Indie a Nepál musí hledat vzájemně přijatelná řešení sporu o novou mapu
- Kategorie: Sloupce
Indicko-nepálská hranice je jedinečná v tom, že žádná ze zemí nedovolila, aby politická hranice přerušila odvěký obchod lidí, kteří sdílejí příbuzenské, náboženské a kulturní vazby.

Pojem hranice jako čáry nakreslené na mapě je nedávným pojmem – stejně jako národní stát. To platí zejména na subkontinentu, kde se říše a království vzájemně překrývají přes nejednoznačné hranice, spíše než aby je oddělovaly hranice označující suverénní jurisdikce. Indicko-nepálská hranice je jedinečná v tom, že žádná ze zemí nedovolila, aby politická hranice přerušila odvěký obchod lidí, kteří sdílejí příbuzenské, náboženské a kulturní vazby. To nyní ohrožuje územní nacionalismus na nepálské straně a vznikající bezpečnostní stát na indické straně.
V údolí Káthmándú, které zůstává kritickým bodem nepálské politiky a arbitrem její domácí a zahraniční politiky, je snadné vyvolat protiindické nálady. Jak jsme svědky v naší zemi, nacionalistický sentiment může být silným nástrojem politické mobilizace, ale jeho orientace může být pozitivní nebo negativní. To závisí na politickém vedení, ale stejně tak na tom, jak uvědomělí a osvícení občané jsou. V Nepálu nedokázala politická uskupení všech přesvědčení odolat pokušení vykouzlit tyranskou a arogantní Indii, aby se prezentovala jako nelítostní strážci národního zájmu. To je to, co jsme viděli ve hře na demonstracích, které se nedávno konaly v ulicích Káthmándú. Zbytkoví revolucionáři levice soutěžili s údajně proindickým nepálským kongresem, aby kritizoval Indii za vydání map, které ukazovaly Kalapani na indickém soutoku Indie-Nepál-Čína na severu a Susta na jihu jako indické území.
Tyto nejnovější mapy nemají nic společného s Nepálem. Byly zveřejněny, aby odrážely nedávné rozdělení státu Džammú a Kašmír (J&K) na dvě nová unijní území J&K a Ladakh. V zobrazení hranice Indie a Nepálu nedošlo k žádné změně. Přesto se vytvořil dojem, že zveřejnění nové mapy bylo odklonem od minulosti a představovalo zhoubnou kartografickou agresi. Je pravda, že Nepál si v minulosti nárokoval území v oblasti Kalapani a Susta za své. Obě strany se dohodly, že tyto rozdíly by měly být vyřešeny přátelským jednáním a jejich zahraniční sekretáři byli pověřeni provedením tohoto cvičení. Pokud je nám známo, tato jednání se teprve uskuteční. Pokud se jedná o problém s potenciálem vyvolat tak silné veřejné mínění na nepálské straně, pak je taková nečinnost nevysvětlitelná. Moje vlastní zkušenost je taková, že nepálská strana nastoluje takové otázky pro rétorické účely, ale nemá zájem pokračovat v seriózních jednáních. To se stalo s nepálskými požadavky na revizi smlouvy o přátelství mezi Indií a Nepálem. Indická strana souhlasila v roce 2001 s jednáním na úrovni ministra zahraničí s cílem přijít s revidovanou smlouvou – takovou, která by se v nepálských očích rovnala vzájemným závazkům a nárokům. Proběhlo pouze jedno takové kolo jednání.
Když jsem byl v Nepálu jako velvyslanec, byla vznesena žádost o zařazení této záležitosti na pořad jednání na úrovni ministrů zahraničí konaných v roce 2003, ale bez očekávání skutečné diskuse. Když jsme vyjádřili naši připravenost vést podstatnou diskusi o revizi smlouvy, nepálská strana od tohoto bodu programu upustila. Účelem bylo pouze ukázat, že nepálská strana bere problém s Indií vážně. Domnívám se, že ze strany Indie by bylo dobrou politikou, kdyby pravidelně nabízela, že se bude bilaterálně zabývat těmito nevyřešenými problémy, i když nepálská strana může chtít ustoupit. Pokud se vynaloží úsilí o to, aby se takové problémy prosadily pro politický zisk, pak by Indie mohla veřejně uvést případy, kdy nabídla, že je vyřeší přátelským jednáním. V současné době je nastolování těchto otázek jako prostředku k vyzdvižení jejich nacionalistických barev pro nepálské politické strany jen malým rizikem.
Není všeobecně známo, že se oběma zemím podařilo urovnat asi 98 procent společné hranice, což se odráží ve 182 jimi parafovaných pásových mapách. Bylo instalováno více než 8 500 hraničních pilířů, které odrážejí dohodnuté zaměření.
Kontroverze Kalapani vznikla kvůli rozdílnému vnímání skutečného a primárního zdroje řeky Mahakali. Smlouva ze Sugauli uzavřená v roce 1816 lokalizuje řeku jako západní hranici s Indií, ale různé britské mapy ukazovaly zdrojový přítok na různých místech. To není neobvyklé vzhledem k tehdejšímu stavu kartografické vědy a méně vytříbené geodetické techniky. Máme podobné problémy, pokud jde o zarovnání McMahonovy linie na východním sektoru indicko-čínské hranice. Pokud jde o Susta, problém vznikl v důsledku posunu toku řeky, což je opět častý výskyt na řekách sdílených sousedními zeměmi. Existují pouze dva způsoby, jak se s touto výzvou vypořádat – buď přijmout posouvající se hranici s tím, jak se řeka sama posouvá, nebo se dohodnout na hranici, která zůstane pevná i přes změny v toku řeky. To druhé je obvykle racionálnější volbou. Takové záležitosti však vyžadují přátelské konzultace zaměřené na oboustranně přijatelné výsledky, nikoli emocionálně nabité vystupování.
Jen pár dní před vypuknutím této kontroverze inaugurovali premiéři Indie a Nepálu prostřednictvím videokonference tolik očekávaný ropovod Motihari-Amlekhgang, který umožní bezpečné, bezpečné a zajištěné dodávky ropných produktů do Nepálu. Tyto zásoby byly v minulosti přepravovány přes hranice s častými případy krádeží a kontaminace při tranzitu a přerušeními kvůli přírodním katastrofám nebo silničním zátarasům zřízeným během politických protestů. Jde o ukázku toho, čeho může přeshraniční spolupráce dosáhnout ve prospěch obou zemí. Ošklivé protiindické protesty v Káthmándú poskytují sebeporážející kontrapunkt.
V Indii žije a pracuje šest až osm milionů nepálských občanů. Těší se nesmírné dobré vůli a příjemného a přátelského prostředí, ať jsou kdekoli. Političtí vůdci v Nepálu by se měli zamyslet nad tímto mimořádným přínosem, který jejich země využívá po staletí vlídné pospolitosti. Jeho bezmyšlenkovitá eroze se může ukázat jako nákladná pro obě naše země.
Tento článek se poprvé objevil v tištěném vydání 27. listopadu 2019 pod názvem ‚Protéká jím čára‘. Spisovatel je bývalý ministr zahraničí a vedoucí kolega CPR. Byl indickým velvyslancem v Nepálu 2002-4.