Indie a Pákistán by měly podniknout kroky k formalizaci svého neformálního obchodu

Je problém, pokud je obchod neformální, pokud k němu dochází? Mělo by to Pákistánu vadit? Mělo by to Indii zajímat?

indie pákistánská jaderná zařízeníPakt nařizuje oběma zemím, aby se vzájemně informovaly o jaderných zařízeních a zařízeních, na která se dohoda vztahuje, vždy prvního ledna každého kalendářního roku.

Jsou-li pro to pádné důvody, k obchodu dojde, tak či onak. Nedávná zpráva The Dubai Angled Triangle od Nikity Singly a Priya Arora z BRIEF (Bureau of Research on Industry and Economic Fundamentals) poskytuje jeden z nejspolehlivějších kvantitativních odhadů neformálního obchodu mezi Indií a Pákistánem.

Kde je problém, ptáte se? Je problém, pokud je obchod neformální, pokud k němu dochází? Mělo by to Pákistánu vadit? Mělo by to Indii zajímat?

Ano, je to problém, protože jsou s tím spojeny velké náklady. Neformální obchod není ideální pro spotřebitele ani pro dotčené vlády. Spotřebitelé často platí více za zdrženlivý obchod nebo v případě nelegálního obchodu si jsou méně jisti kvalitou produktu. Trpí tím také vládní příjmy, pokud je obchod nezákonný. Neformální obchod nemůže nahradit mnoho druhů formálního obchodu. Z dynamického hlediska je možná nejdůležitější to, že neformální obchod nemůže být základem pro potenciální hodnotové řetězce mezi Indií a Pákistánem, jejichž příklady zahrnují odvětví jako oděvy a textil, automobily a díly a léky a lékařské přístroje.

Předpokládejme, že při zpětné extrapolaci z čísel ve KRÁTCE, že neformální obchod v roce 2015 činil přibližně 2 miliardy USD. Když to připočteme k formálnímu obchodu v roce 2015, dostaneme celkový počet obchodů 4 miliardy dolarů. To představuje méně než 11 procent z celkového potenciálního obchodu ve výši 37 miliard dolarů mezi Indií a Pákistánem, na základě výpočtů z roku 2015 ve zprávě Světové banky, A Glass Half full: the Promise of Regional Trade in South Asia. Neformální obchod může udělat jen tolik tvrdé práce. Zbytek musí pocházet z odstraňování politických bariér. Osmdesát devět procent obchodu, který se neuskuteční, představuje pro lid Indie a Pákistánu značné ztráty na blahobytu (protože omezení dvoustranného obchodu znamenají, že musí být nahrazen méně účinnými alternativami), a potenciální ztráta celních příjmů vlády.

Podstatou je, že mezi těmito dvěma velkými sousedy existují významné možnosti kreativního a dynamického ekonomického zapojení, a dokonce i politický režim před rokem 2019 sotva umožnil poškrábání povrchu těchto možností. Nabídnu několik myšlenek o tom, jak by mohl vypadat režim obchodní politiky více zaměřený na lidi, jehož cílem by měl být otevřený obchodní režim se zvyšující se mírou integrace v průběhu času mezi oběma ekonomikami. Diskuse mezi Indií a Pákistánem za účelem dosažení tohoto cíle by měly zahrnovat jeden základní princip: Jako větší a relativně vyspělejší ekonomika by Indie měla dát Pákistánu více času na přizpůsobení, to znamená, že liberalizace by měla být asymetrická, jak tomu v minulosti skutečně bylo.

Prvním krokem by mohlo být obnovení obchodu napříč lokacemi, který vždy fungoval za omezených podmínek a je prostředkem k udržení vztahů stejně jako k obchodování. Obavy z transparentnosti tento obchod v posledním desetiletí negativně ovlivnily (BRIEF zpráva Jednostranná rozhodnutí, Bilaterální ztráty). Nedostatek transparentnosti je třeba řešit v celém ekosystému, který zahrnuje standardní provozní postupy, fakturaci, daňové normy zboží a služeb a registraci obchodníků. To by mohlo být doprovázeno záměrem zahájit hraniční tah, řekněme, na hranici Wagah-Attari, jakmile bude COVID-19 vypuzen. Hranice Haat je týdenní trh, který umožňuje obchodování s nízkou hodnotou prostřednictvím osobního kontaktu mezi komunitami. Tyto trhy, které dosud fungují na čtyřech místech na indicko-bangladéšské hranici, umožnily mezilidský kontakt a obnovení přeshraničních vztahů, poskytly ekonomické příležitosti prodejcům, nosičům, přepravcům a kupujícím a snížily pašování. Pokud jsou zkušenosti s hraničním přechodem pozitivní, může to povzbudit otevření rostoucího počtu haatů podél indicko-pákistánské pozemní hranice.

Spolu s těmito relativně malými kroky by se obchodní úředníci mohli dohodnout na datu zahájení obchodu založeného na clech, který by nahradil režim před rokem 2019. K dohodnutému datu by Indie mohla Pákistánu nabídnout úplný dovozní režim podle doložky nejvyšších výhod (Most Favored Nation). Na druhé straně by Pákistán mohl zrušit svůj negativní seznam pro Indii z doby před rokem 2019 a zařadit těchto 1 209 položek na negativní seznam plus 936 položek na svém aktuálním citlivém seznamu SAFTA (jihoasijská zóna volného obchodu) pod revidovaným citlivým seznamem specifickým pro Indii. , s tarify MFN na 936 položkách a tarify MFN nebo vyšší (s vzájemně dohodnutým maximálním tarifem) na 1 209 položkách. Tento nový režim, který by byl plně založen na tarifech, by nabídl výchozí bod pro další liberalizaci. Aby si obě strany zachovaly tvář, mohla by být tato dohoda nabízena jako podmíněné otevření s každoročním potvrzením oběma stranami v tom smyslu, že druhá strana nepodnikla kroky poškozující zájmy svého souseda.

Dalším krokem by bylo ponořit se hlouběji do celních sazeb, stavět na SAFTA a dohodách uzavřených mezi těmito dvěma zeměmi v roce 2012. Pákistán by mohl nabídnout pětiletý časový plán, kdy všechny své produkty uvalí na cla podle doložky nejvyšších výhod, a dalších pět let na poskytnutí preferencí SAFTA. na tyto produkty, s výjimkou 100 celních položek, které by zůstaly citlivé i po období 10 let. Otevřela by také hranici Wagah pro obchod se všemi produkty a neomezila by ji na 138 produktů, které byly povoleny před rokem 2019. Na oplátku by Indie okamžitě nabídla preference SAFTA všem produktům z Pákistánu kromě 100 citlivých produktů. Celní sazba na těchto 100 produktů by odpovídala sazbě doložky nejvyšších výhod. Maximální sazba v rámci preferencí SAFTA by byla 5 procent pro obě země.

Tato obchodní jednání by časem mohla umožnit ještě ambicióznější diskuse o dopravní konektivitě, pozemním tranzitu a investicích, kde jsou možnosti fascinující.

Konkrétní návrhy ohledně tarifů a časové osy jsou samozřejmě orientační. Nabídl jsem to, co považuji za relevantní způsoby, jak se posunout vpřed. Přesnou cestu lze určit pouze prostřednictvím rozhovorů a jednání. Smyslem je vést dialog, obnovit obchod a využít otevření obchodu ke katalyzování další liberalizace v obchodu i v jiných ekonomických oblastech.

Zahájení rozhovorů není známkou slabosti. Je to znamení, že na lidech, jejichž živobytí je ohroženo, záleží více než na politice. Obě strany to musí ocenit. Možná lze jednání označit jako obchodní rozhovory pro lid Indie a Pákistánu.

Autor je Senior Visiting Fellow, Center for Policy Research, New Delhi, a bývalý hlavní ekonom Světové banky