Uzavření, ne pomsta: Cílem spravedlnosti by mělo být uzdravení oběti. Pojďme diskutovat o tom, jak to udělat

• Kategorie: Sloupce

Nejvyšší soud bohužel nestanovil žádnou politiku udělování trestů kromě záporné, nejvzácnější ze vzácných, která nedává rozhodujícím činitelům žádné vodítko ohledně cíle odsouzení.

Když je vykonán trest smrti, společnost nese morální náklady, aby poskytla úlevu pouze oběti.

V indickém trestním soudním systému stát stíhá zločin. Vede trestní stíhání ve jménu lidu. O trestu rozhoduje stát jednající prostřednictvím soudů, nikoli oběť. Otázka po cíli trestu se proto stává aktuální. Právníci navrhli několik cílů, jako je odplata, odstrašení, nezpůsobilost a rehabilitace.

Odplata, nejstarší forma trestu, obsahuje prvek pomsty. V Pokuta smrti, ústavních otázkách, komentářích a krátkých textech vědci z právních studií Scott Vollum, Rolando V del Carmen, Durant Frantzen, Claudia San Miguel a Kelly Cheeseman zdůrazňují, že tato pomstychtivá forma odplaty má svůj původ v mozaikovém kódu starých časů. Testament a je zachycen v myšlence lex talionis („oko za oko“)… základ Hammurabiho kodexu, který umožňoval oběti nebo rodině oběti usilovat o pomstu za ubližující chování. Tento systém prošel v průběhu staletí reformami. Zločin je nyní vnímán jako společenský problém, nikoli jako problém mezi dvěma jednotlivci. Z toho by mělo plynout, že trest není soukromou záležitostí mezi obětí a zločincem a pomsta nesmí hrát žádnou roli ve veřejné politice.

Názor | Musíme se pokusit porozumět tomu, jak jsou odsouzení za zločiny z roku 2012 produkty rozvrácené společnosti

Mnozí prokázali, že trest smrti neodrazuje od sexuálních trestných činů; jediný účel, který slouží, je pomsta. Tento argument sám o sobě by měl stačit k prohlášení trestu smrti za protiústavní a je také důvodem, proč několik zemí trest smrti zrušilo. Když je vykonán trest smrti, společnost nese morální náklady, aby poskytla úlevu pouze oběti. Pokud je zločin skutečně sociálním problémem, bude podle retributivní teorie trestu společnost – která již utrpěla zranění v důsledku zločinu – více trpět tím, že bude zacyklen násilím pokračovat. A to se stane, aniž bychom se zabývali tím, že je to patriarchát, který vytváří podmínky pro kulturu znásilňování.

Státem předem naplánovaný trest smrti nás všechny brutalizuje. Někteří z nás podepsali žádost o milost v případě odsouzených ze 16. prosince 2012, která zdůrazňuje: Smrt vyvolává falešnou víru, že zabití těchto mužů vymýtí sexuální násilí, nebo ho alespoň drasticky omezí. Ve skutečnosti může stát použití takového ritualizovaného násilí dobře udržovat a posilovat obecný sklon k násilí. Petice také odkazuje na brutalitu exekučního aktu: Prochladlá těla, zlomené vazy, špinavé oblečení a zápach exkrementů nijak nenahradí život ztracený 16. prosince 2012. Ani ona, ani její památka nemůže být poctěn čtyřmi dalšími zmrzačenými těly. Abychom ji uctili, musíme se zabývat strukturálními příčinami genderového násilí a kriminality v naší společnosti.

V roce 2009 byl CPC pozměněn tak, aby oběti poskytl omezenou roli při stíhání. Slovo oběť bylo definováno tak, že znamenalo osobu, která utrpěla zranění, včetně příbuzných takové osoby. Taková osoba může pomáhat obžalobě v jakékoli fázi případu. Zde vidíme omezenou roli oběti a pokud je mrtvá, vynořuje se role pro její nejbližší příbuzné. Mnoho obětí znásilnění pomáhá stíhání prostřednictvím svých vlastních právníků, kteří se často mohou obrátit na soud. Tato reforma zlepšila míru odsouzení tím, že přivedla oběť do rozhovoru. Do té míry se nahlodal monopol státu na stíhání.

Názor | Je čas identifikovat příčiny zpoždění v našem systému výkonu spravedlnosti a poskytnout smysluplná řešení

Obžalovaní v kauze ze 16. prosince byli shledáni vinnými z nejohavnějšího zločinu. Po skončení soudního řízení měli právo požádat o milost, která je milostí. Jakmile je odsouzení potvrzeno nejvyšším soudem země, zákon sehrál svou roli. Nabízí se tedy otázka: Existuje právo žádat o milost? Na jakých principech by měla být taková milost udělována? Zákon již prohlásil, že trestný čin byl nejvzácnější ze vzácných, a přesto je v ústavě zachována pravomoc udělit milost. Bude to hlas oběti, který problém vyřeší, nebo se řešení bude řídit potřebou ukončit strukturální sexuální násilí?

Zavrhli jsme systém oko za oko, zub za zub. Jak nám připomněl Mahátma Gándhí, takový systém by nás všechny učinil slepými. Jakou vizi spravedlnosti pak můžeme nabídnout? Smrt odsouzeným nevrátí mrtvou oběť. Nezastaví to ani další znásilnění. Zdravou veřejnou politikou by bylo ukončit koloběh násilí. Hlas oběti, i když není přesvědčivý, by kromě jiných faktorů při rozhodování měl záležet. Právě zde se naskýtá příležitost k uzdravení oběti i nás samých – stejně jako k uzavření –. Je to příležitost, kterou některé oběti ohavného zločinu využily, aby se posunuly od nesmiřitelného pocitu ztráty části sebe sama k pochopení toho, co se stalo a proč.

Vhodná vize spravedlnosti by zahrnovala uznání viny a pochopení toho, co jsme si jako společnost udělali. Právě v této příležitosti zazněla moje výzva k prezidentovi a nejbližším příbuzným oběti brutálního zločinu. Uznávám, že odpuštění je velmi subjektivní záležitost a nikdo si ho nemůže vynutit. Má slova neměla v žádném případě zmenšit bolest rodičů, nerespektovat ji, ani přesunout břemeno viny, jak někteří tvrdili, ale hledat jiné formy spravedlnosti a uzavření.

Byl jsem dotázán, zda bych totéž doporučil pro Nathuram Godse? Odpověď je ano, jsem si jistý, že Mahátma Gándhí by pro něj nechtěl trest smrti. Všichni jeho přeživší synové apelovali na vládu, aby nepopravovala vraha jejich otce.

Nejvyšší soud bohužel nestanovil žádnou politiku udělování trestů kromě záporné, nejvzácnější ze vzácných, která nedává rozhodujícím činitelům žádné vodítko ohledně cíle odsouzení. Pokud naše žádost o milost a má slova nezpůsobí nic jiného, ​​než že rozpoutá debatu o naprosté brutalitě trestu smrti – bez jiného účelu než po pomstě –, splnila svůj účel.

Tento článek se poprvé objevil v tištěném vydání 30. ledna 2020 pod názvem Uzavírka, nikoli pomsta. Autor je bývalý další generální právní zástupce a vrchní advokát Nejvyššího soudu.

Názor | Žádost o milost umožňuje napravit justiční omyl, zmírňuje chyby v právním systému