Evoluce v Římě

Papež dělá vítaný krok vpřed ke smíření vědy a víry.

Papež František, šéf instituce kritizované za to, že je protivědecký, se zastavil těsně před schválením Velkého třesku a evoluce jako definitivních teorií původu vesmíru a lidské rasy. Obsadil boha spíše do role nejvyššího pomocníka než nejvyššího stvořitele, přičemž zdůraznil, že věda a náboženství nejsou vzájemně se vylučující systémy víry a že bůh nemá kouzelnou hůlku. V jeho postoji je samozřejmě stále prostor pro Boží zásah. A není to poprvé, co katolická církev přinesla evoluci do stáda. Jak Pius XII., tak papež Jan Pavel II. zmírnili postoje církve k vědě. Ale Františkův neochvějně tradicionalistický předchůdce, Benedikt XVI., přijal myšlenku, že pouze bůh může být zodpovědný za velkolepý design světa kolem nás, takže je to něco jako náprava.

Je to také poslední z mnoha kroků, které František podnikl k revitalizaci kostela v době, kdy se zdá, že ztrácí svou přitažlivost. Zdědil instituci obleženou skandálem s obviněním ze sexuálního zneužívání dětí a korupce poškozující její morální autoritu. Reakcí Vatikánu na tuto krizi legitimity bylo vyhýbat se, vyhýbat se a usnadňovat zastírání. Františkův projekt na vyčištění Vatikánu a reformu jeho byrokracie již přináší ovoce. Pokud jde o obtížnou otázku klerikálního zneužívání nezletilých, jeho vytvoření komise na ochranu nezletilých a jednání s pachateli obnovilo část důvěryhodnosti církve.

Papežův otevřený a umírněný přístup k náboženství, dokonce i ke sporným otázkám, jako je homosexualita a antikoncepce, pomůže uklidnit miliony katolíků odcizených ultrakonzervativním Benediktem. Františkův Vatikán je ve vývoji, ale jeho pokusy o aktualizaci jeho učení by mohly vytvořit citlivější – a relevantnější – církev.