Pátá kolona: Političtí vědci. Opravdu?

• Kategorie: Sloupce

V Gudžarátu v roce 2002 zemřeli hinduisté i muslimové, ale nazvali jsme to pogromem a začala démonizace Narendry Modiho.

Pracovníci BJP oslavují v sobotu vítězství strany ve volbách do Shromáždění ve Varanasi. (Zdroj: PTI Photo)

Nikdo nebyl včera poražen rázněji než my političtí učenci. Vzdálenost mezi námi a voliči, která se poprvé projevila ve všeobecných volbách v roce 2014, se zvětšila, nikoli zmenšila. Začnu se tedy ptát proč. Co se stalo, že jsme tak vzdáleni veřejné náladě? Proč se mocní televizní moderátoři chlubí svými ‚rozsáhlými‘ cestami ve státech, kde se hlasují hlasování, a pak předpovídají vítězství všem nesprávným lidem? Proč zkušení političtí korespondenti používají stohy novinového papíru k vytváření zcela nesprávných proroctví? Nejsou to šťastné otázky, které se mají klást v politickém sloupku, ale pokud se z politické žurnalistiky v Indii nemá stát špatný vtip, pak se musí ptát.

První věc, kterou, jak se zdá, děláme špatně, je stranit se. Většina politických učenců v naší starověké zemi byla vychována na „sekularistické“ stravě, jejíž nejdůležitější složkou je pohrdání politickými vůdci, kteří se nestydí za to, že jsou hinduisté. To deformuje naši vizi. Komunální násilí pod vedením hlavního ministra BJP je tedy automaticky zesíleno a masakry pod „sekulárním“ vůdcem Kongresu jsou propuštěny. V Gudžarátu v roce 2002 zemřeli hinduisté i muslimové, ale nazvali jsme to pogromem a začala démonizace Narendry Modiho. V roce 1984 došlo ke skutečnému pogromu. Byli zabiti pouze Sikhové, ale většina politických vědátorů popsala násilí jako „protisikhské nepokoje“.

Démonizace Modiho indickými médii byla tak účinná, že s ním vůdci důležitých zemí jednali, jako by byl prvním indickým politikem odpovědným za organizované etnické násilí. Muslimské komunity po celé Indii tento mýtus spolkly, takže v Uttarpradéši, který má za sebou historii strašlivých komunálních nepokojů, muslimové uvádějí jako důvod k nenávisti k Modimu pouze Gudžarát 2002. Na svých cestách jsem se často ptal muslimů, zda si pamatují jména hlavních ministrů, kteří předsedali strašlivým nepokojům v Bhagalpuru a Meerut-Maliáně. Nikdo to neudělal.

Problém je také v tom, že většina politických vědátorů nadále věří svým vlastním mýtům. Modi je pro nás nadále monstrum, takže i když řekne něco, co není ‚komunální‘, stává se to v našich očích protimuslimským. Osobně jsem nenašel nic urážlivého na jeho návrhu, že vesnice by měly poskytnout půdu pro hřbitovy i kremace, ale v celostátních médiích se to stalo velkým protimuslimským tématem. Vědci o tom přemýšleli týdny v hlavním vysílacím čase. Je zřejmé, že si nikdo nevšiml, že většina hinduistů již není připravena akceptovat, že by se jim mělo dostávat menšího množství vládních výhod jen proto, že nejsou muslimové. Ani v Uttarpradéši si zřejmě nikdo nevšiml, že staré rovnice kasty a vyznání již nejsou tak relevantní, jako byly v roce 2012. Další důvod, proč se proroctví v hlavním čase kazí.

Náš ‚sekularismus‘ tak deformuje naši vizi, že v Uttarpradéši jsme oslavili příchod Dimplea Yadava do kampaně, jako by se zrodila nová politická hvězda. Dynastická demokracie je nemoc, která je přímo spojena s politickou korupcí, ale o té se v hlavním vysílacím čase nebo v těžkopádných novinových úvodnících mluví jen zřídka. Je ostudné, že Yadavové proměnili náš největší stát v rodinné sídlo. Je ostudné, že bratr hlavního ministra může hrdě pózovat v Lamborghini v hodnotě více než 5 milionů rupií, když vesničané nemají přístup do slušných škol a nemocnic. Ale tyto problémy si většina politických vědátorů nevšimla, když jsme žvanili o „komunalizaci“ předvolební kampaně kvůli poznámce premiéra „kabristan-shamshaan“.

Všude, kam jsem během této volební kampaně cestoval, jsem se setkal s mladými lidmi, kteří mluvili o rozvoji jako o tom, co chtěli ve svém životě nejvíc vidět. Když byli požádáni, aby vysvětlili, co tím mysleli, řekli, že to znamená slušnou práci, slušný domov, dobré školy pro své děti a naději, že během svého života uvidí lepší a prosperující Indii. To byly věci, o kterých jsme my političtí učenci diskutovali jen tak mimochodem, když jsme nadávali na zlé dopady demonetizace na nejchudší z našich občanů. V tomto ohledu musím uznat vinu. Potkal jsem tolik lidí, kteří utrpěli kvůli tomu, že jejich peníze přes noc zmizely, že jsem věřil, že BJP utrpí ztrátu hlasů. Mýlil jsem se. Pokud něco, zdá se, že to fungovalo v její prospěch, protože to způsobilo, že předseda vlády vypadal jako muž, který je připraven riskovat svou osobní popularitu ve své křížové výpravě proti korupci.

Když na tuto bolestně dlouhou předvolební kampaň sedne prach a vrátí se normálnost, my političtí učenci musíme přijmout rady, které obvykle dáváme poraženým, když přijdou výsledky voleb. Introspekce. To je to, čemu musíme věnovat nějaký čas. Žurnalistika je, jak se slavně říká, první návrh dějin a my v posledních letech, na jejichž zodpovědnosti je napsat ten první návrh, odvádíme velmi špatnou práci.