Pátý sloupec: Proč nejsem MeToo

Jako někdo, kdo byl haněn jako „protiženám“, mohu říci, že jsem si během zpravodajských dnů dal záležet na tom, abych vyhledával ženy, které byly zneužívány.

Pátý sloupec: Proč nejsem MeTooS rizikem vyvolání nového přívalu zneužívání dnes znovu říkám, že ve své indické inkarnaci je MeToo stejně irelevantní jako ty militantní indické feministky, které pálily podprsenky, když byl feminismus módní.

„Liberálové“ v čele hnutí MeToo jsou tak neliberální, že vyjadřování sebemenších pochybností vyvolává na sociálních sítích příval zneužívání. Čelil jsem takovému torrentu na Twitteru za to, že jsem řekl, že indická verze je napodobitelná a irelevantní pro skutečné hrůzy, kterým indické ženy čelí.

S rizikem vyvolání nového přívalu zneužívání dnes znovu říkám, že ve své indické inkarnaci je MeToo stejně irelevantní jako ty militantní indické feministky, které pálily podprsenky, když byl feminismus módní. Nevšimli si, že naprostá většina žen v jejich zemi si tehdy nemohla dovolit podprsenky.

Něco podobného se děje s MeToo. I když to způsobí, že ministr přijde o práci a nespravedlivě pošpiní pověst mého přítele Suhela Setha, MeToo neudělá nic pro zlepšení strašlivého údělu obyčejných indických žen. Dovolte mi uvést několik příkladů toho, co mám na mysli. V den minulého týdne, kdy MeToo explodovalo jako celebrita, byla muslimská teenagerka přivázána ke stromu a ubita k smrti svou rodinou ve vesnici v okrese Nawada v Biháru. Jejím zločinem bylo, že utekla se svým hinduistickým přítelem. „Čest“ její rodiny byla tak uražena, že ji přivedli zpět a umučili k smrti. Přemýšlejte, jak dlouho by této 18leté dívce trvalo, než by zemřela? Ale v jejich očích bylo to, co dělali, tak ‚čestné‘, že natočili video zabíjení. Příběh se dostal do britských novin, ale indická média ho ignorovala.

Stejně jako ignorovali to, co se stalo tomu páru v Rádžasthánské čtvrti Banswara, který se oženil proti vůli svých rodin, a tak byl svlečen donaha a veřejně obtěžován. Video z této „čestné“ události bylo na sociálních sítích. Nikdy nezapomenu na výraz ve tváři té krásné nahé dívky, která byla nucena sedět na partnerově rameni, zatímco do ní mladí kluci šťouchali klacky, než ji hodili na zem, aby ji znásilnili.

A stejně mě pronásleduje nedávné video na sociálních sítích, na kterém je malá nahá dívka nucena lehnout si, zatímco se ji její dědeček pokouší znásilnit. Zachránili ji kolemjdoucí, tiše si oblékla šaty a šla do svého domu. Zdálo se, že je zvyklá na pravidelné znásilňování.

Tak vypadá skutečné zneužívání žen v Indii. A je tak normální, že se příběhy jen zřídka dostanou na titulky tak, jako příběhy dam MeToo minulý týden. Denně je znásilněna více než stovka indických žen, čtyři z deseti jsou děti a 94 procent pachatelů jsou příbuzní. Změní se to nyní, když se hrstka výmluvných, vzdělaných novinářek a hereček přihlásila, aby napsala zprávy o tom, jak byli „zneužíváni“ „dravými“ muži? Ne, nebude, protože to není indické hnutí MeToo, ale ošuntělá kopie hnutí, které začalo s Harvey Weinsteinem v Hollywoodu.

Americká realita je velmi odlišná a možná tam hnutí MeToo udělalo rozdíl. V Indii rozhodně potřebujeme hnutí, které zabrání strašlivým zločinům, které jsou každodenně páchány na zranitelných ženách bez hlasu, ale není to tento.

Po Nirbhayově brutálním gangrapu a vraždě jsem osobně doufal, že se věci opravdu změní. Oni ne. Jediné, co jsme dostali, byl přísnější zákon. Zákonů už máme příliš mnoho. Nemáme dost Indů, kteří jsou tak rozzlobení kvůli rutinním zločinům na ženách, že o nich dělají stejný hluk jako o ženách, které přišly s tím, že byly „sexuálně obtěžovány“ v redakcích a v médiích. Bollywood.

Je možné, že MeToo brzy zmizí z titulních stránek a televizních rozhovorů a ‚statečné‘ ženy, které přišly vyprávět své příběhy, zmizí do neznáma. Ale pokud chceme v Indii skutečné hnutí MeToo, musíme v médiích zajistit, aby pokaždé, když je kdekoli v Indii znásilněno dítě a pokaždé, když je zabita dívka za to, že si vybrala vlastního manžela, její příběh získá stejnou pozornost jako MeToo dámy dostaly minulý týden.

Jako někdo, kdo byl haněn jako „protiženám“, mohu říci, že jsem si během zpravodajských dnů dal záležet na tom, abych vyhledával ženy, které byly zneužívány. V roce 1986 si pamatuji, jak jsem šel míle do kopce v okrese Bharuch v Gudžarátu, abych našel vesnici, ve které policisté svázali ženu. Odmítli jí umožnit, aby proti nim podala trestní oznámení. To udělal malý odstavec v místních novinách. Když jsem šel do vesnice a napsal její celý příběh, redaktor, pro kterého jsem pracoval, řekl, že jsem promarnil čas.