, JNU.