Princip věrnosti

Proč požadovat, aby byl film věrný knize, kterou převádí do filmu?

Zoe Hellerová

Proč požadovat, aby byl film věrný knize, kterou převádí do filmu?

Neexistují žádná rozumná zobecnění o tom, co jsme chtěli získat? z filmových adaptací?? jiné než, možná, dobré filmy. (Adaptace jsou svými komerčními a uměleckými ambicemi stejně rozmanité jako filmy podle původních scénářů.) Běžně se očekává, že adaptace by měly být 'věrné?' k jejich zdrojovým textům. Není ale vůbec jasné, proč bychom měli filmy zatěžovat touto povinností.



Když byl můj román Poznámky ke skandálu před několika lety zfilmován, byl jsem opakovaně tázán, zda mi vadí, že se filmaři „svobodili“? s knihou. Nevadilo mi to. Svobody byly koupeny a zaplaceny. A smířil jsem se s myšlenkou, že moje kniha byla adaptována, nikoli napodobována nebo ilustrována. Romány vytvářejí efekty se slovy, která mohou být gestikulována v jiných médiích, ale nelze je reprodukovat. Proč tedy požadovat, aby byl film věrný knize, když kniha vždy odvede vynikající práci tím, že bude sama sebou?

Určitě je lepší přijmout adaptace jako nezávislá umělecká díla, která využívají ?? ale nedlužíš žádnou zvláštní loajalitu k ?? přední texty. Neobviňujeme Shakespeara z toho, že hrál rychle a uvolněně s Holinshed's Chronicles, ani nejdeme po Zadie Smithové za 'zradu'? E.M. Forster.

To není obecně to, co lidé chtějí slyšet od spisovatelů, kteří si nechali své dílo upravit. Princip věrnosti vyžaduje, aby autor buď podpořil film tím, že řekl, že „učinil spravedlnost“? k její práci, nebo ji rozzlobeně odsuzovat za to, že zmanipuloval její umělecké záměry. Pokud jde o filmaře, je mu ctí charakterizovat i jeho nejkřiklavější doplňky, odečtení a inovace jako snahy o 'zachycení ducha'? textu. (Viz obhajobu hip-hopového soundtracku Baze Luhrmanna k jeho filmu Velký Gatsby.) Ale co když se filmař rozhodl, jak je jeho právem, s tímto duchem zahýbat, nebo jít po jiném duchu?

Nový film Saving Mr Banks inzeruje sám sebe jako příběh o tom, jak Walt Disney 'vytvářel své kouzlo'? aby 'přivedl Mary Poppins k životu?'. Tento slogan není jen urážkou autora, P.L. Travers, který už Mary Poppins přivedl k životu velmi pěkně, bez hollywoodské péče; to také dělá medvědí službu smělosti Walta Disneyho jako adaptér. Pokud existuje jedna věc, o kterou se Disney ve filmu zjevně nepokusil, bylo to 'zachycení'? nebo ztvárnit pohotovou, nestálou chůvu z nižší střední třídy z knih. Jeho nekonečně odvážnějším rozhodnutím bylo zabít Mary Poppins a nahradit ji úplně jinou postavou, nekomplikovaně vlídnou postavou s plstnatým hlasem, kterou hrála Julie Andrews.

Můžeme mít pocit, že Travers's Poppins je zajímavější a okouzlující postava než ta, kterou vymyslel Disney? stejně jako můžeme soudit Gatsbyho F. Scotta Fitzgeralda za vynikající umělecké dílo než Luhrmannův klubový remix. Tím je ale pouze říci, že genialita Luhrmanna a Disneyho nebyla stejná jako genialita autorů, od kterých si vypůjčili. Z toho nevyplývá, že by udělali lepší filmy, kdyby byli uctivější.

Většina adaptací nedosahuje velikosti (většina filmů ne, většina umění ne), ale ty, které ano, se nevyznačují žádnou neobvyklou mírou loajality ke svým původním textům. Naopak některé z nejnudnějších adaptací jsou nejvíce otrocky „věrné“. (Viz verze Hobita od Petera Jacksona, filmu, který uvízl v CGI a zoufalém odhodlání jeho režiséra neurazit Tolkienovy fanoušky.) Vzhledem k tomu, že jsem si mohl vybrat mezi Jacksonovou úctou a Disneyho chutzpah, myslím, že bych byl baculatý za to druhé. Alespoň Mary Poppins nám film dává pár dobrých písniček.

Heller je autorem tří románů, včetně 'Zápisky o skandálu'?