Kácení slaměného muže

Problém není v zahraničním školství ministrů, ale v jejich postojích ke společnosti

MGNREGA-hlavní

Když jsem vyrostl na příbězích o obdivuhodné práci Bunkera Roye v Tilonii, s úzkostí jsem si přečetl jeho článek ‚Bosá vláda‘ (IE, 26. srpna). Pokud je tento nekonzistentní, empiricky chybný argument jakýmsi příkladem myšlení, které chce, aby náš vzdělávací systém povzbuzoval, je v jeho navrhovaných reformách něco strašlivě špatného.

Pro začátek postaví slaměného muže, aby zaútočil – zahraničního navrátilce v předchozí vládě UPA, kterého obviňuje ze všech indických politik proti chudým, a zejména z toho, že se mu téměř podařilo uškrtit MGNREGA. Kdyby chtěl, proč prostě nezaútočit na trojku Manmohana Singha, P. Chidambarama a Monteka Singha Ahluwalia, místo aby ji oblékl do nemožně zobecněného argumentu? Nejelementárnější úvaha o původu a formulaci MGNREGA by ukázala vedoucí ruku nejen v zahraničí vzdělaného, ​​ale v zahraničí narozeného ekonoma Jeana Drezeho, stejně jako roli cizince narozené Sonie Gandhiové při jejím prosazování. Existuje také mnoho zahraničních učenců, jako jsou David Shulman a David Lelyveld, abychom jmenovali jen dva, kteří znají indickou historii, jazyky a kulturu mnohem lépe než absolventi narození v Indii a vzdělaní v Indii, kteří se potulují ulicemi malých měst a města po tisících, … praktikují nejhorší formy krutosti, otroctví a zločinů proti lidskosti. Tento druhý popis se nevztahuje pouze na minulé ministry, ale zahrnuje i ministry této vlády, kteří byli obviněni z umožnění komunálního masakru. Otázkou tedy není, kde se člověk narodí nebo kde se vzdělává, ale jaký má postoj ke zbytku společnosti. Je pravda, že způsob, jakým se ubírají určité disciplíny, jako je ekonomie a politologie, s jejich přílišným spoléháním se na drcení čísel a vírou ve volný trh, pravděpodobně produkují lidi neznalé společnosti (nejen indické, ale jakékoli společnosti). Obviňovat disciplíny by však samo o sobě bylo příliš širokým zobecněním. Je třeba vést boj o to, co by se mělo učit a jak, a to je třeba bojovat nejen zvenčí, ale i v rámci akademie. Vzdělávání musí reagovat na společnost – nejen na její bezprostřední potřebu pracovních míst, ale také na její dlouhodobou potřebu kritického myšlení, inovací a krásy. Rozsáhlé nevzdělané útoky, které tuto funkci ostří nože neuznávají, sotva pomohou.

Royův projev proti vicekancléřům a jeho popis ministryně třídy 12, která se rovná téměř 120 vysoce kvalifikovaných papírově vysoce kvalifikovaných vicekancléřů, je hloupost. Smriti Irani si může být rovná z hlediska pohlaví a více než rovná v moci, ale rozhodně není rovná z hlediska kvalifikace. Říká Roy, že bychom měli zrušit veškeré vzdělání? Proč je tedy důležité, zda ministr vůbec prošel třídou 12? Když vidím, jak tvrdě bojují někteří naši studenti, jak tvrdě bojují s jejich pílí učit se obtížný akademický jazyk, s finančními problémy, které trpí – a to nejen kvůli papírové kvalifikaci, ale protože skutečně věří v získávání a generování znalostí – odmítám tyto tituly přijmout. nevadí. Naši vysoce vzdělaní bývalí ministři pro lidská práva toho pro vzdělávací sektor možná moc neudělali, ale tvrdit, že to bylo kvůli jejich titulům, je jasný logický omyl. Titul nemusí stačit na to, aby byl ministrem pro lidská práva, ale určitě to pomůže.

Zásadnější otázkou, kterou Roy samozřejmě vyvolává, je, jak transformovat nejen náš vzdělávací systém, ale také náš systém vládnutí, abychom se učili od chudých venkova. Tato ani předchozí vláda se ale touto problematikou vážně nezabývá. Jsem nemocný a unavený z toho, jak byrokraté, průmyslníci a další říkají, že lidé jako já – antropologové – chtějí držet adivasu v muzejních klecích. Zní chtít využít jejich ekologické znalosti a zachovat si jazyky a zároveň jim poskytnout co nejlepší vzdělání v oblasti formální biotechnologie a světových dějin jako chtít někoho držet v muzeu? Zní žádost o mír a ne válku, o uznání a oslavu rozmanitosti jako politika fosilizace? Jsou to ti, kdo chtějí vysídlit vesničany, zničit životní prostředí a zavést uniformitu v jazyce a náboženství – a tím uhasit samotné základy hlubokých místních znalostí – kdo chce adivasis udržet upozaděnou. Ani Narendra Modi, ani Irani, a už vůbec ne Dina Nath Batra, nemají v této otázce žádnou vizi. A to, že Roy tvrdí něco jiného, ​​prozrazuje jeho vlastní morální a intelektuální únavu.

Spisovatel je profesorem sociologie na univerzitě v Dillí