Říše máku
- Kategorie: Sloupce
Drogový boom v Myanmaru je znepokojivý. Povstalci na severovýchodě by toho mohli využít.

Lo Hsing Han, císař máku, byl položen k odpočinku ve skleněné rakvi, nad nímž dohlížela jeho manželka, čtyři synové, čtyři dcery a 16 vnoučat, jak se nejvyšší vládní úředníci, obchodní vůdci a místní obyvatelé seřadili, aby vzdali úctu. Od neblaze proslulých dob, kdy byl největším obchodníkem s heroinem v jihovýchodní Asii, byl Lo přiveden do systému a objevil se v čele jednoho z největších průmyslových konglomerátů Myanmaru. Ten příběh, jak se tehdy zdálo, v sobě skrýval naději.
Ale jako zjevení v noční můře vyvolané opiem se znovuzrodil makový císař – nyní nazývaný Pheung Kya-shin, vůdce armády, která je od února uzavřena v krutém boji s myanmarskými ozbrojenými silami přes východní oblast Kokang. Boje vedené dělostřelectvem a bojovými letouny vyhnaly desítky tisíc místních lidí z jejich domovů.
Je to vzdálená válka, v zemi, o které v Indii málokdo slyšel – ale ve strategické komunitě Nového Dillí jsou války v Myanmaru sledovány se znepokojením. Povstalci v Myanmaru mají dlouhou historii používání zbraní svým protějškům v Indii. Jejich rostoucí síla by mohla vdechnout život indickým povstalcům, kteří se nyní skrývají v regionu. Země navíc zaznamenává neustálý nárůst obchodu s narkotiky, což je lukrativní podnik, do kterého by se indičtí povstalci mohli pustit. V nejhorším případě by se přeshraniční stávky staly normou.
Od roku 2011 uzavřelo Myanmar příměří s více než 15 etnickými povstaleckými skupinami, které usilují o vyjednané politické urovnání. V praxi však mnoho skupin využilo období příměří k rozšíření narkotických lén. Z vrcholu přes 1 50 000 hektarů pěstování opia v roce 1996 Myanmar o deset let později toto číslo snížilo na pouhých 20 000 hektarů. Od té doby se však kultivace postupně posunula zpět na 57 000 hektarů.
Pěstování je nejintenzivnější v bloku států táhnoucích se od severu k jihu podél hranic Myanmaru s Čínou a Thajskem – Kachin, North Shan, South Shan a East Shan. Zpravodajské zprávy také naznačují, že se v Sagaingu, který sousedí s hranicemi Myanmaru s Manipurem a Nagalandem, otevírají nové pěstitelské oblasti.
V nedávných zprávách Úřad OSN pro drogy a kriminalitu opakovaně označil rekordní toky metamfetaminu přes Myanmar na trhy v Thajsku – a dále do zbytku světa. Orgány činné v trestním řízení v Myanmaru sdělily UNODC, že mají omezenou schopnost provádět intervence ve zvláštních regionech kvůli nedostupnosti oblastí kontrolovaných skupinami pro příměří.
Odhady uvádějí hodnotu obchodu s drogami na 15 miliard dolarů – téměř třetinu formálního hrubého domácího produktu Myanmaru. Ceny nemovitostí v Rangúnu, říkají místní obyvatelé, pozoruhodně vzrostly díky přílivu nezaúčtovaných peněz, které přinesly obchody spojené s drogami. Ve válkou zničeném Kokang’s Laukkai jsou nové hotely, kasina a módní obchody.
Kokangova maková impéria, pečlivě zaznamenaná v průběhu let učencem Bertilem Lintnerem, poskytují šablonu pro to, jak nastal drogový boom v Myanmaru. V 50. letech založila Olive Yang, v klášteře vychovaná dcera významného Kokanga, milici s 1000 členy. S podporou Kuomintangu, který z Číny vyhnala armáda Mao Ce-tunga, Yang financovala své milice tím, že vozila nákladní auta opia k thajským hranicím.
V roce 1962 byl Yang zatčen, aby byl o dva roky později propuštěn. V 80. letech se měla objevit jako klíčový zprostředkovatel mírových dohod s povstalci, spolupracující s šéfem myanmarské rozvědky generálem Khin Nyuntem.
Po svém mimořádném životě, který zahrnoval bisexuální vztahy s některými z nejlepších myanmarských filmových umělců, se Yang nakonec vzdala světa a stala se jeptiškou. Její příběh se však stal předlohou válečnictví v Kokangu. Yang byl následován jejím bratrem Jimmy Yangem, spoluzakladatelem East Barma Bank, a ten zase ustoupil Lo.
Loův vzestup byl postaven na uzavření dohody s myanmarskou armádou, která mu dala právo provozovat opiové konvoje na hlavních silnicích bez překážek výměnou za to, že dal své jednotky k dispozici pro boj s etnickými povstalci. Jeho bratr Lo Hsing Ko byl – příhodně – jmenován policejním šéfem pro Kokang.
Od poloviny 70. let se Pheung Kya-shin ukázal jako konkurent – namísto vlády podporoval Komunistickou stranu Barmy, výměnou za podporu svých operací s provozem heroinu. V 80. letech, kdy se komunistická strana Barmy rozdělila, podepsaly její zbytky s vládou dohodu o příměří. Na oplátku bylo povoleno volné obchodování s heroinem. Spor následoval spor, dokud Pheung nebyl v roce 2009 vytlačen z regionu, aby v únoru znovu udeřil.
Není pochyb o tom, že Myanmar nyní čelí těžkým rozhodnutím. Příměří, které vstoupilo v platnost v roce 2011, přineslo do země něco, co připomíná mír, ale za vysokou cenu: drogy a válečnictví. Armáda usiluje o pořádek – ale není ochotna se smířit s těmi druhy hlubokých demokratických reforem, které by mohly utlumit etnické napětí. Politická elita, vyprázdněná příjmy z drog, nemá moc důvodů usilovat o transformaci status quo.
V podstatě maková impéria omračují Myanmarský stát, když si mocné prvky v jeho zřízení přivykají na peníze z drog.
Loni navštívil novinář Salai Thant Zin na Silvestra vesnici Kanzam na hranici Myanmaru s Manipurem. Vrátil se s pochmurnou vizí budoucnosti. Našel kapli, srdce vesnické komunity, zamčenou; kněz už dávno utekl. Ve vesnici, jak uvedl, byli jen tři muži, zbytek zemřel kvůli své závislosti na opiu. V místní škole byly také jen tři děti, jejichž matky se věnovaly péči o maková pole a vaření rýžového piva. Šéf místní policie Myint Lwin řekl Salai, že dealeři z Morehu v Indii pravidelně přijížděli přes hory divize Sagaing, aby nakoupili surové opium, které bylo zpracováno na heroin pro desítky tisíc závislých na severovýchodě.
Přestože se povstalecké skupiny na severovýchodě obchodu s drogami zatím vyhýbaly, vyhlídky na bohatství je jistě přilákají – a kde bude hotovost, budou následovat zbraně.
Indie, lemovaná na západě státem zmítajícím se tváří v tvář teroru, by se mohla probudit a zjistit, že její soused se topí v moři drog.
praveen.swami@expressindia.com