Imunita není beztrestnost

• Kategorie: Sloupce

Státy musí spolupracovat, aby zajistily důvěryhodné stíhání diplomatů obviněných ze zločinů

Aktivisté Celoindické demokratické ženské asociace křičí hesla během protestu před saúdskoarabskou ambasádou v Dillí. (Zdroj: fotografie souboru PTI)

Zdálo se, že si jí nevšiml, když jednoho mrazivého odpoledne roku 1981 šel s tlačenicí dojíždějících po newyorské ulici. Ale Carol Holmes hned poznala elegantně oblečeného mladíka: před třemi týdny jí držel zbraň. zpět a znásilnil ji v jejím bytě na Manhattanu. Policie ho brzy měla ve vazbě, ale její úleva byla krátkodobá. O 45 minut později požádal 19letý Manuel Aryee, syn ghanského diplomata, o diplomatickou imunitu – a odešel na svobodu. Co já vím, řekl Holmes magazínu People, že mohl jít na večeři do francouzské restaurace.

Nyní, když vzrůstá hněv nad saúdskoarabským diplomatem Majedem Hassanem Ashoorem, který se vyhýbá stíhání za údajné znásilnění a mučení dvou nepálských služebných, se mnoho Indů ptá, zda nastal čas znovu navštívit imunitu, kterou diplomaté požívají – jednu ze základních dohod moderních mezinárodních vztahů. Článek 31 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích z roku 1961 říká, že diplomaté požívají imunity vůči trestní jurisdikci přijímajícího státu a také vůči jeho občanskoprávní a správní jurisdikci.

Imunita udělená ženám a mužům, jako je Ashoor, však již po desetiletí funguje na ochranu kriminality. V roce 1983 kudrnatý štamgast ve striptýzovém klubu Godfather ve Washingtonu DC zamával dvěma pistolemi na zaměstnance, kteří ho vyhodili za opilecké chování – a poté třikrát vystřelil do Kennetha Skeena, vyhazovače. Syn brazilského diplomata Antonio Azeredo da Silveira požádal o imunitu a byl poslán domů. V roce 2004 byl zadržen saúdský diplomat sídlící v Londýně poté, co sexuálně napadl 11letou dívku, dceru diplomatů, kteří ho toho večera hostili na večírku. Policie diplomata zatkla, ale poté, co požádal o diplomatickou imunitu, ho musela bez obvinění propustit.

Londýnský indický diplomat Anil Verma musel být vyhoštěn ze země poté, co ho jeho manželka obvinila z domácího násilí v roce 2010. Francie a Německo zase stáhly diplomaty obviněné z opileckých hádek s policií, Mongolsko rozšířilo ochranu na úředníka obviněn z pašování cigaret.

Dlouho předtím, než se v Evropě 17. století začaly vyvíjet moderní diplomatické konvence, velké civilizace chápaly, jak je důležité zajistit, aby diplomatičtí vyslanci byli nedotčeni. Špatné zacházení s vyslanci Raja Raja Chola vyvolalo v roce 994 nl Kandalurskou válku. Čingischánovy armády trvaly na nedotknutelnosti životů svých velvyslanců – a na obranu tohoto principu srovnaly se zemí celá města. Mongolské dobývání říše Chwarezmid v roce 1219 začalo poté, co byl sťat jeden z velvyslanců Čingischána.

Není to však jen kvůli historické setrvačnosti, že diplomatická imunita přežila. Za Vídeňskými konvencemi se skrývá jedna jednoduchá pravda: Pokud jeden národ trestá diplomaty, ať už z dobrých nebo špatných důvodů, nic nebrání tomu druhému, aby udělal totéž. Ze všech praktických důvodů by diplomaté byli vystaveni neustálému riziku, že se stanou rukojmími. S vědomím toho nechaly národní státy diplomaty doslova uniknout vraždě. V roce 1984 zaměstnanec libyjského velvyslanectví Salah Ameri údajně zahájil palbu do demonstrantů a zabil britskou policistku Yvonne Fletcherovou. Británie přerušila diplomatické styky, načež obviněný zaměstnanec ambasády zemi opustil.

V promyšlené analýze zveřejněné v roce 2000 právní vědec Dror Ben-Asher poznamenal, že občasné zneužívání pravidel diplomatické imunity je do značné míry kompenzováno jejich pokračující potřebou. Dodal: Skutečný počet a procento porušování základních lidských práv je relativně malé, [a] proto je nežádoucí úplné přepisování pravidel nebo dokonce příliš radikální reforma.

Problém však zůstává; diplomatické pasy nejsou určeny k tomu, aby umožňovaly únik z vězení. Skutečný problém nespočívá ve Vídeňské úmluvě, ale v národních vládách. Kmenová struktura byrokracie se snaží zajistit, aby ochrana jejich vlastních měla přednost před spravedlností. Ačkoli národní státy mají možnost vzdát se diplomatické imunity, téměř nikdy to nedělají.

Národní státy také zřídka uplatňují svou druhou volbu – soudit diplomaty za jejich zločiny, jakmile se vrátí do své vlasti. I kdyby ano, šance na úspěšné stíhání jsou nízké: nepálské služebné údajně znásilněné a mučené v Gurgaonu je koneckonců velmi nepravděpodobné, že by se někdy dostaly do Saúdské Arábie, aby podaly svědectví v procesu.

Přinejmenším v některých případech začaly frustrované právní systémy Úmluvu ignorovat. Nejznámějším případem v Indii je případ Devyani Khobragade, který byl obviněn z porušení protiotroctví a vízových zákonů, když pracoval jako úřadující generální konzul Indie v New Yorku. Khobragade byla spoutána a zatčena v rozporu s jednoduchým jazykem Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích z roku 1963 – která upravuje její třídu diplomatických úředníků – nařizující, že konzulární úředníci nebudou vystaveni zatčení nebo vazbě v průběhu soudního řízení, s výjimkou případu hrobu. zločin.

USA tvrdily, že údajný zločin Khobragade byl trestným činem – kategorií zločinu, kterou používá k rozlišení závažných trestných činů od přestupků. Argument tedy zní, že její údajný trestný čin splnil ustanovení Úmluvy o závažných zločinech. Zločiny, Indie odpověděla, zahrnují řadu trestných činů, a dokonce zahrnují krádeže více než určitého množství peněz. Dillí řekl, že nelze rozumně tvrdit, že takové trestné činy splňují kritéria stanovená Úmluvou pro závažný zločin. Ať tak či onak, faktem zůstává, že nikdy nebyla souzena za své údajné provinění.

Vlastní právní systém Indie se příležitostně choval podobně jako ten americký. Frustrovaný jeho nedodržením závazků, že se dva italští mariňáci obvinění z vraždy rybářů u pobřeží Keraly vrátí do Indie, aby stanuli před soudem, zadržel Nejvyšší soud italského velvyslance Daniele Manciniho, aby opustil zemi. Kroky Indie byly přímým porušením Vídeňské úmluvy o diplomatických vztazích. Evropští diplomaté oprávněně protestovali proti tomu, co tvrdili, že je ohavným porušením úmluv.

Aby se předešlo častějšímu výskytu těchto druhů akcí, je nezbytné, aby vlády spolupracovaly na zajištění důvěryhodného stíhání podezřelých vyzbrojených diplomatickými pasy. Pokud nezajistíte imunitu, neznamená to, že beztrestnost jinak zničí kritickou diplomatickou úmluvu.

praveen.swami@expressindia.com